Během minulého týdne ukrajinská armáda spustila dlouho očekávanou ofenzivu, aspirující na nejzásadnější bojovou operaci v Evropě za mnoho dekád. Přestože ukrajinská armáda drží ohledně postupu jednotek informační embargo, dílčí informace z ruských zdrojů, jsou však dostupné. Tento článek se tak bude věnovat v současnosti známým okolnostem ofenzivy, tradičně ve snaze je uvést do kontextu a zároveň usměrnit některá očekávání či předčasné závěry.

Směr ofenzivy – pobřeží Azovského moře

Podle očekávání byla ofenziva zahájena jižním směrem Záporožskou oblastí téměř jistě s cílem dosáhnout pobřeží Azovského moře. To by totiž rozdělilo ruskou armádu na dva díly, ale zároveň by to přiblížilo cíle na Krymském poloostrově na dosah mnoha současných ukrajinských zbraňových prostředků. Tato strategie dále nejspíše předpokládá, že jedna z částí ruské armády by na Krymu zůstala obtížně zásobitelná a zejména při následném zničení Kerčského mostu takřka odříznutá.

Nemůžeme nyní určit, zdali jsou současné útoky vedeny v plné síle, či se stále jedná o velmi intenzivní snahu odhalit slabá místa ruských linií, do kterých bude následně směřován hlavní útok. Můžeme však sledovat tři základní směry operací. První se nachází poblíž města Orichiv, odkud ukrajinské jednotky postupují na jih a jihovýchod pravděpodobně s cílem dobýt či oblehnout město Tokmak, které je zásadním logistickým uzlem oblasti. Druhý východnější směr je v okolí města Velyka Novosilka. Zdejším cílem postupu mohou být města jako Berďansk či Mariupol. Posledním místem ukrajinského postupu je i okolí Bachmutu, kde se ukrajinské jednotky nejspíše nadále snaží fixovat maximum ruských sil, které zde drží linii po odchodu Wagnerovců. Intenzita bojů ovšem narostla i na dalších místech fronty a i tam se nejspíš jedná primárně o snahu vázat síly protivníka.

Na hodnocení je příliš brzy

Dosavadní zisky ofenzivy jsou spíše marginální, přičemž platí, že se musíme spoléhat zejména na ruské zdroje. Podle nich se ukrajinským jednotkám podařilo postoupit mezi pěti až patnácti kilometry jižně od Orichivu. Necelých deset kilometrů měli postoupit i jižně od Velyké Novosilky. Dílčí úspěchy byly ukrajinským velením hlášeny i z okolí Bachmutu. Tyto informace je nyní nutno brát s rezervou, jelikož reálná situace může být odlišná. Ruské zdroje ale obecně ukrajinské úspěchy spíše bagatelizují. Dalším faktorem kromě kontroly teritoria je i poměr ztrát, který samozřejmě průběh či úspěch celé ofenzivy významně ovlivňuje.

V tomto bodě je musíme pamatovat na několik základních okolností. Obdobný typ operací je vždy nejtěžší zejména na začátku , kdy se útočící armáda snaží probít přes obranné linie protivníka. Jakmile dojde k jejich prolomení, může být další postup mnohem dynamičtější, což jsme viděli i během minulého podzimu v okolí Charkova. Takový průlom je prozatím stále tím optimističtějším scénářem. Ukrajinská armáda totiž nedisponuje leteckou převahou, která je pro většinu západních armád základním předpokladem prolomení nepřátelské linie. Poslední důležitou okolností je i fakt, že navzdory nasazení moderní západní techniky je většina vojáků součástí mobilizovaných jednotek, nikoliv původní profesionální armády z dob před ruskou invazí. Pro nemalou část vojáků se tak může jednat o jejich první bojové nasazení.

Co se zatím potvrzených ztrát týče, ruské zdroje přinesly důkazy o zničení několika francouzských bojových vozidel AMX-10, ale i přibližně třinácti amerických Bradley M2A2 a alespoň dvou německých tancích Leopard 2A6. Nepřekvapivě se záznamů zničené či opuštěné západní vojenské techniky snaží ruská propaganda využít. Posádky zničených Bradleys či Leopardů ale nájezdy na miny či zásahy pravděpodobně přežily. Zároveň relativně nízké počty ruskou stranou zveřejněných videí a fotek mohou být nepřímým ukazatelem, že ztráty prozatím nejsou masivní.

Ofenziva bude trvat týdny či měsíce

Ani zničení Kachovské přehrady v současnosti nejspíš nijak neomezuje ukrajinské plány, nicméně teoreticky umožňuje ruskými silám přesunout jednotky z nyní zaplavených oblastí k obraně záporožské fronty. Nelze totiž ani s jistotu určit, jestli za tímto incidentem skutečně stojí Rusko (jakkoliv je to pravděpodobné). Je možné, že se tímto krokem snažilo zamezit případnému překročení Dněpru ukrajinskou armádou, která již v minulosti podnikala na druhý břeh dělostřelecké a pozemní přepady. Podle vojenských analytiků ale větší operace tímto směrem kvůli náročnosti nikdy nedávala velký smysl, přičemž záplavová vlna rovněž zatopila značnou část ruských pozic podél řeky. Zničení přehrady zároveň ohrožuje již v současnosti nedostatkem vody zmítaný Krym. Přestože by se nejednalo o první iracionální krok ruského velení, jen obtížně se nyní hledá smysl případné ruské sabotáže, zejména s ohledem na dlouhodobé negativní dopady obřích rozměrů pro tamní region.

Ve výsledku však nyní sledujeme pouhý začátek operace, která bude pravděpodobně probíhat značnou část léta nebo ještě déle. Nenechme se tudíž zastrašit případnými taktickými neúspěchy či operačními pauzami. Ukrajinská armáda se na svou ofenzivu důkladně připravovala a čekala na vhodnou dobu. Kromě pozemních útoků i nadále probíhají intenzivní raketové útoky či sabotáže v ruském zázemí, které znesnadňují ruskou obranu. Přestože může ještě nějaký čas trvat, než ukrajinská strana omezí informační embargo, už nyní máme alespoň určitou představu o jejím postupu. Bohužel i ruská armáda měla mnoho času připravit svá obranná postavení. Nejvíce chráněné pozice mají ukrajinští vojáci stále před sebou. Nezbývá než jim popřát mnoho zdaru, bojují i za naši budoucnost a bezpečnost.

---