Přijeli jsme dříve, než jsme plánovali, a tak jsme naši návštěvu Dolních Bojanovic zahájili krátkou procházkou. Už během ní nám bylo jasné, že na tuto obec musí být místní právem hrdí. A když jsme pak navštívili obecní úřad a paní starostku Evu Rajchmanovou, bylo jasné, že to ani nemůže být jinak. 

Paní starostko, stojíte v čele obce, v pozici místostarostky či starostky, již téměř 20 let, na co jste za tu dobu nejvíce pyšná, co Vám dělá radost?

Za ta léta už se podařilo zrealizovat hodně pěkných a prospěšných projektů, mimo jiné třeba cyklostezky, vytvořit a zasíťovat nové stavební pozemky – jak pro podnikání, tak pro bydlení.  Já si považuji společenství, které v Dolních Bojanovicích máme – jací tu žijí lidé, že si rozumíme, že je nám spolu dobře, že si většinou dokážeme vyjít vstříc. Ne že by bylo všechno jen růžové. Máme nejvíce obyvatel v historii, nedávno jsme přesáhli magický počet 3 000. Je to pro mě signálem, že se tu lidem líbí, neodcházejí, naopak mladí i staří zůstávají a mnozí další se chtějí přistěhovat, nejen z okolí, ale třeba až ze západu Čech. Nedávno mě zastavili nějací lidé a vykládali mi, že tu byli loni na dovolené a tak si to tu zamilovali, že si koupili nemovitost a plánují se sem přestěhovat. Je jim tady prý moc dobře a chtějí tu žít. No, co si můžete víc přát?

Na obci je na první pohled vidět, že tu lidem snad vůbec nic nechybí – je tu široká nabídka obchodů i služeb včetně míst pro parkování, ordinace lékařů, nádherně upravená veřejná prostranství i obecní úřad, škola, školka, ZUŠka, sportovní a kulturní areál, krásný kostel, fara a jejich okolí „jak ze škatulky“, nemluvě o malebných bůdách, tedy uličkách vinných sklepů nebo kavárně s vynikajícími místními koláčky otevřené už od 6 hodin ráno…

Dobré zázemí tvoří také 70 obecních bytů, které nám umožňují postarat se o mladé rodiny s dětmi a také dům s pečovatelskou službou, kde jsou byty pro seniory. Radost mi dělají i spolky – ať už kulturní či sportovní a především zapálení lidé, kteří jim věnují svůj volný čas, ale hlavně srdce. Jsme vinařská obec, kde se ctí a udržují tradice a folklór. Muzicíruje se tu ve velkém, máme cimbálovky, dechovky, ale hraje se tu i rock, folk či bluegrass a v neposlední řadě také duchovní hudba. Při kostele působí Svatováclavský sbor a orchestr. Sama hraju na housle, ale nemám moc čas cvičit. Víra je vůbec velmi důležitou součástí našeho života, ne nadarmo se Bojanovicím říká „Moravský Vatikán“. Křesťanská láska se naplno projevila například v obrovské solidaritě s nedalekými vesnicemi zasaženými tornádem.

Vás tornádo nezasáhlo?

Vyhnulo se nám o tři kilometry. To byl čtvrtek. Tři dny před tím v pondělí naši obec poničila přívalová lokální bouřka a krupobití. Měli jsme zrovna pracovní schůzku zastupitelů a jen jsme bezmocně sledovali zkázu. Po ulicích se valila doslova řeka, padaly kroupy velikosti pingpongových míčků – rozbíjely skla na autech, střešní okna, některé střechy domů, ve sklepních prostorách obecního úřadu bylo 40 cm vody. Zasahovalo tu postupně 17 hasičských sborů, čerpaly vodu, pomáhaly lidem, kde se dalo. Voda podemlela silnice, na mnoha místech se nám propadly komunikace, poškodila se kanalizace. Další potíže způsobilo krupobití, které přišlo v ten osudný čtvrtek, to už padaly kroupy velikosti pěsti.

Měli jsme obavy z dalších povodní. Strachovali jsme se o úrodu, o auta, o střechy, ale brzy se k nám začaly dostávat informace, že v okolních vesnicích jsou na tom mnohem mnohem hůř. A představte si, jak se zachovali místní! Hned v neděli na mši se vyhlásila sbírka na pomoc postiženým tornádem a oni, ač sami měli rozbité střechy, vodu ve sklepech a zničené kdeco, tak do ní přispěli částkou více než 400 000 korun! A to nepočítám, kolik jich jelo pomáhat a ještě stále pomáhá svým příbuzným, známým, nebo jen tak cizím lidem, kteří přišli o všechno. Pomáhá i obec. V tělocvičně ZŠ jsme měli ubytovaných 150 vojáků, kteří byli nasazeni v nejvíce postižených lokalitách, a pro děti rodin z poničených obcí, které teď mají docela jiné starosti, jsme otevřeli naši mateřskou školku. Každá obec měla svou třídu a svou paní učitelku. Těší mě, jak se tu dětem líbilo a jak jim chutnalo! Věřím, že to nejen těm nejmenším, ale i jejich rodičům pomohlo překlenout nejtěžší chvíle. Od září by měly do naší školy chodit tři třídy dětí z Moravské Nové Vsi. Jsem ráda, že naše škola může toto zázemí poskytnout.

A co vás čeká v nejbližší budoucnosti?

Stále pracujeme na zajišťování dalších stavebních pozemků. Děláme tu takové „místní“ pozemkové úpravy. Snažíme se na základě dohod o parcelaci nově rozvrhnout danou lokalitu a již vzniklé parcely na náklady obce zbavujeme břemen, přesunujeme třeba vzduchem vedené vysoké napětí a následně je plánujeme postupně zasíťovat. Řešení majetkoprávních vztahů patří k jedné z nejtěžších problematik. Máme navrženy tři územní studie, výhledově by mělo postupně vzniknout téměř 200 stavebních míst. Ale s tím pak logicky souvisí také navýšení kapacity školky, školy, veškerých služeb. Je to nikdy nekončící práce.

A do toho pracujeme na dalších projektech. Chtěli bychom například obnovit dva rybníky, které tu kdysi byly, a které nám snad pomohou řešit starosti s přívalovou vodou, nebo naopak suchem. Pracujeme také na novém prostoru za ZUŠ pro pořádání našich společenských akcí, koncertů, hodů a podobně. Chtěli bychom, aby tu vznikl nový, moderní a příjemný prostor pro veškerou kulturu. Podobně uvažujeme i o sportovním areálu. Máme už na vše vypracované studie a ukazuje se, jak je to užitečné. Spousta problémů se tím dá zavčas řešit, nebo jim předejít. Mít jasnou vizi a přemýšlet o budoucnosti je strašně důležité. Mnohé naše kroky ocení až lidé, co přijdou po nás. Třeba až další generace.

Mluvíte o vizích a práci po budoucnost. Jak tedy hodnotíte spojení stran do koalice SPOLU?

Já to momentálně vidím jako jedinou možnost. Jak jinak věci změnit, než že se spojíme dohromady? V těchto volbách jde opravdu o hodně. Jde o celkové další směřování naší republiky – směrem na východ, nebo na západ? Zůstaneme i nadále demokratickou zemí patřící mezi vyspělé evropské státy? Pro mě je také velmi důležité, že v čele všech tří stran stojí lidé, kteří zastávají podobné hodnoty, a mluvíme-li konkrétně o představitelích tady v Jihomoravském kraji, tak že jsou věřící. Je to pro mě určitou zárukou jejich postojů a garancí jejich životních hodnot. Protože, kdo se zastane těch, kteří vidí hlavní smysl v rodině, ve vztahu muže a ženy, v normálním světě, na který jsme zvyklí?

A co konkrétně očekáváte od „velké“ politiky, pokud koalice SPOLU uspěje?

Očekávám především zjednodušení chodu celého státu, zjednodušení byrokracie, dotačních systémů. Očekávám, že se státní prostředky začnou vynakládat skutečně smysluplně a bude se více myslet na budoucnost. Že si budeme vážit lidí, kteří něco dokázali, sami něco vyrábí, produkují a ještě dávají práci druhým. Očekávám konečně změnu důchodového systému. A jako komunálního politika mě trápí především stavební zákon, centralizace stavebních úřadů, tento zákon bude potřeba novelizovat.

---