V rámci podcastu Konzervy do uší se Jan Hroudný s Petrem Sokolem věnovali předvolebnímu Německu. Kdo postaví koalici? Bude Merz kancléřem? To vše se dozvíte v novém dílu podcastu, přepis jeho části najdete v tomto článku. 

Jan Hroudný: Začal bych tím, co se teď v Německu děje. Je tam jeden poměrně zajímavý příběh pro ilustraci toho, jak německá politika funguje. A to je společné hlasování CDU/CSU s AfD v Bundestagu. Reakce, které to vyvolalo, byly extrémní. Nějací levičáci dokonce v reakci obsadili kanceláře CDU v Hannoveru a vyrabovali je. O co vlastně šlo?

Petr Sokol: Šlo o epizodu, která je pro současnou německou politiku naprosto příznačná. Velkou diskuzi vyvolalo, že se křesťanští demokraté pod vedením Friedricha Merze rozhodli udělat „převratný“ krok spočívající v tom, že bez vyjednávání s AfD hlasovali s touto stranou společně. Díky tomu, že pro byla ještě FDP a jedna krajně levicová strana, byl návrh schválen.

Jednalo se o pět bodů o představách CDU/CSU, jak by se měla zpřísnit migrační politika. Byla to reakce na tragédii v jednom bavorském městě, kde migrant zaútočil na procházející se školku, zavraždil malou holčičku, a pána, který jí šel na pomoc. To vyvolalo bouřlivou reakci a CDU/CSU řekla, že už se nemůže pokračovat v politice semaforové koalice. A přišla s tímto návrhem, který vyvolal hysterii na levici. Vyvolalo to demonstrace, v Berlíně vyšlo do ulic přes 100 000 lidí. Celá ta zápletka je největší událostí německé předvolební kampaně.

V preferencích se to zatím neprojevilo. Jsou k tomu dvě úvahy, buď ta, že Friedrich Merz získá pro CDU/CSU část voličů, kteří utekli k AfD, nebo že to naopak posílí levicové strany, protože strach z AfD je v Německu velký.

Jan Hroudný: CDU/CSU je samozřejmě největší favoritem voleb. V průzkumech se pohybuje někde kolem 30 %. Pořád to nejsou ta stará čísla, ta stará sláva, ale oproti výsledkům posledních voleb je to přece jenom zlepšení.

Petr Sokol: Je to tak, Armin Laschet, který se po nějakých turbulencích stal předsedou CDU po odchodu Merkelové dostal historicky nejhorší výsledek CDU/CSU, asi 24 %. To se teď Merzovi i podle těch skeptických průzkumů podaří alespoň o 5 % zlepšit.

—————-

Petr Sokol: Musíme si ještě uvědomit, že je zbytek Německa na bavorský patriotismus trochu alergický. Když za CDU/CSU dvakrát kandidoval lídr CSU na spolkového kancléře, tak se to nepovedlo. Stoiber k tomu měl kousek, ale nestačilo to. V důsledku nastartoval kariéru Merkelové. A ještě jedna poznámka, když se sjednotilo Německo, tak se CSU pokusila založit si odnože na východě, ten projekt se jmenoval DSU. Čas od času se diskutuje a jednou k tomu nebylo daleko, že si CDU a CSU vzájemně vyhrožují, že se rozšíří na území druhého.

Jan Hroudný: Navážu to na aktuální téma. Stoiber se v roce 2002 dohodl s Merkelovou, která se vzdala své tehdejší ambice kandidovat na spolkovou kancléřku. To místo přenechala Bavorům a na oplátku měla volnou cestu k odstranění Merze, který byl tehdy předsedou parlamentní skupiny CDU/CSU. To se jí povedlo a Merz posléze úplně zmizel z politiky. Teď je zpět. Kam to CDU může posunout?

Petr Sokol: Znamená to velkou změnu politiky, a to i z toho důvodu, že ten střet v roce 2002 byl mimo jiné osobní. Na jedné straně stála evangelická vědkyně, která vyrostla ve východním Německu. Na druhé straně konzervativní muž z tradiční části Německa, Sauerlandu, hodně venkovské a katolické oblasti. Ti dva se lišili nejen osobnostně, ale i v náhledu na to, jak má CDU, CSU vypadat. Merz byl vždycky zastánce konzervativního křídla. Napsal knihu, která se jmenuje Zvažovat víc kapitalismu, kdybych to doslovně překládal.

Už tehdy říkal, že existuje německá Leitkultur, vůdčí kultura, která je podle něj liberálně demokratická, tedy svobodomyslná, postavená na západních hodnotách a té se musí přizpůsobit ti, co do Německa přichází.

 

---