Toxická komunistická mentalita se zhmotnila ve zdanění restitucí

28. ledna 2019, Petr Pešek

Je dost možné, že novela o zdanění církevních restitucí je protiústavní. A je očividné, že jde nejen o projev právní ignorance a morálního nihilismu, ale i nebetyčné drzosti ze strany KSČM. Pokud ale necháme emoce stranou, je dobré se na prosazení této novely podívat trochu zeširoka.

Komunisté se nikdy nezmění

Samotným komunistům nelze nic vyčítat. Byli, jsou a budou stejní. Odmítají uznat svou historickou vinu, odmítají pojmenovat zločiny, které napáchali, odmítají respektovat zákony a vládu práva. Ohánějí se tím jen velmi selektivně, když se jim to hodí. Podařilo se jim ale využít momentální situace, zneužít latentní české resentimenty a dostat na svou stranu i mnohé „slušné“ poslance. V tom všem uspěli, to je třeba jim přiznat.

Můžeme debatovat o výši církevních náhrad, filozofovat o roli (zvláště katolické) církve v našich dějinách, ale to všechno jsou pochopitelně jen zástupné argumenty. V případě náhrad šlo o rozumnou snahu napravit křivdy minulosti, navíc podpořenou dvoustrannou dohodou, a nynější pokus o její zhatění lze nejlépe pojmenovat slovem tak oblíbeným u levicových radikálů – revanšismus.

Od KSČM je to zjevný pokus, jak využít současné mocenské situace neboli toho, že jsou pro udržení vlády u moci potřební. Chtějí si to užít a dostat z toho maximum. To je pragmatické, nebo v horším případě cynické, ale není na tom nic špatného – takto by se chovala v podobné situaci leckterá strana.

Co to bude příště, vystoupení z NATO?

Mnohem více nechutenství vyvolává matérie, se kterou se tím komunisté snaží docílit. A nejde jen o výše zmíněné pošlapávání náprav minulých (a jimi zaviněných) křivd a zpochybňování smluvních závazků. Míra nacionalismu, šovinismu, antiklerikalismu a překrucování dějin, kterou při obhajobě této novely předvedli, byla mimořádná. Komunistická argumentace, jak lze historickou roli katolické církve zestručnit upálením Jana Husa a vyhnáním Jana Amose Komenského, je svým způsobem vtipná, a to i když si odmyslíme jejich zálibu ve vyhánění. Jenže i ty největší nesmysly jsou toxické a toxická je především nenávist a hloupost.

Což se ostatně ukázalo i při samotném hlasování. Kromě komunistů pro ni zvedli ruku i poslanci ANO, ČSSD a SPD, zapadnout by nemělo ani to, že se zdrželo sedm Pirátů (neboli: nebyli proti tomu celému nesmyslu). Za jiných okolností by se chování vládních poslanců dalo pochopit, dodrželi přeci dohodu o podpoře vlády. Jenže tady prokázali nejen tristní absenci jakýchkoli hodnot, ale navíc dodali KSČM pocit, že si může díky držení vlády u moci diktovat i agendu. Co to bude příště, referendum o vystoupení z NATO ve jménu udržení vládní stability?

Jistě, je stále možné, že novelu vrátí Senát a podruhé v Poslanecké sněmovně neprojde, anebo že ji shodí ze stolu Ústavní soud. Na to ale spoléhat nelze, a i kdyby se tak (doufejme) stalo, pořád tu zůstane pachuť. A také poznání, že komunisté nejsou ztělesněni pouze KSČM, ale že se s jejich mentalitou ztotožňuje víc než polovina Poslanecké sněmovny, sice dolní, ale té důležitější parlamentní komory. A je úplně jedno, zda z pragmatismu, nebo z přesvědčení. Škoda už byla napáchána.

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter