Reakce na “skandální” výrok ministryně obrany Jany Černochové, ve kterém vyzvala k odchodu z OSN, byly na české scéně převážně negativní. To asi nepřekvapí. Není rozhodně obvyklé, aby přední politik z mainstreamové politické strany vyzýval k odchodu z mezinárodních organizací. Z diplomatického hlediska můžeme dát kritikům za pravdu. Černochová k takovému návrhu neměla žádný mandát ani od vlády, ani alespoň od vlastní strany. Od takového návrhu se distancovali nejen prezident Pavel a premiér Fiala, ale především ministr zahraničí Lipavský, který před několika měsíci oznámil kandidaturu České republiky do Rady bezpečnosti OSN, tedy do klíčového orgánu této organizace. Lze předpokládat, že při vyjednávání podpory naší kandidatury takový výrok pravděpodobně příliš nepomůže. 

Jana Černochová si ale za svým výrokem viditelně stojí, protože jen o pár dní později zaútočila na OSN znovu, když napsala, že se Írán má stát předsednickou zemí Rady OSN pro lidská práva. To pochopitelně nemohl nechat bez reakce Lipavského resort, který uvedl na pravou míru, že Írán bude předsedat pouze Sociálnímu fóru Rady OSN pro lidská práva, což není stálý orgán OSN a Radě OSN pro lidská práva bude nadále předsedat právě Česko. Sama Černochová se za tuto chybu následně omluvila.

Celá věc má ale ještě jiný rozměr. .

Jakkoliv je to při hodnocení profesionality ministryně obrany pochopitelné, je smutné, že veškerou pozornost na sebe strhl samotný výrok a zcela stranou zůstal důvod, proč Černochová s tak ostrou kritikou přišla. Osobně jsem nedávno napsal článek upozorňující na naprostou nefunkčnost OSN. Teď na vrstvící se problémy této organizace velmi přímočarým způsobem upozornila i přední politička, která tím získala ohlas i v zahraničí. Její výzva k odchodu z OSN totiž reagovala na hlasování Valného shromážděn íOSN, ve kterém byla přijata rezoluce vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce mezi teroristickým palestinským hnutím Hamás a Izraelem. ČR byla jednou z pouhých 14 zemí, které hlasovaly proti. 

Proč? Protože OSN je svými silně proti-izraelskými postoji dnes již nechvalně známá. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že na výzvě k příměří přece nemůže být nic špatného, ďábel se jako obvykle skrývá v detailu. Text rezoluce totiž nejen nevyzývá k propuštění rukojmích, které Hamás unesl a stále drží, ale ani neodsuzuje teroristický útok na Izrael ze 7. října, kvůli kterému Izrael vojenské operace zahájil. Jen znovu připomenu, že při tomto útoku přišlo o život přes 1 400 lidí a teroristé z Hamásu během něj páchali ty nejstrašnější zločiny, které svou brutalitou a nechutností snesou srovnání s tím nejhorším, čeho je člověk vůbec schopen. OSN tedy svou rezolucí nevolá po míru, volá po tom, aby se Izrael přestal bránit a vláda Hamásu nad Gazou pokračovala, přestože obětmi Hamásu jsou nepochybně i palestinští civilisté, jejichž ochranou se OSN neustále ohání. Nutno ale podotknout, že osudy Palestinců jsou většině zemí OSN lhostejné, společným hnacím motorem je hluboce zakořeněná nenávist k Izraeli. Tyto skutečnosti si uvědomuje i Česká republika, proto jako jedna ze 14 zemí ukázala dostatečnou morální integritu, aby nepodlehla falešným výzvám k příměří s teroristy. Jenže odůvodnění českého velvyslance při OSN Jakuba Kulhánka nikoho nezaujalo, byť ve své podstatě odkazovalo na stejný problém jako výrok Černochové.

Druhá kontroverze se týká záměny „Rady” a „Sociálního fóra”. Stejně jako v předchozím případě se veškerá pozornost upnula k zesměšňování ministryně za její chybu, zatímco podstata kritiky zůstala v pozadí. OSN sama sebe stylizuje do role velkého ochránce lidských práv ve světě, a to zejména v případě práv žen. Nepřekvapivě je to opět Izrael, kdo je především kvůli situaci s Palestinci velmi častým terčem kritiky lidskoprávních organizací, orgánů a platforem OSN. OSN ale nikdy netrvá dlouho, než začne popírat své vlastní principy. Zatímco káže a poučuje o lidských právech, do čela Sociálního fóra Rady OSN pro lidská práva byl zvolen Írán. Není žádným tajemstvím, že právě Írán mohutně sponzoruje činnost teroristů z Hamásu, zatímco palestinským civilistům nikdy nijak nepomohl. Byly to i íránské peníze a íránský výcvik, které umožnily „úspěšné” provedení teroristického útoku na Izrael. Mimo to se íránský režim projevuje brutálními represemi vlastního obyvatelstva, a to zejména sexuálních menšin a žen. Výrok Černochové následoval po nejnovějším lidskoprávním zločinu íránského režimu s celosvětovou pozorností, kdy mravnostní policie zavraždila šestnáctiletou dívku kvůli nenošení hidžábu.

A já se znovu ptám. Co je skandálnější?  To, že Černochová na tento absurdní fakt, byť s chybou, upozornila, nebo že OSN dodává lidskoprávní legitimitu režimu, který i ta nejzákladnější lidská práva porušuje den co den? Je méně přijatelné, že ministryně obrany vyzývá k opuštění OSN, nebo že OSN chce upírat Izraeli právo na sebeobranu před zcela otevřeně teroristickým hnutím? 

Pokud si chcete na tyhle otázky odpovědět, pak je nutné se zamyslet, jestli osobně více preferujete politiky, kteří se vyjadřují diplomaticky a politicky korektně, ale neříkají pravdu, nebo politiky, kteří jsou ochotni pravdu vyslovit i někdy neprofesionálním a kontroverzním způsobem. Výzva k vystoupení z OSN byla produktem emocí bez jakéhokoliv racionálního plánu. Nicméně Jana Černochová je zároveň jedním z mála evropských politiků, kteří se nebojí upozorňovat na problémy, které málokdo chce slyšet. Nebýt její reakce, naprosto skandální počínání OSN by drtivou většinu médií ani veřejnosti vůbec nezajímalo. Najednou se o OSN začalo diskutovat nejen u nás , ale i v zahraničí. Ministryni obrany se úspěšně podařilo vyvolat kritickou debatu, která je v případě OSN zásadně nutná. Minimálně za to jí nepochybně patří poděkování.

---