Závěr léta přinesl kromě dílčích úspěchů ukrajinské armády i události s potenciálně významným a dlouhodobým dopadem. Kromě pádu letadla s Jevgenijem Prigožinem (a patrně i s celým nejvyšším velením Wagnerovy skupiny), jsme byli svědky řady útoků na ruském území, a to za použití nových technologií . 

Zánik Wagnerovy skupiny

Začněme zprávou o pádu letadla Jevgenije Prigožina. K jeho zřícení došlo 23. srpna mezi Moskvou a Tverem. Aktuálně existují dvě hlavní verze událostí. Podle první mělo být Prigožinovo letadlo sestřeleno ruským systémem protivzdušné obrany (PVO), podle druhé, primárně šířené z ruských zdrojů, se hovoří o bombě umístěné do letadla těsně před jeho vzletem. Je otázkou, zda se někdy dozvíme přesné pozadí události, nicméně Prigožin je s největší pravděpodobností skutečně mrtev.

Na celé situaci není tak důležité, jakým způsobem byl zjevný atentát spáchán, ale co nám to říká o náladě v Kremlu. Po prvotní rozpačité reakci Vladimíra Putina na vzpouru Wagnerovy skupiny, kdy byl nejdříve Prigožin označen za zrádce a následně spolu s jeho žoldáky exilován do Běloruska, se po určitou dobu zdálo, že Prigožinovi bude umožněno dále se věnovat vlivovým operacím v Africe. Stíhání a vyšetřování jeho firem bylo zastaveno a dokonce byl následně pozván na summit Kremlu s představiteli afrických států. Posléze se skutečně objevil v Mali, přičemž z jeho výstupu vyzařovala nová energie a cíl. Tyto naděje však byly zjevně liché. Znovu se ukázalo, že Vladimír Putin zrádcům neodpouští. Eliminace Prigožina sice nebyla překvapivá, nicméně její provedení a vytvoření dojmu, že je vše odpuštěno, ukazuje povahu Vladimíra Putina. Sestřelení či sabotáž letadla nad ruským územím je přece jen něco jiného než otrávení či prosté zmizení.

Nikoho na Západě sice nepřekvapuje další z řady porušených slibů, ale v rámci systému, který ruský prezident již roky udržuje, je tento postup varovným signálem pro všechny členy režimních kruhů. V systému, kde jedinou zárukou je právě slovo jeho garanta, může mít toto rozhodnutí dalekosáhlé důsledky. Snaha stabilizovat systém může některé jeho představitele paralyzovat, protože integrita slibů a zákulisních dohod byla eliminací Prigožina porušena.

Kromě Prigožina měl být na palubě taktéž legendární a pravděpodobně první vojenský velitel Wagnerovy skupiny Dmitrij Utkin a  další členové nejvyššího vedení. Osud žoldnéřů se tak zdá být zpečetěn a pravděpodobně bude následovat snaha Ministerstva obrany tyto bojovníky zapojit do svých řad nebo je prostě nechat svému osudu, nejspíše pod dohledem tajných služeb. Šance na jejich další vzpouru jsou v současnosti mizivé. Obdobný scénář čeká i zbytek Prigožinova impéria, které bude rozděleno mezi ostatní aktéry v Kremlu.

Stejně jako Prigožinova vzpoura Ukrajině neposkytla žádnou zásadní výhodu v jejím boji, tak i dohra celé situace konflikt nikterak zásadně neovlivní. Kreml disponuje celou řadou dalších žoldnéřských skupin a Wagnerovci se bojů od dobytí Bachmutu na jaře tohoto roku v zásadě neúčastnili. Zajímavý a potenciálně výhodný však může být politický dopad celé kauzy. Kromě hypotetických efektů popsaných výše byl totiž v návaznosti na vzpouru odvolán z velení Sergej Surovikin vnímaný jako Prigožinův spojenec. Ten byl jedním z nejschopnějších ruských velitelů, jeho absence může přispět k chybným rozhodnutím během současné klíčové fáze války.

Další fáze

Přestože z hlediska teritoria dosáhli ukrajinské jednotky během srpna spíše skromnějších zisků, lze identifikovat i několik významných milníků v rámci celé kampaně. Ukrajinská armáda totiž podle dostupných informací prorazila část ruských obranných linií v oblasti poblíž vesnice Verbove. Přestože se zatím nenaskytla příležitost dosáhnout s napětím očekávaného průlomu a rychlého postupu do týlu ruských linií, překročení a konsolidace kontroly určité části teritoria tuto možnost hypoteticky otevírá.

Přesto je však potřeba mít na paměti, že jakýkoliv postup je nesmírně náročný, a kromě velkého množství vojenské techniky stojí i mnoho životů ukrajinských vojáků. Podle dostupných informací v současnosti obě strany nasazují své rezervy a do určité míry o výsledku ofenzivy bude rozhodovat, kdo bude v její finální fázi schopen generovat a koncentrovat větší bojeschopnou sílu. I nadále platí, že naprosto klíčová je západní podpora ukrajinské armády, nahrazování ztrát západní bojové techniky, ale i udržení dodávek dělostřelecké munice, což ukrajinské armádě nabídne co nejdelší „okno“ pro vedení ofenzivních operací. Pomalý postup se poté dá do určité míry vysvětlit nejen extrémně náročnými bojovými podmínkami, ale právě i snahou šetřit síly, dokud nebude dosaženo podmínek pro průlom.

Útoky na ruském území

V mezičase Ukrajina pokračuje ve svých útocích na ruské území. Během srpna byla několikrát cílem ukrajinských dronů přímo Moskva, přesněji kanceláře jednoho z  ministerstev. Dále jsme byli svědky zničení nejmodernějšího ruského systému PVO S-400, který byl na Krymu zasažen modifikovanou protilodní střelou R-360 Neptun. Útok je zajímavý nejen úspěšných zničením moderního ruského systému, ale i použitím zbraně ukrajinské výroby. Stejná střela měla být použita i k potopení křižníku Moskva během úvodních měsíců války. Útok sice demonstruje ukrajinskou schopnost zasahovat velmi vzdálené cíle vlastními zbraněmi, nicméně poukazuje též i na pravděpodobné spotřebování střel Storm Shadow/Scalp EG, které byly Ukrajině dodány Spojeným královstvím a Francií. Přestože debata o střelách s plochou dráhou letu se vede již dlouhé měsíce, Německo ani Spojené státy své prostředky této kategorie Ukrajině zatím nedodali.

Slepé místo v Ukrajinských schopnostech útočit přesně a zároveň na dlouhé vzdálenosti má však i jiné řešení, než jsou velmi nákladné střely balistické či s plochou dráhou letu. Podle dostupných informací Ukrajina nasadila při posledních útocích nový typ levného dronu dodaný Austrálií, který je vyroben z kartonu. Přestože koncept a výhody levných sebevražedných dronů jsou známy již delší dobu, jejich použití poukazuje na neustálou potřebu adaptace.

Ať už současná ofenziva dopadne jakkoliv, je třeba si opakovaně připomínat, že Západ musí pokračovat ve vojenské a ekonomické pomoci Ukrajině. Válka bude s největší pravděpodobností pokračovat i během příštího roku a ani jedna ze stran prozatím nejeví známky vyčerpání a ochoty přistoupit na mírová jednání. Lze realisticky předpokládat, že Rusko během podzimu znovu provede další kolo mobilizace a bez západní pomoci, výcviku vojáků a jasné demonstrace západní ochoty konflikt „dohrát“ do konce Rusku zůstane naděje, že v konfliktu může přeci jen zvítězit.

---