David Floryk: Je konzervatismus stále nosný ideový proud, nebo už své hlavní „bitvy“ v globalizované společnosti dávno prohrál? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi dvojice autorů, kteří zde shrnují své politicko-filosofické úvahy, porůznu v posledních letech publikované, především v revue Kontexty. Co dnes vlastně znamená být konzervativní a může nás tento postoj dnes ještě nějak inspirovat?

Kniha nezapře, že jejím spoluautorem je vysokoškolský profesor, zvyklý brát věci ze široka a v náležitém kontextu, se všemi souvislostmi – a navíc politolog. Kniha je proto v mnoha ohledech příručkou politiky jako takové, je čtením, které by udělalo dobře všem, kteří se politikou zabývají a chtějí porozumět, jak funguje – a především pak samotným politikům (a hlavně „politikům“), kteří se mnohdy vrhají do politické praxe bez jakékoliv myšlenkové a ideové přípravy.

Co lze knize vyčítat? Knize samotné vlastně nic, má všechno, co má mít. Jistě, řada sdělení, zejména těch, které se týkají např. demokracie, je banálními samozřejmostmi. Nicméně, řečeno s Chestertonem, v našem dnešním světě, kde už nic není samozřejmostí, chce i opakování samozřejmostí jistou odvahu. Spíš lze jen litovat, že knihu si asi nepřečtou ti, kteří by ji měli číst nejvíc. Nabízím několik osobních postřehů k myšlenkám, které mne nejvíce zaujaly.

Konzervatismus autoři představují jako moderní politický směr, který hledá a prosazuje uměřené odpovědi na hlavní problémy současné doby. Jako ústřední konzervativní hodnoty nabízejí autoři realismus, normalitu, obranu normálního lidského světa a onu zmíněnou uměřenost.

Oslabování tradiční politiky, založené na svobodné soutěži politických stran, reprezentujících oprávněné zájmy svých členů, příznivců a voličů, otevírá cestu k moci jak novodobým oligarchům, politickým podnikatelům či politicko-podnikatelským „zlatokopům“, kteří vnímají politiku (řečeno bonmotem z 90. let) jako „pokračování podnikání jinými prostředky“ – ale také elitářským vizionářům a nejrůznějším progresivistům, kteří vnímají politiku jako nástroj, který má shora, státní mocí, napravit lidskou společnost. Právě spor o lidskou přirozenost a úcta k ní představuje dnes hlavní štěpící linii mezi konzervativci a nejrůznějšími pokrokáři, progresivisty, pro které je politika prostředkem nápravy člověka. (…)

Z recenze na knihu Petra Fialy a Františka Mikše Konzervatismus dnes, kterou David Floryk napsal pro Konzervativní listy. Kompletní text najdete na autorově blogu.

---