Alternativní cesty neexistují. Demokracii a svobodu zajistí jen standardní politika
8. října 2024, Ondřej Šimíček
S jistým pobavením je možné sledovat, jak urputně část české veřejnosti – údajně jedné z nejateističtějších zemí na světě – dokáže hledat falešné spasitele. Začalo to už roku 1990. Ať šlo o nesmyslné teze o nepolitické politice, různá hnutí „elit“ a mediálně velmi často marginalizovanou roli standardních demokratických politických stran.
Naše země je parlamentní demokracií, říká to ústava a je to tak dobře. Je možná pochopitelné, že po zkušenostech s desítkami let vlády jedné strany, zdegenerované lůzy a zločinecké organizace KSČ má slovo straník pejorativní nádech. Já toto vnímání stranictví razantně odmítám.
Svět je v poslední době velmi neklidným a nebezpečným místem. Boří se léta zavedené jistoty a mění se paradigmata. Geopolitika nabírá desítky let nevídanou dynamiku a standardní demokracie Západu, civilizace, která na rozdíl od většiny ostatního světa respektuje hodnotu lidského života, svobody a rozumu, je pod čím dál silnějším tlakem: Rusko a Čína, islámský fundamentalismus, kvazi autoritářské režimy, falešní spasitelé a užiteční idioti nedemokratických režimů přímo uvnitř států západní Evropy.
Není proto divu, že se část občanů opakovaně uchyluje k tomu volit jiné cesty. „Hodní, čistí, nezkažení, lepší, nepolitici, odborníci, datoví politici, manažeři“ a můžeme pokračovat donekonečna. Všichni přitom zapomínají, že oni sami nejsou dokonalí. Že žádný politik na světě není mytický Mirek Dušín, že politici jsou odrazem společnosti a že nároky voličů na politickou reprezentaci často velmi převyšují nároky občanů, které mají sami na sebe. Nikdo bezchybný neexistuje. Jsme chybující a hříšní lidé. Všichni. Bez výjimky.
Část mediálních elit a významných opinion makerů dnešní doby (ano, mnoho těch, kteří své názory prezentují na sociálních sítích, má větší dosah než většina médií), stále volá po politickém spasiteli. Manipulují tak veřejností tím, že tvrdí, že někdo takový existuje. Na jedné straně obviňují ostatní z populismu, přitom oni sami hlásají „hodný populismus“, jako by se nechumelilo.
Když mluvím o standardní politice, mám na mysli tradiční způsoby vládnutí a správy věcí veřejných, které respektují demokratické principy a zavedené instituce. Tento typ politiky je založen na právním státu, respektu k ústavním hodnotám a občanským právům. Politické strany pak v tomto systému fungují jako pilíře demokratického uspořádání, protože umožňují občanům uplatňovat svou vůli prostřednictvím voleb, čímž zajišťují legitimitu vládních rozhodnutí. A to prosím nikdy nemůže fungovat bez chyb a omylů, protože všichni jsme chybující a omylní.
Standardní politika na rozdíl od populistických či radikálních směrů nevyhledává jednoduchá řešení na složité problémy. Naopak je založena na diskusi, kompromisu a vyvážení zájmů různých skupin. A Česká republika je zemí, která má díky politickým stranám vybudovaný robustní systém více méně fungujících institucí, který nerozbilo ani desetileté řádění prezidenta Zemana, jenž měl čtyři roky k dispozici submisivního premiéra Babiše. Standardní politika a dobře vystavěný systém institucí odolal i přiznanému pokusu o ústavní puč a přepsání domácích poměrů směrem k poloprezidentskému systému.
Standardní politika s důrazem na pravidla, dialog a kompromis je jedinou cestou, jak udržet demokracii v době narůstající polarizace. Populismus a radikalismus představují hrozbu, která může podkopat základní demokratické instituce, pokud jim nebudeme čelit. Ale nejedná se jen o populismus, vedoucí část společnosti k sympatiím k ruskému světu. Je to také populismus postavený na hledání spasitelů. Ať to jsou „noví, lepší, nezkažení“ politici, anebo volání po recyklaci starých tváří, které by najednou měly přinést nový, svěží vítr.
Standardní politika možná není tak atraktivní a hlasitá jako populistické hnutí, ale právě její stabilita a odpovědnost jsou klíčové pro dlouhodobé fungování demokratických společností. Je na nás, občanech a politicích, abychom tuto cestu nejen udrželi, ale i posílili. Díky standardní politice se Česká republika stala úspěšnou a prosperující zemí civilizovaného Západu. Nenechme si ji ukrást falešnými spasiteli.