Texty

Červené tsunami se nekonalo. Ohlédnutí za americkými volbami

Američané si 8. listopadu v tzv. midterms (volbách, které se konají v polovině čtyřletého funkčního období prezidenta) zvolili Sněmovnu reprezentantů a 34 členů Senátu. Kromě nových zákonodárců z nich vzešlo také 36 nových guvernérů. V některých státech lidé rovněž hlasovali v referendech o potratech nebo o legalizaci marihuany.

Ohledně Sněmovny reprezentantů se předvolební průzkumy v zásadě nemýlily. Republikáni měli v době odevzdání tohoto článku jistých 209 křesel a směřovali k získání těsné většiny (do voleb drželi většinu demokraté s 220 křesly proti 212 republikánským). Otázkou je, zda jejich vítězství nemohlo být výraznější. Rostoucí inflace, energetická krize a celková nespokojenost většiny Američanů s vývojem země a administrativou prezidenta Bidena se jistě dala zužitkovat lépe. Strana, která v době midterms drží post prezidenta, zpravidla mandáty ztrácí – vítězství tak bylo pro republikány takřka povinné.

Republikánům mohl paradoxně uškodit nedávný rozsudek Nejvyššího soudu ve věci Dobbs v. Jackson Women’s Health Organisation. Tím soud zvrátil své slavné rozhodnutí Roe v. Wade z roku 1973, které zajišťovalo právo na potrat do 24. týdne těhotenství plošně v celých Spojených státech. Konzervativci proti tomuto rozsudku brojili bezmála 50 let. V reakci na nové rozhodnutí přistoupily některé konzervativní státy ovládané republikány k různým restrikcím v této oblasti. Průzkumy přitom ukazují, že většinový pohled na daný problém je spíše liberální.

Nové složení Sněmovny reprezentantů každopádně znamená komplikaci pro Joe Bidena. Už s dosavadní slabou většinou měl problém prosadit některé legislativní návrhy. Snadná práce ale nečeká ani očekávaného nového vůdce sněmovní většiny Kevina McCarthyho, který se bude muset obejít s mnohem slabší většinou, než jakou si republikáni představovali. Neschopnost udržet pod kontrolou menšinové frakce uvnitř strany už připravila o práci i některé jeho předchůdce, kteří měli k dispozici výraznější legislativní sílu.

Nové složení Sněmovny reprezentantů každopádně znamená komplikaci pro Joe Bidena.

Mnohem problematičtější je situace v Senátu. Finální verdikt padne až v prosinci, protože v Georgii ani jeden z kandidátů nezískal 50 % hlasů, a tak bude nutné uspořádat ještě druhé kolo voleb. Výhodnější je situace pro demokraty, kterým teoreticky stačí získat 50 senátorů, v případě rovnosti hlasů má totiž rozhodující hlas viceprezident. Momentálně disponují 49 křesly (včetně dvou nezávislých senátorů), republikáni mají o křeslo více.

I kdyby se demokratům v prosinci podařilo vyhrát volby v Georgii a zachovat dosavadní vyrovnaný stav, nebudou v jednoduché situaci. Ukázalo se, že v klíčových hlasováních mají problém udržet jednotnou pozici. Modelovým příkladem může být hlasování o Bidenově legislativním balíčku Build Back Better, který si kladl za cíl stát se největším investičním programem od dob New Dealu ze třicátých let.

Reálným výsledek je ale blamáž, kdy se Senátem podařilo protlačit v podstatě jen zákon o zmenšení inflace. Největší podíl na tom měli středoví demokratičti senátoři Joe Manchin a Kyrsten Sinema, kteří odmítli většinu plánovaného zákona podpořit pro enormní náklady, které by si jeho realizace vyžádala.

Koho se vyplatí sledovat?

Senátní volby v Ohiu s poměrně solidním náskokem vyhrál J. D. Vance. Teprve osmatřicetiletý republikán o sobě dal poprvé výrazněji vědět v roce 2016, kdy vyšla jeho kniha Hillbilly Elegy: A Memoir of a Family and Culture in Crisis (česky Americké elegie: memoáry o krizi rodiny a kultury), která byla posléze i zfilmována a na výsledek se můžete podívat na Netflixu.

Knize se vyplatí věnovat maximální pozornost. Vance v ní popisuje své složité dětství a období dospívání uprostřed tzv. rezavého pásu, který byl dříve centrem americké ekonomiky, ale kvůli ústupu těžkého průmyslu se z něj stala zóna vysoké nezaměstnanosti a chudoby. Sociální problémy, rozpad rodin, ale i drogová závislost charakterizují úpadek převážně bělošské nižší střední třídy v této oblasti.

Autor knihy se nakonec z tohoto prostředí dostal především díky přísné výchově svých prarodičů, podařilo se mu získat diplom na Yale Law School a profesně uspěl na různých pozicích v soukromém sektoru. Vítězství Vance v každém případě dokumentuje změnu Republikánské strany, která se stále více mění na stranu (manuálně) pracujících.

Mandát guvernéra Floridy s přehledem obhájil Ron DeSantis. Ještě donedávna blízký politický spojenec Donalda Trumpa získal bezmála 60 % hlasů a začíná se profilovat jako možný republikánský kandidát pro prezidentské volby v roce 2024. Širokou podporu mu pravděpodobně pomohla získat jeho politika v období koronavirové pandemie, kdy odmítal povinné nošení roušek i povinné očkování.

Přízeň konzervativců mu zajistily i jeho postoje v oblasti vzdělání. DeSantis navrhl zákon známý jako Stop WOKE Act, jehož cílem je zakázat výuku kritické rasové teorie na školách a na pracovištích: „Na Floridě nedovolíme, aby krajně levicová woke agenda ovládla naše školy a pracoviště. Na Floridě není místo pro indoktrinaci ani diskriminaci,“ vyjádřil se staronový guvernér Floridy.

Vítězství Vance dokumentuje změnu Republikánské strany, která se stále více mění na stranu (manuálně) pracujících.

Jasnou porážku znamenají volby pro Donalda Trumpa. Některým jím podporovaným kandidátům (včetně J. D. Vance) se sice podařilo uspět, mnohem větší pozornost však přitáhly jejich neúspěchy. Trumpem vybraný chirurg a televizní moderátor Mehmet Oz prohrál souboj o senátorské křeslo v Pensylvánii, které republikáni drželi od roku 1968. Jeho protikandidát John Fetterman přitom letos na jaře utrpěl mrtvici a bylo zjevné, že se s některými jejími následky stále vypořádává.

Další Trumpův senátní kandidát Herschel Walker podobně neuspěl v Georgii. Byť má ještě šanci na reparát v prosincovém druhém kole, dokázal na sebe již upozornit několika skandály. Bývalý hráč amerického fotbalu se prezentuje jako tvrdý odpůrce potratů, před volbami se však objevila informace od jeho bývalé partnerky, která tvrdí, že jí Walker přiměl jít na potrat a dokonce jej i zaplatil.

Trump tak zase jednou ukázal své politické a analytické schopnosti. „Jeho“ kandidáti zpravidla uspěli v primárkách, kde jim podpora exprezidenta přecejen poskytla výraznou výhodu. V samotných volbách však představovala spíš pomyslnou kouli u nohy.

Trump ve svých veřejných vystoupeních stále šíří teorie o ukradených volbách a problémy průměrného voliče jej nejspíš příliš nezajímají. Pokud se od něj Republikánská strana nedokáže rychle odstřihnout, čekají ji v dalších prezidentských volbách vážné problémy. Řešení může představovat právě kandidatura DeSantise, který na rozdíl od chaotického a egoistického Trumpa dokázal přetavit proklamace v konkrétní politické a legislativní kroky. Jestli to republikáni pochopí včas, ukážou následující měsíce.


Hroudný Jan

Jan Hroudný

analytik
štítky: #
sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin odebírat newsletter