V nové vládě zasednou tři noví ministři, ale bez portfeje. K čemu je potřebujeme?

Po včerejších jednáních je jasné, že nová vláda zasedne v počtu osmnácti členů. Vzniknou tedy tři nová ministerská křesla – konkrétně jde o ministra pro digitalizaci, ministra pro evropské záležitosti a také ministra pro legislativu. Tyto ministerské posty ale budou bez portfeje, což znamená, že nevzniknou nová úřednická místa, která by znamenala další náklady.

V praxi jde hlavně o to, aby si ministr vzal na starost důležitou věc a věnoval se pouze této agendě. Není žádným tajemstvím, že Česká republika dlouhodobě nevěnuje evropským záležitostem, digitalizaci ani kvalitě legislativy dostatečnou pozornost a potřebuje se v tomto směru konečně pohnout z místa.

Na poli evropských záležitostí u nás pravidelně selhává spolupráce mezi vládou a unijními institucemi. Ministři v posledních letech jezdí na Radu Evropské unie spíše sporadicky. Pokud se náhodou dostaví, jsou nepřipravení. Většinou nemají stanovisko vlády, a i kdyby ho měli, tak ho nemohou říct, protože k tomu nejsou dost jazykově vybavení. Proto se už stalo pravidlem, že v Evropské unii chodíme s návrhy řešení „s křížkem po funuse“. Nejaktuálnější je teď situace s emisními povolenkami, kde Andrej Babiš sice něco vykřikuje, nicméně doopravdy ujednáno není nic.

V neposlední řadě by nás v souvislosti s EU mělo zajímat nadcházející předsednictví. To nelze nachystat za týden nebo za měsíc a je v našem zájmu se mu věnovat mnohem intenzivněji, než to dělala Babišova vláda. Nová vláda by měla nastolit jen jedno či dvě prioritní témata a udělat pro ně maximum. Nemá smysl hodit na stůl seznam „priorit“, který připomíná výčet všech agend EU, a myslet si, že spasíme všechno a všechny.

V české legislativě se neorientují už ani právníci.

Digitalizace je pak u nás kapitolou sama pro sebe. Odcházející vláda sice na poslední chvíli schválila harmonogram digitalizace služeb veřejné správy, ale podle něj by nás v následujícím roce nečekalo v podstatě nic. V ideálním případě bychom ale za čtyři roky měli mít možnost vyřídit si v podstatě vše z domova, čemuž by nový ministr měl významně pomoct.

Ministr pro legislativu by zase měl zajistit jednu z nejdůležitějších věcí, které mělo SPOLU v programu – tedy zrušení nepotřebných norem, sjednocení těch potřebných a celkové zjednodušení české legislativy, protože v ní se neorientují už ani právníci.

Nikdo netvrdí, že řešení všech těchto problémů okamžitě přinesou nově vzniklé posty ministrů. Minimálně ale přispějí ke koordinaci důležitých témat, která jsou dnes v Česku trestuhodně zanedbaná, a budou za ně jasně zodpovědní. Nová vláda totiž, na rozdíl od té staré, svou odpovědnost přijme.

---