Sociální sítě, zejména pak síť X (dříve twitter) přinášejí denní dávku zábavy a hejtů, relevantních informací a odpadního obsahu. V pondělí například neváhal estébácký udavač a prominentní komunista Andrej Babiš sprostě a lživě, jak je ostatně jeho zvykem, zaútočit na Alexandra Vondru, disidenta a jednu z hlavních postav listopadu 1989.

Drzost, s jakou majitel holdingu Agrofert a komunista Babiš útočí na demokratického politika, kterého Babišův spřátelený komunistický režim věznil, ukazuje, jak děsivě krátkou paměť má třetina voličstva.

Alexandr Vondra, jako vězeň komunistického režimu, symbolizuje odhodlání a odpor proti nespravedlnosti, což jej předurčilo stát se jedním z klíčových architektů bezpečnosti a západního ukotvení naší země. Jeho historický příspěvek k demokracii a svobodě je nezpochybnitelný, odrážející hluboké pochopení geopolitických realit a významu pevného spojenectví s demokratickým Západem.

V současnosti Vondra představuje jednu z vůdčích postav v oblasti neideologické zelené politiky, která stojí na pilířích respektu k fyzikálním zákonům a ekonomické realitě. Jeho angažmá reflektuje přesvědčení, že ochrana životního prostředí musí jít ruku v ruce s pragmatismem a ekonomickou udržitelností, což představuje moderní a racionální přístup k ekologickým výzvám. Není nutné s ním ve všem souhlasit, ale to je úplně jiná otázka.

Andrej Babiš byl člen zločinecké organizace KSČ a udavač její represivní složky, politické policie StB. S jeho obchodním angažmá v Maroku musela nutně souhlasit také KGB, tajná služba říše zla, Sovětského svazu. Komunistický režim, tedy režim Andreje Babiše, Alexandra Vondru věznil. Dnes se tedy dostáváme do zrůdného paradoxu, že pohrobek zločinců uráží na sociální síti oběť režimu, jemuž sloužil.

V 90. letech mu svobodný český stát, který Babiš často uráží jako „polistopadový kartel“, umožnil stát se dolarovým miliardářem, což mu budiž přáno. Ačkoliv se mnohé jeho obchodní a podnikatelské praktiky příliš nelišily od největších gangsterů a mafiánů polosvěta 90. let.

Od vstupu do politiky je pak hlavním představitelem bezbřehého populismu, tunelování veřejných rozpočtů a „ojebávání“ všech a všude. Zejména pak budoucnosti České republiky.

To, čemu se nepřesně říká Green Deal, on a jeho europoslanci v Evropském parlamentu nekriticky podporovali i v ideologické podobě popírající fyzikální zákony. Ta se naštěstí postupně mění a vrací se do ekonomické a fyzikální reality. Ovšem doma zaměstnanci Agrofertu lhali, a lžou dodnes, že proti něčemu bojují.

Jediný reálný krok k prosazení (nejen) českých, ale i evropských zájmů v boji některými extremisty v řadách zelených politiků bylo napravení normy Euro 7 se lvím podílem právě Alexandra Vondry.

Je potřeba majitele holdingu Agrofert i jeho politické divize jasně postavit před realitu a jejich dennodennímu lhaní nastavit zrcadlo – jak se říká ve filmu Vesničko má středisková: „Já přijdu, až budou nastavovat zrcadlo.“ Nastavme jej tedy. Uvidíme v něm jenom lež, bezbřehý populismus a naprostou absenci charakteru.

Demokratická společnost musí hlasitě odmítnou útoky prominentního komunisty na vězně režimu. Je to nutné pro udržitelnost standardní politiky a demokratického právního státu.

 

Převzato z FORUM 24.

---