Uplynulé sněmovní volby byly neobvyklé, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je kolosální neúspěch menších stran. Pod pětiprocentním prahem zůstaly všechny, které se kolem hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny pohybovaly, a o to víc mandátů tedy připadlo těm úspěšným. Finální výsledek přispěl k přesvědčení, že chystaná vláda za sebou nebude mít většinu lidí, což je prý špatně. Tak to ale není.

Máme tu dvě skupiny nezastoupených. Začněme tou zřetelnější, tedy nevoliči. Ze zhruba 8,3 milionu právoplatných voličů jich asi 2,9 milionu k volbám z různých důvodů nepřišlo. I to je ale svým způsobem volba, kterou je třeba respektovat. Nemáme tu povinné hlasování a je pořád lepší, když volí jen ti rozhodnutí. Nutit k tomu i ostatní by nebylo správné a ani by to nedopadlo moc dobře – spousta těchto hlasů by pravděpodobně připadla buď nějakým politickým dobrodruhům, nebo extremistům.

Pak je tu druhá skupina, tedy voliči stran, které zůstanou mimo vládu. Buď skončily v opozici, takže se budou podílet alespoň na chodu parlamentu, například prostřednictvím výborů, a torpédovat vládu ze sněmovních lavic. Anebo se tam nedostaly vůbec a kromě státních příspěvků za volby mají smůlu. I tady pár čísel pro názornost: Mluvíme o asi 1,1 milionu hlasů, což je víc, než dostala koalice Pirátů s hnutím STAN (necelých 840 tisíc hlasů). Anebo opačně: Obě koalice, které směřují k vytvoření vlády, volilo lehce přes 2,3 milionu voličů, tedy zhruba 28 procent ze všech právoplatných.

Takové počty jsou samozřejmě zavádějící. Ostatně minulá vláda hnutí ANO a ČSSD na tom nebyla líp, celkem tyto strany v roce 2017 volilo necelých 1,9 milionu voličů, tedy jen kousek přes 22 procent ze všech. (Po započtení hlasů KSČM, která držela vládu u moci a zároveň pod krkem, se to zvýší na současných 2,3 milionu, respektive 27 procent.)

Opozice bude

Ale dost matematiky. Ta hlavní otázka je, zda a jak zohledňovat obě voličské skupiny nezastoupené ve vládě. Odpověď zní – těžko. Už takhle nebude lehké najít vládní shodu. Pětice stran, které jsou v obou koalicích zastoupeny, má na řadu věcí od přijetí eura po svazky homosexuálů rozdílné názory, takže bude třeba hledat nejmenší společné jmenovatele. Tmel v podobě odporu k dosavadní babišovské garnituře ještě nějakou dobu vydrží, ale věčně to nebude.

Vláda bude navíc muset provádět řadu nepopulárních kroků, jinak se jí nepodaří dát do pořádku veřejné finance. To bude zvláště pro „starolevici“ – tedy ČSSD a KSČM – vodou na opoziční mlýn. Jakkoli má vláda myslet na všechny občany, je zřejmé, že každého uspokojit nepůjde. A zvlášť ne voliče rozmazlené utrácivou politikou bývalého kabinetu.

Dá se také odhadnout, do jakých názorových pozic se v opozici vydá hnutí ANO, zvlášť pokud půjde o vládní škrty. „Za nás bylo líp,“ bude se nejspíš snažit vštípit voličům. Při tom se bude dál posouvat doleva a luxovat levicový potenciál, ještě víc než v posledních letech. Podobně jako se Andreji Babišovi podařilo upozadit sociální demokraty a komunisty během vládnutí, bude se teď čím dál víc tvářit, že právě on je hlavním advokátem jejich voličů. Takže se nemusíme bát, že by propadlé hlasy nenašly v příštích letech zastání. A pokud ne u ANO, tak je tu ještě Tomio Okamura a jeho SPD…

---