České stavebnictví se po dlouhodobých problémech odráží ze dna
17. prosince 2024, Tomáš Kareš
České stavebnictví se dlouhodobě potýká s množstvím problémů. Od nedostatku pracovní síly, přes drahé materiály až po legislativní překážky a NIMBY (Not In My BackYard, pozn. autora) hnutí. Podle nejnovějších údajů českého statistického úřadu to však vypadá, že se stavebnímu sektoru podařilo odrazit ze dna a další vývoj je otázkou budoucnosti. V říjnu došlo k meziročnímu poklesu 3,6 % což se na první pohled může jevit jako velmi špatný výsledek. Opak je naštěstí pravdou.
Nejhorší a nejturbulentnější výkyvy máme, zdá se, naštěstí za sebou. Již v říjnu je možné sledovat zlepšení o 4,5 p. b., což je sám o sobě velmi dobrý výsledek, neboť v podzimních a zimních měsících dochází ve stavebnictví obvykle k znatelnému poklesu. Jedná se totiž o velice sezónně náchylné odvětví.
Analýza České spořitelny očekává, že v příštím roce se české stavebnictví již plně přesune do růstových čísel. Na rok 2025 je predikce ještě velmi opatrná a počítá s růstem 1,3 % a v roce 2026 již 2,8 %. Růst bude ovlivňován především výkonem celé ekonomiky, úrokovými sazbami a obecně náladou na realitním trhu.
Jaké jsou příčiny dosavadního zpomalování českého stavebnictví?
Domnívám se, že je možné je rozdělit do dvou základních kategorií, a to ekonomických a administrativních.
Do ekonomických příčin lze zařadit ceny stavebních materiálů, úrokové sazby, které pochopitelně zřetelně ovlivňují objem poskytnutých hypotečních úvěrů a nedostatek pracovní síly. Těsně před začátkem pandemie covid-19 byla domácí ekonomika již ve stavu přehřátí, a na stavebnictví to bylo velmi dobře patrné. Stavební firmy musely odmítat zakázky, protože na další práce už neměli kapacitu, což vedlo k strmému růstu stavebních služeb ale i stavebního materiálu.
Rozbití dodavatelsko-odběratelských řetězců bylo dalším intenzivním cenovým šokem a v kombinaci s energetickou krizí po vypuknutí války na Ukrajině vedlo k dalšímu strmému růstu cen těchto materiálů. Tyto ceny se ani po odeznění pandemie a postupnému stabilizování cen energií na původní před-covidovou úroveň nikdy nevrátily.
Dalším problémem byly vysoké úrokové sazby na hypotékách. Vlivem vysoké inflace byla ČNB nucena razantně zvýšit úrokové sazby. To se samozřejmě propsalo na strmém růstu hypotečních sazeb. Ty začaly výrazněji klesat až v loňském roce a bude ještě nějakou dobu trvat, než se vrátí, respektive jestli se vůbec vrátí, na předkrizovou úroveň.
Rapidní růst hypotečních sazeb se samozřejmě projevil na objemu poskytnutých hypoték, které v Česku představují hlavní zdroj financování vlastnického bydlení i investičního nákupu bytových nemovitostí. Vysoké úrokové sazby samozřejmě zbrzdily i retailovou (komerční) výstavbu. Firmy si na nové budovy musely půjčit za vyšší úrok, a proto tyto strategické investice často odložily.
Ekonomických vlivů je určitě ještě mnoho, ale poslední, který jsem se rozhodl zmínit je pracovní síla. Je obecně známý fakt, že stavební sektor není schopný dostát poptávce čistě s domácími pracovníky. Problém nedostatku pracovních sil ve stavebnictví tu byl již před covidem nicméně epidemie rozhodně situaci nezlepšila. Naopak. V roce 2021, kdy skončily všechny možné lockdowny, opět byl možný volný pohyb práce a lidského kapitálu, nikdo netušil, co přijde za pár měsíců.
V únoru 2022 se Rusko rozhodlo vtrhnout na Ukrajinu a rozpoutat největší válečný konflikt v Evropě od 2. světové války. Značnou část pracovníků v českém stavebnictví, zejména na nevedoucích pozicích zastávali ukrajinští dělníci. To je prostě fakt. A je to v pořádku, pracovní sílu, která nemá na českém trhu práce nabídku, lze poptat ze zahraničí. Jenže po vypuknutí konfliktu se velká část těchto pracovníků vrátila domů bránit svou vlast. Ti, kteří zůstali zdaleka nestačí. Navíc v současnosti není možné aby se ti, kteří odešli, vrátili zpět. Problém s pracovní silou bude dle mého názoru přetrvávat i do budoucna.
Nyní si pojďme shrnout faktory administrativní.
Ty jsou v zásadně jen dva. Za prvé digitalizace stavebního řízení a za druhé aktivismus. Na DSŘ se naštěstí pracuje. I přes nelibost některých exministrů a jejich stranických kolegů. S optimismem hledím do budoucnosti, že jednoho dne nebude udělení stavebního povolení trvat stejně dlouho jak v subsaharské Africe.
No a aktivismus? Zkuste si to sami. Vypusťte do světa záměr, že chcete stavět. Je irelevantní, jestli se jedná o nádraží, silnici, administrativní budovu nebo bytový dům. Okamžitě se vyjeví řada různých skupin, které buď začnou řešit, že svou stavbou zdevastujete habitat křečka polního (eko-aktivisté), nebo že před jejich balkónem prostě nebude stát nová bytovka, že oni to kvůli výhledu přece koupili (NIMBY). To, že v územním plánu je dané území designované na bytovou výstavbu již dvacet let (tj. dávno předtím, než byt s balkonem koupili), je přece úplně jedno. Někteří čtenáři se mnou nemusí souhlasit, ale jsem přesvědčen, že „zdržovací“ moc těchto skupin je nutno výrazně omezit. Inspiraci bych hledal například v Polsku.
České stavebnictví se i přes problémy opravdu ze dna odráží. A důvodů k optimismu je několik. Prvním je očekávaný růst české ekonomiky. Ten by měl i další letech postupně zrychlovat. Stavebnictví se na hrubé přidané hodně české ekonomiky podílelo zhruba 5 až 6 %, celkový ekonomický růst se proto projeví i zde.
Za druhé: klesají úrokové sazby. To povede, byť pomaleji, k poklesu hypotečních sazeb. V současnosti je sice možné vidět, že bankovní domy s poklesem sazeb váhají, protože poptávka je pro ně zatím dostačující, ale je jen otázkou času, než se některá z bank rozhodne získat vyšší podíl na trhu a za tímto účelem svou sazbu sníží. Vlivem zlepšující se ekonomické nálady se také rozjedou investiční projekty firem.
A za třetí: se zlepšuje i situace na trhu práce, nedostatek pracovníků se daří řešit skrze pracovníky z východní části EU, například z Bulharska.
Zároveň se daří postupně redukovat administrativní překážky. Po pirátském fiasku s DSŘ se pracuje na nápravě a přijetím legislativy o přechodném období bylo úřadům umožněno dál fungovat. NIMBY a eko-spolky mají nového nepřítele a tím je veřejnost samotná. Nebojím se říct, že vlivem těchto spolků nebyla vybudována například přehrada Nové Heřminovy, která mohla zabránit katastrofálním záplavám v Moravskoslezském kraji. Tyto spolky často blokují nezbytné stavby a veřejnost si to začíná uvědomovat.
Predikcím o skutečném růstu stavebního sektoru proto důvěřuji a jsem velmi zvědav, jaký bude za rok reálný výsledek.
