Přehled hlavních událostí na Ukrajině začneme tento měsíc pohledem mezinárodního dění. Během března totiž došlo k návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě. Výsledky této návštěvy, respektive jejich absence, ukazují limity „přátelství bez limitů“ Ruska a Číny.

Další poměrně zásadní událostí bylo rozhodnutí Vladimíra Putina rozmístit na území Běloruska taktické jaderné zbraně. I v tomto případě se však za hrozivou rétorikou ukrývá spíše slabost ruského vůdce než jeho genius. V závěru se již tradičně ohlédneme za vývojem na bojišti. Přestože během března docházelo k tvrdým bojům, zejména poté podél frontové linie na Donbasu, ruská ofenziva ani během svého druhého měsíce nepřinesla kýžené zisky. 

Zdvořilostní návštěva v Moskvě

Ve třetím březnovém týdnu navštívil Moskvu čínský prezident. Lídři obou zemí během této návštěvy podepsali řadu memorand o prohlubování spolupráce v různých odvětvích, jako je obchod, vývoj technologií či budování společné infrastruktury. Vzájemná jednání se samozřejmě dotkla i války na Ukrajině, kde však obě delegace nepřinesly na stůl žádný nový návrh. Vladimír Putin sice uznal, že čínský mírový plán může být použit jako základ pro mírová jednání, aby však vzápětí obvinil západní státy a Ukrajinu z neochoty jednat. 

Z průběhu celé návštěvy bylo evidentní, že si Putin od svého čínského protějšku sliboval vyšší míru podpory. Čína jistě ochotně pomůže zaplnit vakuum po západních firmách, které v Rusku ukončily svou činnost kvůli invazi. Stejně ochotně bude nakupovat ruské nerostné suroviny se slevou nebo bude ruským občanům dovážet svoje automobily, na které se v Rusku pouze nalepí označení Moskvič. Kreml však pravděpodobně doufal v dodávky vojenské techniky či alespoň munice, která by mu umožnila dosáhnout svých cílů na Ukrajině. K tomu však podle dostupných informací čínská strana ani po roce války nesvolila. Jedinou výjimkou jsou spekulace, pravděpodobně do určité míry pravdivé, o skrytých dodávkách některých vyspělých technologií, například pro pokročilé zbraňové systémy. Prozatím jsme však nebyli svědky opravdu významných dodávek, například dělostřelecké munice, raket či bojových dronů, které by na vývoj konfliktu mohly mít vliv. 

Podle amerických zpravodajských služeb tento krok Čína zvažuje. Otázkou však je, zdali by budoucí dodávky v horizontu letošního roku měly na vývoj konfliktu kýžený efekt. Limity jejich efektivity ostatně známe i z naší západní perspektivy. Přesto však platí, že Čína by od těchto dodávek měla být odrazena, i za cenu poškození našich ekonomických vztahů s touto asijskou velmocí. Ekonomické vztahy se Západem hrály doposud v čínských úvahách prim a není příliš pravděpodobné, že by je Čína byla ochotná kvůli vojenské podpoře Moskvy obětovat.

Další jaderná eskalace

Rozporuplně poté působí Putinovo oznámení, že v Bělorusku do letošního léta plánuje rozmístit taktické jaderné zbraně. Další eskalace v Putinově jaderné hře sice není nikterak překvapivá, toto rozhodnutí však porušuje právě jedno z ujednání, které o týden předtím Putin s čínským prezidentem podepsal. Čína sice sama buduje svůj vlastní jaderný arzenál, ale ještě před několika měsíci Moskvu za vyhrožování jadernými zbraněmi kritizovala. Z vojenského hlediska navíc toto rozhodnutí nedává příliš velký smysl, protože je Rusko schopno zasáhnout takřka celý svět i bez použití taktických jaderných zbraní z Běloruska. Reálně se tak jedná o další chabý pokus odradit západní státy od podpory Ukrajiny, snahu zvýšit svůj vliv na běloruský režim či ukazování svalů pro domácí publikum. Vedlejším efektem je však popuzení Číny, která sice tento krok prozatím silně nekomentovala, nicméně Si Ťin-pching má veškeré právo cítit se uražen. 

Bitva o Bachmut a Avdijivku

Oproti dění v mezinárodním prostoru se na území samotné Ukrajiny během března nijak zásadní události neodehrály. V předešlém přehledu jsem však spekuloval o rozumnosti odhodlání bránit Bachmut za každou cenu. Podle tamního vývoje se prozatím zdá, že ukrajinské vojenské velení má situaci pod kontrolou, alespoň tedy více, než by se z vnějšího pohledu mohlo zdát. Přestože se ruským jednotkám za poslední měsíc podařilo v Bachmutu postoupit a boje nyní probíhají v samotném centru města, celková intenzita bojů se měla mírně snížit, přičemž ukrajinská obrana nejeví známky hrozícího zhroucení či obklíčení. Přesto však tamní situace zůstává kritická a může se měnit každým dnem.

Bitva o Bachmut na sebe po právu strhává téměř veškerou pozornost. Ruské ofenzivní snahy během března však směřovaly i do dalších oblastí. Zejména v okolí jižněji položené Avdijivky se ruským silám podařilo dosáhnout určitých zisků, přičemž lze očekávat, že během dubna se zde bude nadále koncentrovat ruské snažení. V globálním pohledu se však zdá, že ani přibližně po dvou měsících nepřinesla ruská ofenziva žádné zásadní zisky. 

Otázkou však stále zůstává, nakolik je ukrajinská armáda vyčerpána obranou frontových linií, zejména města Bachmut a jeho okolí. Během března ukrajinská armáda pokračovala v útocích do hloubky Ruskem okupovaných území za pomocí dronů, včetně útoků na Krymský poloostrov. Zvýšenou intenzitu útoků lze pozorovat v Melitopolu, který je pro ruskou armádu důležitým logistickým centrem. Ukrajinské vojenské velení taktéž oznámilo zničení zásilky střel s plochou dráhou letu Kalibr poblíž krymského města Džankoj, jeho tvrzení nicméně nelze nezávisle ověřit. Neúspěšný útok byl podniknut i proti ruským válečným lodím v přístavu Sevastopol.

Ukrajinská ofenziva se blíží

Pozitivní zprávou je, že na Ukrajinu již v současnosti proudí první dodávky těžké vojenské techniky západní provenience. Jedná se zejména o část německých tanků Leopard či britských Challengerů. K vidění ale byla i německá bojová vozidla pěchoty Marder. Další dodávky se očekávají během dubna. Polsko a Slovensko zároveň během března realizovalo dodávky nižšího, ale přesto relativně významného počtu bojových letounů Mig-29. V souhrnu by jich mělo být dodáno 17. 

Ukrajinská ofenziva se blíží, ale měli bychom být opatrní před příliš velkým očekáváním. Obě soupeřící armády během uplynulého roku ztratily značnou část svých nejlepších bojových uskupení, přičemž čím dál větší část nyní představují mobilizovaní vojáci. Úspěšná obrana ukrajinské armády v posledních měsících se nutně nemusí promítnout do stejně úspěšné ofenzivy, zejména proti opevněnému nepříteli. Ukrajinský postup bude pravděpodobně pomalý a velmi náročný na ztráty živé síly i techniky. Na Západě bychom neměli ztrácet trpělivost a důvěru ve schopnost obránců osvobodit celé své území. Bude to důležité zejména v momentech, kdy ruská válečná propaganda bude zveličovat a oslavovat každý zničený západní tank. 

Nic z toho však nezastíní fakt, že „druhá největší armáda světa“ nedokázala za více než půl roku dobýt město o velikosti trochu menší, než je Kroměříž.

---