Mo[u]drá politika na jižní Moravě: Mikulov

20. srpna 2020, Pravý břeh

Pravý břeh toto léto navštěvuje úspěšné jihomoravské komunální politiky, z nichž některé najdete na kandidátce ODS do podzimních krajských voleb. Čím se mohou pochlubit, jaké výzvy momentálně řeší a co z jejich pohledu Jihomoravský kraj nejvíce potřebuje?

Mikulov je město v okrese Břeclav ležící na hranicích s Rakouskem. Historický Mikulov je chráněnou městskou památkovou rezervací, město je rozložené na výběžcích Pálavy a obklopené vinicemi stejnojmenné vinařské podoblasti. Jeho 7 500 obyvatel však nežije jen slavnou minulostí, krásou a bohatstvím okolní krajiny.

Mikulov je také moderním městem, v jehož čele už od roku 2006 stojí starosta Rostislav Koštial (ODS), jenž je také krajským zastupitelem (2012) a senátorem (2018).

Pane starosto, děkujeme za pozvání do vašeho krásného města. Vysoké počty turistů, které jej každoročně navštíví, jsou jasným důkazem toho, že Mikulov je velmi oblíbenou destinací. A to nepochybně i vaší zásluhou. Vždyť jste tu starostou již neuvěřitelných čtrnáct let! To je velmi dobrá vizitka vaší práce. 

Snad ano, ale nejsem na to sám. Vždy jde o práci lidí, kteří táhnou za jeden provaz. Já osobně to tu mám velmi rád a chci, abychom se co nejlépe postarali o historické památky i nádhernou krajinu, které sem lákají hodně turistů, ale aby se tu především dobře a spokojeně žilo místním. Turistický ruch a život místních obyvatel, to se někdy velmi těžko kloubí dohromady. Přeji si, aby město i nadále skutečně žilo a nebylo jen turistickou atrakcí. To se zatím daří. Na náměstí se stále normálně bydlí, jsou tady běžné obchody. Ale třeba problémy s parkováním a pohybem návštěvníků a především cyklistů řešíme neustále.

Kromě nádherného zámku, parku, historického náměstí, židovské čtvrti a mnoha dalších památek tu máte i Getsemanskou zahradu. O ní se hodně mluvilo a bohužel nejen v dobrém. Můžete nám k tomu něco říci?   

Jde o kus nyní již opět krásné krajiny s výhledem na město, která se nachází pod tzv. Olivetskou horou. Přibližně před sto lety zde tehdejší mikulovský okrašlovací spolek nechal vysázet šeříky, později vše nekontrolovatelně zarostlo náletovými dřevinami, byla tady skládka, smetiště. Dohodli jsme se s botaniky, že tomuto kusu zničené krajiny vrátíme jeho původní podobu, tedy že opět obnovíme původní skalní step. Vyvezli jsme obrovské množství odpadků, vrátili původní stepní rostliny, znovu jsme tu vysadili i původní stromy – konkrétně duby šípáky. No, a protože Dietrichsteinové blízké skalisko pojmenovali Olivetská hora, tak pod ním nemohlo vzniknout nic jiného než Getsemanská zahrada.

Obnovená Getsemanská zahrada

To zní jako bohulibý počin. V čem byl tedy problém? 

Sám vlastně přesně nevím. Problém byl patrně v komunikaci. Popis našeho záměru sice vyšel tiskem ve zpravodaji a zveřejnili jsme jej i na webových stránkách města, ale přesto když začalo kácení náletů, objevily se protesty, že likvidujeme přírodu, že kácíme bezdůvodně. Bylo to absurdní nedorozumění, protože nám šlo o přesný opak, my jsme krajinu zachraňovali a zbavovali ji nepůvodních agresivních druhů, které hubily vše ostatní. Ale veřejné mínění už bylo ovlivněné a nastavené negativně. Dalo nám pak velkou práci přesvědčit místní, že výsledek bude stát za to. A stojí. Dnes je to jedna z nemnoha lokalit původní panonské stepi a obdivují ji jak botanikové, tak i laičtí milovníci přírody.

Chápu, že to jistě nebylo příjemné, ale je to vlastně dobrá zpráva, že se lidé zajímají o své okolí, že jim krajina není lhostejná.  Zvláště tady, kde více než v jiných částech naší republiky pociťujeme obrovský problém spojený s nedostatkem vody v krajině.

To je sice pravda, ale vždy je k tomu třeba přistupovat se znalostí věci a s rozumem. Zdánlivě jednoduchá, atraktivní a hlavně mediálně vděčná řešení nebývají ta nejlepší. Jsem zemědělec, troufám si říct, že půdě, hospodaření i hospodaření s vodou celkem rozumím. Téma sucha, byť se to letošní léto může zdát neaktuální, mě skutečně trápí. Mohu vám ukázat připravené projekty, které však z mnoha důvodů, z nichž tím hlavním je neuvěřitelná byrokracie a neprůchodnost státní správy, nemůžeme realizovat. Třeba znovuobnovení místního potoka, který je desítky let sveden do trubek. Toho bych se moc rád někdy dočkal.

Kandidát ODS na hejtmana Jiří Nantl (vlevo) a starosta Mikulova Rostislav Koštial u aleje cestou z Mikulova do Valtic…

Některé „ekologické“ projekty se ale podařilo realizovat. Nelze si nevšimnout dosázení krásných historických alejí a za zmínku nepochybně stojí i rekonstrukce původního barokního mostu a s ní spojená částečná obnova vodního díla. To je letošní novinka. Povězte nám o ní něco více. 

V červenci jsme slavnostně otevřeli zrekonstruovaný historický most v lokalitě Portz Insel mezi Mikulovem a Sedlecem. Na obnově této jedinečné barokní památky, ale také úpravě okolních cest, výsadbě nových stromů a vybudování naučné stezky se společně s námi podílely i obce Sedlec a rakouský Drasenhofen. Ten most musel být doslova vykopán ze země a při těchto úpravách se znovu objevila i voda, která tam léta nebyla. Je to jedinečný kus obnovené původní historické krajiny a i krásný doklad přeshraniční spolupráce. Z toho mám velkou radost. A co se týče alejí a místní zeleně, spočítal jsem si, že za zhruba 100 pokácených stromů přibylo asi 1 000 nově vysázených.

… a na nedalekém nově opraveném mostu u letohrádku Portz.

Když mluvíte o spolupráci a projektech, které přinášejí radost, musíme se zmínit i o unikátní křížové cestě na Svatý kopeček.  

Ano, i to se povedlo, i když to nebylo snadné. Naše křížová cesta patří mezi vůbec první poutní místa na Moravě a je i jednou z nejstarších křížových cest ve střední Evropě. Tvoří ji celkem 17 objektů, 14 kapliček, kaple sv. Šebestiána, zvonice a kaple Božího hrobu. Je ale v majetku církve, která na její opravu neměla peníze, a tak si ji město muselo na osm let pronajmout a tento pronajatý majetek za tu dobu zrekonstruovat.

Velkou roli jste v tom sehrál vy osobně. Vybavuji si heslo: Když může chudý starosta, co na to podnikatelé? 

No to byla taková výzva. Vzal jsem si osobně na starost právě kapli Božího hrobu, nemohl jsem se dívat na to, jak je zdevastovaná, Kristus ležel zavátý listím. Sehnali jsme peníze z dotací, ale potřebovali jsme finanční spoluúčast. Požádal jsem církev, ale odmítli, že nemají. Tak jsem doma řekl, že nebude žádná dovolená a rodinné úspory jsem dal do opravy kaple. No a tehdy vyšel článek, že když může chudý starosta, co bohatí podnikatelé? A zabralo to. Každou stavbu někdo „adoptoval“ a nám se vše podařilo zrekonstruovat do dnešní podoby.

Křížová cesta

Mikulov je krásné místo, vy jste úspěšný opakovaně zvolený starosta, soukromý zemědělec, krajský zastupitel, senátor. Působí to velmi idylicky, určitě se ale najde něco, co vás trápí a co cítíte jako výzvu.      

Je toho hodně. Trápí mě projekty, které stály spoustu práce a sil, a nakonec zůstaly jen na papíře. Ta byrokracie je strašná a stále se to zhoršuje. Na místní úrovni si s tím ještě nějak poradíme, ale to co spadá pod krajskou nebo státní kompetenci, to je často boj s větrnými mlýny. Třeba doprava. Z Brna do Mikulova je to necelých 60 kilometrů, ale cesta sem reálně trvá více jak hodinu a půl, o dálnici na Vídeň se od 90. let stále jen mluví a nad technickým stavem místních komunikací pod krajskou správou se raději nebudu rozčilovat.

Nebo sociální oblast a zdravotnictví. Musíme se doslova hádat o každou korunu, sociální a zdravotní systém, konkrétně způsob jeho financování, potřebuje rozhodně razantní reformu. Jihomoravský kraj doplácí na desetiletí neměnný systém přerozdělování peněz, který je pro nás nevýhodný. To se musí změnit. Máme velmi schopné lidi na nižších úrovních, ale chybí nám rozumné a aktivní vedení kraje i celého státu. Určitou naději vkládám do blížících se voleb. Věřím, že více lidí ocení kompetenci a poctivou práci než plané sliby a mediální hry.

Tak se dnes jezdí do Mikulova. Snad se to brzy změní! #RestartujmeMoravu

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter