Skupina poslanců v čele s Vítem Kaňkovským navrhla novelu zákoníku práce, která má legalizovat přesčasy zdravotníků. Senát návrh v červenci vrátil zpět k projednání do poslanecké sněmovny a ostře se proti němu postavily i lékařské odbory a ČLK. Nyní sněmovna návrh schválila. V rozhovoru s Romanem Krausem, senátorem, lékařem a bývalým ředitelem Fakultní nemocnice Brno, vysvětlujeme některé body, které působí zcela zbytečné kontroverze.   

Návrh k novele zákoníku práce chce legálně ukotvit další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví. Odbory toto kritizují především proto, že podle nich hrozí přetěžování zdravotníků a s ním spojená ztráta empatie a větší riziko profesních chyb. Nejedná  se jen o legalizaci současného stavu, který přesčasy toleruje v rámci jakési “šedé zóny”?

Zmiňovaných 416 hodin přesčasů navíc je možné realizovat jen se souhlasem zaměstnance, ten s nimi nemusí souhlasit, tedy jsou dobrovolné. Předkládaný návrh skupiny poslanců řeší evropskou směrnici, která mění podmínky dohod o pracovní činnosti a o provedení práce. Tyto dohody již nelze prakticky využít pro zajištění práce v mimopracovní dobu, pro přesčasy ve zdravotnictví. Nejde o navýšení počtu hodin přesčasové práce, jen o jiný způsob vykazování. To přinese navýšení odměny za přesčasovou práci oproti dohodám a též navýší částku, ze které se později vypočítá výše starobního důchodu. Jakékoliv navýšení přesčasové práce není potřebné a nedává ani smysl.

Jaké konkrétní dopady na kvalitu péče poskytované ve zdravotnictví v souvislosti s navýšením přesčasů vidíte vy? 

Jak jsem již řekl, k žádnému nucenému navýšení přesčasové práce nedojde. Tedy, logicky, to nebude mít vliv ani na  kvalitu poskytované péče. Naopak to zajistí péči o pacienty v mimopracovní době stejně jako dosud.

Může tedy tento návrh  zhoršit empatii a zvyšovat riziko chyb, jak zmiňují odbory?

Ne, to opravdu nemůže.

Výhrady odborů se týkají i nárůstu rizika vyhoření a snížení zájmu o práci ve zdravotnictví. Zdravotníků je již nyní nedostatek. Přesčasy mohou tento nedostatek částečně pokrýt. 

Účelem tohoto pozměňovacího návrhu ale není řešení nedostatku zdravotníků v některých specializacích. Navíc nedostatek praktických lékařů, dětských lékařů nebo třeba  stomatologů nelze řešit přesčasy. Tito lékaři, pokud nevykonávají lékařskou pohotovostní službu, žádné přesčasy nemají. V případě lékařské pohotovosti nejde o přesčasy, ale o jinou pracovní smlouvu na jiný výkon práce většinou v jiném místě poskytování.

Jaký je stav přijímání do jednotlivých oborů, je zájemců dostatek?

Chci zdůraznit, že tato změna určitě nebude mít vliv na zájem o práci ve zdravotnictví. Pokud tedy zájemci neuvěří manipulativní interpretaci tohoto návrhu. Navíc účinnost je ohraničena maximálně pěti roky. Zájem o studium na lékařských fakultách dlouhodobě převyšuje jejich kapacitu. Ta již byla zvýšena a lékařské fakulty  dostávají vyšší částky na výuku studentů. Nutno přiznat, že to bylo aktivitou ministra Adama Vojtěcha. Zájem o jednotlivé obory medicíny se liší. Důvody nezájmu o některé z nich, to je na další samostatný rozhovor.

Nemůže se tedy stát, že navrhované opatření bude mít, řekněme, opačný efekt a situaci ještě zhorší?

Ne, z logiky věci a na základě výše řečeného, opravdu ne.

Odbory také tvrdí, že návrh novely je v rozporu s evropskou směrnicí o sladění pracovního a osobního života. Jak podle vás legislativně reagovat na tyto námitky?

Opakovaně bylo vysvětleno, že to v rozporu se směrnicí EU není. I v ní je určitý stupeň volnosti pro jednotlivé členské státy.

Česká lékařská komora uvádí, že průměrná délka směny lékařů je již nyní 77 hodin týdně, a až 97 % nemocnic stávající limity pro přesčasy nedodržuje. Jaká opatření by měla být podniknuta, aby byla dodržována stávající legislativa a pracovní podmínky lékařů byly do budoucna udržitelné?

Ta čísla jsou pravdivá. Je potřeba uskutečnit řadu změn. Skutečně nemůžeme argumentovat tím, že my starší lékaři jsme takto pracovali. I já, než jsem se stal ředitelem nemocnice, jsem takto pracoval. A teď ty změny. Je potřeba se zamyslet nad „ zaklínadlem“ místní a časové dostupnosti. Tato ministerská vyhláška si zaslouží přepracování. V mnoha oborech jsou časy vzdálenosti zbytečně přísné. Tím nemyslím péči o akutní  život a zdraví ohrožující stavy. Naše Zdravotní záchranná služba, pokud není vůbec nejlepší, je ve srovnání s ostatní Evropou i světem na špičce. Dále je nutné převést mnohá zdravotnická zařízení z režimu 24/7 pro příjem pacientů na denní režim s pokrytím nepřetržitého provozu jen pro již hospitalizované. Je nutná větší centralizace v rámci státu i krajů. A využití zdravotnického personálu v místech s nepřetržitým provozem. Musíme zvýšit počty denních stacionářů a rozšířit spektrum výkonů v jednodenním režimu. A nejde jen o obory chirurgické.

Jak tato novela ovlivní mladé lékaře? Ti, podle předsedy lékářských odborů Martina Engela, potřebují vstřícnost zaměstnavatele pro své vzdělávání a uvolňování na stáže v jiných nemocnicích, takže budou, podle něj, nuceni souhlasit s dobrovolnými přesčasy navíc.

Tento argument nemůžu přijmout. Pokud se někde k mladým lékařům takto nefér chovají, pak se to musí řešit cíleně, přímo se zřizovatelem či majitelem.

Podle mnohých je nedostatek zdravotníků tak obrovský, že ani přesčasy tuto situaci nedokážou vyřešit. To už je zřejmě problém, který sahá i mimo zákoník práce. Jak to tedy řešit?

Řešení jsem naznačil v předešlých odpovědích. Pokud se podíváme na počty lékařů, stomatologů a ostatních zdravotnických pracovníků na počet obyvatel, tak jsme v nadprůměru. Problémem je tedy evidentně místní rozložení. Je velká koncentrace ambulantních specialistů i nemocničních lékařů ve velkých městech a nedostatek v ostatních lokalitách. Ale  zase to souvisí, m.j., i s kritérii dostupnosti. Vždyť v případě neakutních potíží každý pacient hledá kvalitu. V takových případech přece nerozhoduje, zda je konkrétní služba „za rohem“, nebo v hodinovém či delším dosahu. Například dětská kardiochirurgie je jen jedna, ve FN Motol. A ví někdo o případu, že dítě zemřelo, nebo bylo ohroženo na životě a zdraví? Jedině tak, že někdo v první linii špatně určil diagnózu.

Navrhovaná novela zákoníku práce zahrnuje také možnost práce na dálku a zavedení pravidel pro elektronickou komunikaci mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Jak by podle vás mohla tato změna ovlivnit komunikaci a pracovní podmínky ve zdravotnictví?

Pro zdravotnictví je to změna marginální. Na dálku se dají popisovat vyšetření zobrazovacími metodami, výsledky paraklinických vyšetření. Případně lze provozovat činnost poradenskou, pacienta správně směřovat do zařízení, kde mu pomohou. Ale jistě, spolu s technickým pokrokem, bude objem distanční péče narůstat.

Odbory hovoří o nedostatku mladých zdravotních sester na nemocničních odděleních kvůli náročným pracovním podmínkám. Jak tuto situaci zlepšit tak, aby mladí lidé měli o tuto profesi zájem a zároveň ve zdravotnictví zůstali dlouhodobě?

To je velmi složitá otázka. Profese zdravotní sestry je velmi náročná. A nelze ji zjednodušit. Jen snad na úkor kvality péče. Již nyní sestry pracují ve směnných provozech, ZP je dodržován. Jinou věcí jsou podmínky, kolektiv, pracovní prostředí, zkrácené pracovní úvazky, servis zaměstnavatele v péči o děti, školky, hlídací služby, pomoc v domácnostech (zvláště u samoživitelek), dostupnost ubytování atd. Je toho mnoho, co lze zlepšit.

 

Rozhovor připravila Eliška Procházková

---