Volby do německého Bundestagu jsou pro nás nade vší pochybnost spolu s našimi vlastními parlamentními volbami nejdůležitější politickou událostí roku. Jejich výsledek je přitom nejednoznačný. Došlo ke změně, ale ne tak zásadní, jak jsme možná doufali. Podívejme se na hlavní závěry proběhlých voleb.  

Úpadek tradičních stran pokračuje

I přes zlepšený výsledek CDU/CSU pokračuje úpadek dvou tradičně nejsilnějších politických frakcí poválečného Německa. Sociální demokraté pod vedením kancléře Scholze utrpěli debakl. Proběhlé volby jsou prvními v poválečných německých dějinách, ve kterých CDU/CSU a SPD neobsadili první dvě místa. Sociální demokraty z druhého místa se solidním náskokem vytlačila AfD.

Volební systém a výsledek malých stran však způsobil, že zřejmě vznikne dalších velká koalice. Bude to jistě stát velké kompromisy. Situaci ale může ulehčit, že koalice nebude potřebovat hlasy Zelených, proti nimž vystupovala zejména Söderova CSU. Koalice CDU/CSU a AfD, proti které německá levice tak často brojí, byla od začátku nereálná. Jednoduše proto, že si ji němečtí voliči podle průzkumů stále nepřejí, resp. dávají přednost široké koalici. Dalších pár let jejího neefektivního vládnutí ale může způsobit změnu i v tomto vnímání.    

Obrat napravo pomohl, ale přišel pozdě

CDU/CSU pod Merzovým vedením získala 28,6 %. Je to výhra-nevýhra, oproti posledním volbám jde o zlepšení, ale stále se jedná o druhý nejhorší výsledek křesťanských demokratů v dějinách. CDU nevystihla včas obrat veřejného mínění třeba v otázce migrace a bezpečnosti a zatím nepřekonala politický odkaz své Angely Merkelové. Stále je voliči brána jako strana, která v roce 2015 pod heslem „Wir schaffen das“ otevřela hranice masové migraci. Merz bude mít v následujících letech ještě hodně práce, než (a pokud vůbec) tento obraz změní.

Bitva o 5 %    

Z průzkumů bylo zřejmé, že se do Bundestagu nemusí dostat tři strany. Dvěma z nich se to skutečně nepovedlo, třetí naopak zaznamenala překvapivý úspěch. Nejhůře dopadli liberální Svobodní demokraté, které negativně poznamenalo vládní angažmá v Scholzově kabinetu. Spojenectví Sahry Wagenknechtové (Kateřina Konečná na steroidech) scházela pouhá 0,03 % hlasů. Překvapivě se dařilo Die Linke, která se blížila k zisku 9 % hlasů. Za jejím úspěchem zřejmě stojí silná mobilizace voličů během demonstrací proti AfD, ale i úspěch u mladých voličů. 

Jak volili mladí?

Stručně řečeno radikálně. Die Linke ve věkové skupině 18-24 let získala 25 % hlasů, AfD 21. A i zde se opakuje jev známý v poslední době z celého světa – zatímco mladé ženy volí nalevo, mladí muži se přesouvají směrem k pravici. U Die Linke má na úspěchu mezi mladými lví podíl aktivní přítomnost na sociálních sítích, ale i mladá politička Heidi Reichinnek, která byla volební spolu-lídryní strany v těchto volbách. U AfD to zřejmě bude vlivem jisté přitažlivosti radikálnějších názorů v oblasti migrace.

Dvě Německa

Závěrem si nelze odpustit konstatování, že více než 30 let po sjednocení stále politicky existují dvě Německa. Při pohledu na volební mapu je to zcela zřejmé. Vítězem ve většině „bývalého“ západního Německa je CDU (v Bavorsku CSU), tu a tam se vyskytují ostrůvky socialistů a Zelených. V bývalé NDR naopak dominuje AfD s výjimkou Berlína a Lipska (kde uspěla Levice a CDU). A v dohledné době ani nelze očekávat změnu.

Dobrá zpráva pro Česko?

V zásadě ano, ale v Německu zřejmě nedojde k takovým změnám, které by se u nás výrazněji projevily. Německo se pod Merzovým vedením nepřestane zajímat o středoevropský prostor. Premiér Petr Fiala byl mezi prvními, s kým se Merz po volbách telefonicky spojil. Merz s Českem počítá a to je dobrá zpráva.

---