Český trh práce patří mezi nejméně flexibilní v Evropě, což brzdí ekonomický růst a NERV jeho reformu dokonce zařadil mezi jedno z prorůstových opatření. Přestože některé změny již byly schváleny, dlouhodobé řešení vyžaduje pokračující politické úsilí a překonání celé řady překážek.

Trh práce, další věc, ve které hraje Česká republika v Evropě prim! Bohužel však v negativním slova smyslu. Jsme totiž na opačné straně žebříčku než věhlasné Dánsko nebo Nizozemí a máme jeden z nejméně flexibilních trhů práce v Evropské Unii, což se negativně projevuje i na českém ekonomickém růstu. Trh se nachází v absurdní situaci, zatímco 66 % zaměstnavatelů není schopno naplnit své personální kapacity, tak asi 1,5 milionu lidí je ve stavu, kdy by ještě mohli pracovat (jedná se většinou o maminky či důchodce). Není tak divu, že alokace lidských zdrojů je na našem pracovním trhu extrémně neefektivní a je dlouhodobě trnem v oku jak podnikatelům, tak politikům.

K provedení reformy je však nutné pochopit problémy a příčiny, které, podobně jako v mnoha ostatních státech bývalého Východního bloku, vedly k jeho ustrnutí.

Všechno začíná, ostatně jako vždy, u rodiny. Rodiny často nejsou schopny sladit práci s péčí o děti, což má zvláště negativní dopad na ženy, které tvoří 98 % osob na mateřské nebo rodičovské dovolené. Po návratu do práce to pro ně znamená velký finanční problém –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Gender pay gap ve věku 35–45 let je 17,9 %! V praxi jde o třetí nejvyšší hodnotu v EU, která ústí ve výrazně zhoršené životní podmínky a mnohé komplikace. 

Na vině jsou alternativní úvazky, respektive jejich praktická absence v české ekonomice. V České republice tuto formu pracovního úvazku nabízí jen 14 % zaměstnavatelů, zatímco ve vyspělých ekonomikách, jako je Nizozemí, dosahuje jejich hodnota až 43 %. To je naprosto proti formě zaměstnání, po kterém je v naší republice poptávka – až 56 % lidí hledajících práci totiž preferuje flexibilitu v zaměstnání. 

Do smrtícího koktejlu přidejme nedostatečné kapacity školek a jeslí, nízkou podporu v nezaměstnanosti či strukturu ekonomiky výrazně zaměřenou na průmysl, který alternativní úvazky prakticky neposkytuje, a problém je na světě.

Zdá se však, že se pomalu, ale jistě začíná blýskat na lepší časy. Vláda v květnu schválila novelu, která od roku 2026 zaručuje místo v dětské skupině všem dětem, které nepřijme spádová školka, a rodičům se tak alespoň částečně uvolní ruce. Postupně roste i oblíbenost rekvalifikačních kurzů zřizovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí. Většinu rekvalifikovaných tvoří lidé ve věku 35–55 let s výraznou převahou žen (67 %), které si rekvalifikací mohou projít i během mateřské. Výhodné jsou pro pracovní trh i rekvalifikační kurzy zaměřené na zaměstnané, u nás fungující pod programem “Jsem v kurzu”, nebo odpuštění pracovních povolení lidem z vybraných zemí (Austrálie, Velká Británie, Izrael…).

Budoucí politické reprezentace by se u těchto kroků neměly zastavit, ale měly by se nadále snažit pracovní trh rozvíjet a jeho problémy řešit. Přece jen jde o jednu z klíčových investic strategického významu, která dokáže ekonomice poskytnout výraznou konkurenční výhodu.

---