Když se Joe Biden na konci dubna přidal k potenciálním vyzyvatelům Donalda Trumpa v příštích prezidentských volbách, jeho podpora ihned vystřelila nad 40 %, vysoko nad preference dalších uchazečů. Po několika měsících však nadšení opadlo a jeho náskok neustále kolísá. V některých průzkumech ho dokonce předbíhá radikálně levicová senátorka z Massachusetts Elizabeth Warrenová. I když většina průzkumů bývalého viceprezidenta stále favorizuje, šance představitele levicového mainstreamu utkat se s Donaldem Trumpem se významně snižuje. Za Bidenovým otřesem stojí několik důvodů. Zaprvé je to neuvěřitelný posun Demokratické strany do krajně levicových končin. Témata nesoucí se v duchu přehnané politické korektnosti, naprostému otevření hranic prakticky komukoliv a snahou posílit sociální stát nevídaně zamíchala demokratickými primárkami. Tento levicový vítr s sebou táhne i dříve jakž takž umírněného Bidena, který se mu snaží všemožně ustupovat.

Levice Bidena také nutí, aby se zpovídal se ze svých politických „hříchů“ z minulosti. Ihned po ohlášení své kampaně musel čelit mediálnímu obvinění ze sexuálního obtěžování v době, kdy působil v Bílém domě. Následně se média mohla přetrhnout radostí, když odsoudil tzv. Hyde Amendment (zákon, který znemožňuje finanční podporu potratu z veřejných zdrojů), který dlouhé roky neskrývavě podporoval. Kongresman Seth Moulton mu za tento počin přímo gratuloval a ještě jej vyzýval k omluvě za podporu pro invazi do Iráku, k čemuž možná kvůli rostoucímu tlaku v kampani ještě dojde. Největší údery ovšem přišly až v prvních dvou debatách všech demokratických kandidátů. Od těch Biden musel několikrát čelit nepřímému nařčení z rasismu. Bylo vidět, že je zaskočený současným diskursem radikální levice. Rozhodně nečekal, že jako viceprezident prvního afroamerického prezidenta bude muset dokazovat, že není rasista.

Pokud Biden nechce, aby jeho kampaň už potřetí skončila nezdarem, měl by si udržet svůj centristický charakter, přesvědčit radikálnější demokraty a nepodvolovat se všemu, co přijde zleva.

Biden nevítězí ani v pomyslném souboji o nejštědřejšího nominanta. Na téma bezplatného zdravotnictví pro všechny, které do americké debaty přinesl známý socialista Bernie Sanders, si v letošních volbách dělá nárok hned několik kandidátů. Zatímco Warrenová a Harrisová vyjídají Sandersův koláč a ve svých návrzích radikálních reforem jdou ještě dál, Biden se snaží sekundovat spíše keynesiánskou politikou ve střihu demokrata starého typu. Ví moc dobře, že radikální nápady Sanderse a Warrenové by nejen pořádně zatížily federální rozpočet, ale v kampani jsou také vysněným dárkem Donaldu Trumpovi. Proto se pořád pokouší o udržení image umírněného a rozvážného státníka, který se nechce znelíbit levicovému mainstreamu. V debatách nicméně působí trochu nejistě a dopouští se nesmyslných přeřeků, například když svého oponenta Coryho Bookera nazval prezidentem nebo když při závěrečné řeči vyzval diváky k podpoře jeho webové stránky, u které si ovšem popletl název.

Biden rozhodně nemůže spoléhat na pomoc primitivního „antitrumpovského“ establishmentu, který se vůbec nezdráhá házet mu klacky pod nohy. Asi nejlépe celou situaci vystihl konzervativní komentátor Ben Shapiro: „Biden si představoval, že když vyhlásil kandidaturu, všichni mu budou vděční. Škoda že zapomněl, kde se dnes Demokratická strana nachází.“ Pokud Biden nechce, aby jeho kampaň už potřetí skončila nezdarem, měl by si udržet svůj centristický charakter, přesvědčit radikálnější demokraty a nepodvolovat se všemu, co přijde zleva. Hlavním favoritem voleb byl už v roce 1988, tehdy jako nejmladší účastník. Před třiceti lety mu překazila šance plagiátorská kauza z univerzity, zatímco dnes se může stát obětí své vlastní strany. Demokraté dnes koketují s novou radikální ideologií a na umírněnou politiku už zkrátka nemají náladu.

---