Raději učit starý Egypt než moderní dějiny! (Vzpomínka na Únor 1948)

18. února 2019, Jiří Hanuš

Mezi dnešním učitelstvem dějepisu se objevují stále častější stesky na to, že se málo učí moderní dějiny, především 20. století. Je to možné, a pokud v této věci existuje nějaká nespravedlnost, je třeba ji napravit. Žáci mají stejné právo vědět, jak vypadala například Věstonická Venuše, Mata Hari nebo Sophia Lorenová v dobách své největší slávy.

Pokud to ale znamená názor, že na základě výuky minulého století žáci základních škol nebo studenti škol středních lépe pochopí, jak to v dějinách chodí, tak lze o něm úspěšně pochybovat. Uveďme si konkrétní příklad.

Kdo chce například tvrdit, že vysvětlit Únor 1948 v Československu je nějaká procházka růžovým sadem, hrubě se mýlí. Což o to, popsat události února den po dni není tak těžké, podobně jako popsat pořadí českých králů. Co je však obtížnější, je například vysvětlit, jak to, že se tak komplikovaná nauka, jako je hegeliánsko-marxistická dialektika, promítla do primitivní praxe komunistických stran? A jak je možné pochopit, že komunistická strana není pouhá alternativa politické strany, ale že je to „bytostně jiná moc“, která chce jakoukoli běžnou politiku zničit?

A jak vysvětlíte rozjíveným osmákům nebo zamindrákovaným teenagerům, že značná část českého národa volila v roce 1946 právě komunisty a jak je možné, že demokraté oné doby nevymyslili strategii, která by alespoň umenšila nejhorší komunistická zvěrstva po roce 1948? A jak chcete u všech všudy sdělit naprosto nevysvětlitelnou věc, že děti chtěli udávat na začátku padesátých let své rodiče a volali po jejich potrestání?

Proč si, milí učitelé, vlastně myslíte, že jsou moderní dějiny důležitější než ty staré?

Nu, a nemusíme zůstávat u takového pravěku, jako je rok 1948. (Pro dnešní školou povinné je to totiž přibližně stejně dávno jako válečná výprava Prokopa Holého nebo bitva u Hradce Králové!) Zkuste, vy milovníci orální historie a podobných módních výstřelků, žákům vysvětlit politiku téže komunistické strany, která tu je – od roku 1921, potažmo v horším provedení od roku 1929 – s námi až podnes. Je to stále ta marxleninská revoluční organizace, která jenom čeká na příležitost, jak se pomstít za Listopad? Nebo je to jen radikální, do parlamentu zakleslá radikální odrůda sociální demokracie, se starostí o dělnictvo a s filoruským akcentem? Anebo je to zcela něco nového, něco jako X nestvůra z vesmíru nebo Vetřelec, který je schopen se usídlit ve vnitřnostech předního oligarchy v této zemi a parazitovat na jeho zaumné politice „pro všechny“?

Proč si, milí učitelé, vlastně myslíte, že jsou moderní dějiny důležitější než ty staré? Nechci se dělat chytřejším, než jsem – tohle vymyslely už inteligentnější hlavy před námi: kdo se chce například poučit o komunismu 20. století, mohl by právě nejdříve pochopit starý Egypt, Babylónii a Persii. U tohoto studia by totiž mohl zjistit, že některé hrůzy z minulého století – a speciálně ty komunistické, instalované u nás roku 1948 – staré říše s jejich zbožštělými panovníky, opovrhováním lidského života a nesmyslnými ideologiemi nápadně připomínají.

Hanuš Jiří

Jiří Hanuš

místopředseda správní rady

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter