Americké volby: šance pro republikány, poučení pro demokraty?

11. listopadu 2018, Martin Fiala

Podobně jako v prezidentských volbách 2016 i letošní volební kampaň v USA byla agresivní a cílená výhradně na voličská jádra. Strany se tedy nesnažily získat podporu širších voličských skupin, lidí, kteří by rádi viděli umírněnou pravicovou nebo levicovou politiku. V mainstreamových médiích jsme mohli každý den číst, jak Donald Trump staví kampaň pouze na strachu z migrantů. Ale i když pojal případ uprchlických karavan poněkud neobratně a populisticky, nebyla to zdaleka jediná věc, o které se mluvilo. A pokud jde o negativitu kampaně, demokraté (jimž média tradičně stranila) se s republikány mohli bez problémů měřit. Stačí se podívat na tento přehled od Davida RutzeWashington Free Beacon.

Demokratům to nevyhráli radikálové

Ještě na jaře téměř nikdo nepochyboval o tom, že senát získají demokraté, kartami ale zásadně zamíchala aféra kolem nejvyššího soudce Bretta Kavanaugha. Ta byla i jedním z momentů, které definovaly prezidentské působení Donalda Trumpa.

Demokraté podle očekávání získali přesvědčivou většinu ve sněmovně reprezentantů. Voliče získali v předměstských čtvrtích, které předtím patřily republikánům, třeba v Minnesotě, Illinois nebo v Texasu. Ze začátku to vypadalo, že mohou získat maximálně pětatřicet míst, hlasy se ale stále ještě sčítají a teď to naopak vypadá, že by mohli mít až čtyřicet. To už je slušná modrá vlna, má to ale jeden háček.

Demokraté si totiž své vítězství špatně interpretují. Není to vítězství progresivní levice, reprezentované Alexandriou Ocasio-Cortezovou (což je téměř komunistka) nebo Ilhan Omarovou (to je zas jakýsi politický protipól bojovnice proti radikálnímu islámu Ayaan Hirsi Aliové). To jsou spíše výjimky. Demokraté naopak obecně vítězili ve státech, kde postavili umírněné kandidáty blíže k politickému středu.

Peníze nestačí

Nejzajímavější souboje o senátorský post letos proběhly v Texasu, o místo guvernéra na Floridě. Florida hrála klíčovou roli v prezidentských volbách. Republikánům se zde podařilo vyhrát post guvernéra pro vynikajícího a spíše umírněného kandidáta Rona DeSantise, který o fous porazil progresivního demokrata Andrewa Gilluma.

Texas byl pro demokraty něco jako u nás Praha pro Babiše: Měli slibného, svěžího senátorského kandidáta a do kampaně nasypali nebývalé množství peněz. Chtěli porazit senátora Teda Cruze v pověstné republikánské baště a demonstrovat tím svou znovunabytou sílu. Demokratický kandidát Beto O’Rourke za pouhý rok shromáždil 69 milionů dolarů a utratil 59. (Pro zajímavost, republikán Cruz získal něco přes 40 milionů za pět let, utratil 33.) Ale nestačilo to. Podobně jako Andrej Babiš v Praze i demokraté letos opět zjistili, že peníze nejsou vše. I když je úspěch demokratů v této fázi v podstatě nezpochybnitelný, množství peněz, které vložili do jednotlivých kampaní, stále neodpovídá výsledkům.

#MAGA2020?

Když se podíváme na kompletní obraz letošních mimořádně komplikovaných voleb, ani jedna strana nemůže mluvit o výrazném vítězství nebo prohře. Co to všechno znamená pro Donalda Trumpa a jeho šance ve volbách v roce 2020? Ben Shapiro si myslí, že to zatím nemá ještě tak úplně jisté. Jak opakovaně konstatuje historik Niall Ferguson, Donald Trump vyhrál volby 2016 i díky chytrému využití sociálních sítí. Majitelé Facebooku a Twitteru si uvědomují, že proti nim Donald Trump vlastně použil jejich vlastní zbraň. Stejná strategie se mu proto nemůže znovu podařit, protože algoritmy budou napříště nastavené proti němu.

Pokud tedy chce Trump opět vyhrát, musí si na své straně udržet mimořádně lidnatou Floridu a pak alespoň některé ze států, kde minule vyhrál překvapivě, tedy Pensylvánii, Ohio, Michigan, Wisconsin nebo Iowu. A tady přichází velké varování, které pro republikány přinesly letošní volby a které Shapiro zdůrazňuje ve své povolební analýze: Pensylvánie, Michigan a Wisconsin po těchto volbách opět modrají, a to je pro Trumpa problém. Samotná Florida s Ohiem mu stačit nebudou.

Tyto volby znovu ukázaly, v jak zoufalém stavu obě dvě strany jsou.

Republikáni musí opět získat umírněné voliče z předměstí. To závisí i na tom, jakého prezidentského protikandidáta vyberou demokraté. A ti slaví úspěchy spíše v těch státech, kde nasazují umírněné kandidáty. Ti progresivnější spíše prohrávají. Příklad Hillary Clintonové, jež ignorovala témata, která zajímají širší voličské skupiny (ekonomika, migrace) a namísto toho se soustředila na politiku identit, je výmluvný. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by si to demokraté připouštěli.

Co si tedy můžeme z amerických voleb odnést? Za prvé: Donald Trump není žádná historická anomálie. Ukázalo se, že jeho výsledky jsou srovnatelné s výsledky dřívějších republikánských prezidentů, vítězství v roce 2020 ale rozhodně nemá jisté. Za druhé: Ani demokraté nejsou v příliš jisté pozici, protože jejich politika se iracionálně posunuje stále více doleva. A nakonec bych vás rád odkázal na vynikající komentář Johana Goldberga (autora knihy Suicide of the West) The Hollowing Out of American Political Parties: Moc se nemluví o tom, že tyto volby znovu ukázaly, v jak zoufalém stavu obě dvě strany jsou. A to pro budoucnost americké společnosti vůbec není dobrá zpráva.

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter