Ázerbájdžán – s EU, nebo s Putinem?

12. června 2018, Jan Zahradil

Pryč jsou naštěstí časy, kdy byl malý eurasijský národ ze strany EU zanedbáván. Ázerbájdžán si především kvůli své strategické a současně velmi ošemetné geopolitické situaci rozhodně podporu EU zaslouží, a to zvláště v souvislosti s narůstajícími tlaky ze strany Ruska a Íránu, píše Jan Zahradil.

Události posledních měsíců ukazují, že Unie začíná Ázerbájdžán opět vnímat jako stabilního a spolehlivého partnera, se kterým stojí za to budovat dobré vztahy. V únoru se v Baku sešla Rada pro spolupráci mezi EU a Ázerbájdžánem. Plodné bylo i květnové zasedání výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ázerbájdžán. A nyní, na začátku června, uspořádala v Baku Aliance konzervativců a reformistů v Evropě – jako vůbec první celoevropská politická strana – mezinárodní konferenci s řadou renomovaných účastníků zaměřenou zejména na energetiku a energetickou infrastrukturu.

Je zajímavé a symbolické, že se tato konference uskuteční krátce po oslavách stoletého výročí vzniku Ázerbajdžánské demokratické republiky, prvního státu založeného na principu parlamentní demokracie v muslimském světě. Tato republika sice přežila jen dva roky, než byla rozvrácena Sovětským svazem, zanechala nicméně nesmazatelnou stopu v ázerbajdžánských moderních dějinách.

Současná geopolitická situace regionu je nicméně značně delikátní. Vztahy s Ruskem jsou na bodu mrazu kvůli rostoucí agresivitě Ruska, které se snaží rozšiřovat vliv na svém bývalém teritoriu. Jakýkoli pokus upevnit vztahy s EU je proto Rusy vnímán jako ohrožení jejich národních zájmů.

Rusko využívá dobře známý arzenál nástrojů k podkopání mezinárodní reputace Ázerbájdžánu.

Ruské silové hrátky jsou v celé oblasti dobře známé. Například řešení dlouhodobého konfliktu v Náhorním Karabachu leží do značné míry v rukách Rusů, kteří se na vzniku konfliktu přímo podíleli. V případě dalších států Východního partnerství – v Gruzii a na Ukrajině – uplatňovalo Rusko přístup „rozděl a panuj“, jehož důsledkem jsou dodnes zamrzlé konflikty. Země také k podkopání mezinárodní reputace Ázerbájdžánu využívá dobře známý arzenál nástrojů: mediální kampaně, fake news, hybridní infoválky nebo takzvané nevládní organizace, ve skutečnosti financované státem prostřednictvím skrytých kanálů. To vše znamená, že nezávislejší zahraniční politika Ázerbájdžánu vyvolá v Rusku značnou nevoli. Rusko se už nyní obtížně smiřuje například s ázerbajdžánskou účastí v čínské iniciativě One Belt and Road, v některých operacích NATO nebo s přímými energetickými kontrakty uzavíranými s EU nebo Spojenými státy. Kdybychom Ázerbájdžán vytlačili na okraj naší zájmové sféry, znamenalo by to fatálně chybné čtení geopolitické reality malé země a další vítězství ruského tlaku.

Trnem v oku Íránu

Ani vztahy s Íránem nejsou jednoduché. V současnosti žije v Íránu okolo třiceti milionů etnických Azerů, jimž jsou odpírána základní práva včetně užívání jejich rodného jazyka. Politika Ázerbájdžánu vůči Íránu je striktně neutrální, neplatí to ale naopak. Írán se obává, že by místní Azerové mohli usilovat o více sekulární a tolerantní charakter státu. Teokratická diktatura vůbec pohlíží na Ázerbájdžán s podezřením. Jde sice o převážně muslimskou zemi, ovšem striktně sekulární, jejíž občané se těší plné genderové rovnoprávnosti. Írán proto věří, že by mohl Ázerbájdžánce postupně dotlačit k tradičnějším formám islámu, což by ale bylo v přímém rozporu s ázerbájdžánskými moderními dějinami. Pokud vezmeme v úvahu, že Írán je v regionu nejvíce protizápadně orientovanou zemí, pak by se Západ – včetně EU – měl zaměřit na to, aby Ázerbájdžán zůstal pozitivním příkladem sekulárního muslimského národa.

Ázerbájdžán stojí v první linii soupeření o zdroje mezi Západem a Východem.

Ázerbájdžán, a zejména Baku, se také stále více stává důležitým centrem mezinárodní dopravy a turismu, a co víc, roste jeho role v oblasti energetiky, kde se stává vyzyvatelem jak Ruska, tak Íránu. Stojí v první linii soupeření o zdroje mezi Západem a Východem, a protože jeho ropovody a plynovody zásobují jak okolní, tak prostřednictvím produktovodů BTC a BTE i vzdálenější státy, nachází se na samém začátku kritického východně-západního koridoru. Za povšimnutí rovněž stojí, že z geopolitického hlediska klíčový projekt SGC (Southern Gas Corridor) má pro Evropu otevřít další zdroj energie a napomoci tak diverzifikaci dodávek, což je nesmírně významné zejména pro země střední a východní Evropy.

Evropská unie si zkrátka nemůže dovolit ignorovat strategický a geopolitický význam Ázerbájdžánu jako spolehlivého a stabilního partnera. Země si zaslouží naši pozornost a naši podporu. Krátkozraká a jednostranná rozhodnutí je nutné nahradit širším strategickým partnerstvím založeným na realistické analýze geopolitického kontextu a skutečných priorit. Nepochybuji, že Ázerbájdžán je na to připraven, a věřím a doufám, že pro Evropskou unii to platí také.

Článek vyšel na webu EurActiv.cz.

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter