Žluté vesty odhalují problémy velkého státu

20. března 2019, Jan Pekař

Tradiční místo trikolory zaujala ve francouzské barevné symbolice barva zářivě žlutá, doplňovaná reflexními prvky. Hnutí žlutých vest, zejména pak jeho násilné projevy, které objektivy kamer tolik milují, zaplnilo české zpravodajství a zcela upozadilo ostatní zahraničněpolitické události. Přesto se mi však v éteru nepoštěstilo zaznamenat hlubší analýzu, odkud se občanská zloba takového rozsahu bere.

Kde se ve francouzské společnosti vzal sud plný střelného prachu, který odpálila rozbuška v podobě zvýšení daně z pohonných hmot? Zdanění se postupně vyvíjí. Mění se sazby, metody výpočtu základu, výčty výjimek atp. Většinu změn občan vnímá jako další buzeraci, ale většinou se spokojí se stížnostmi u piva (ve Francii asi spíš u vína). Málokdy vyrazí do ulic, natož aby to cestou vzal přes garáž a stavil se do auta pro nějaký ten prvek povinné výbavy.

Francouzi jsou na pohonné hmoty citliví. Vlaky jsou v porovnání s Českem výrazně dražší, železniční síť řidší. Autobusovou linku mezi různými ekonomickými celky typu Havířov – Třinec ve Francii nenajdete. Pro Francouze, kterým se nevyplatí cestovat za prací po železnici a nebo jim nestačí příměstské autobusové spoje, auto zůstává jedinou možností dopravy. A pohonné hmoty jsou pro ně vlastně mandatorním výdajem, na jehož výši jsou velmi hákliví.

Poslední kapka

My Češi na palivech tolik neujíždíme, máme nesrovnatelně lepší veřejnou dopravu a musíme překonávat výrazně menší vzdálenosti. I nás by však francouzské nepokoje měly přivést k zamyšlení.

Daňové zatížení ve Francii podle OECD přesahuje 46 % HDP, což je jedna z nejvyšších hodnot v EU. Francouz pak za volantem svého starého Peugeotu cestou do práce přemítá, kam jeho peníze mizí a co za ně (ne)dostává. Když pak chce stát svou hospodářskou neschopnost sanovat zvýšením daně, které se běžný občan nemůže vyhnout, je to pro mnohé poslední kapka.

Francouzské zdanění je vysoké, rozličné sociální dávky velmi štědré, přečtení francouzského zákoníku práce by nejednoho českého odboráře přivedlo k orgasmu. A přesto: Nižší střední třída a ti nejslabší od studentů po penzisty protestují, že nemají na živobytí. Nezbývá než se jich tedy zeptat, kde udělali soudruzi ve Francii chybu.

Pekař Jan

Jan Pekař

investor, manažer

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter