Ať chceme, nebo nechceme, Praha je plná občanů ruské národnosti, kteří opustili vlast, jelikož nesouhlasí s Putinovým režimem.  To je důvod, proč do naší metropole čím dál častěji přijíždějí reprezentanti ruské opoziční kultury, aby ruskému publiku představili svá nová díla.

Kulturní událostí minulého týdne se v ruské diaspoře stala návštěva básníka a spisovatele Dmitrije Bykova. Dlouholetý urputný kritik Putinova režimu, žijící od konce roku 2021 v USA, přiletěl do Prahy, aby strávil dva večery v pražském Divadle Na Maninách s příznivci své tvorby. Bibliografie šestapadesátiletého Bykova zahrnuje neuvěřitelných 90 publikací. Nad tímto číslem každý, kdo se někdy účastnil literárního života jako autor, pozvedne nedůvěřivě obočí. Přesto mi to nedalo a šla jsem se na večer Dmitrije Bykova, do Divadla Na Maninách podívat.

Plný sál dával tušit, že Praha je městem plným protiputinovsky smýšlejících Rusů, kteří přišli populárního opozičního umělce podpořit. Součástí večera Bykovovy proukrajinsky laděné poezie byla také prezentace jeho nového románu s názvem VZ. Portrét na pozadí národa.  (Portret na foně nacii, 2023.) Jak dávají tušit iniciály VZ, hrdinou románu je Volodymyr Zelenskij. 

Pětisetstránkový román Dmitrije Bykova však není životopisem Volodymyra Zelenského. A není ani knihou o válce. VZ – zejména třetí část románu nazvaná Tajemství – je o boji dobra a zla. Je o bitvě, která se odehrává před našima očima a – ať chceme, nebo nechceme – za naší přímé účasti. V Bykovově úvodu mj. čteme: „VZ je hlavním hrdinou této knihy. Pro sebe nečekaně nasměroval jednadvacáté století na správnou cestu. Ukázal se být nástrojem samotného Absolutna, v jehož existenci svět už téměř nevěřil, zkažený nerozlišitelností dobra a zla a mýtem všeobecné zkaženosti. Hrdina, který bránil naši lidskost.“

Když 26. února 2022 Volodymyr Zelenskij odpověděl na americkou nabídku evakuace slovy „Potřebuji munici, ne taxíky,“ měl svobodný svět nezpochybnitelného vůdce a Evropa významného politika. Zelenskij stanovil nový standard chování.  Od té doby se o něm stále častěji mluví jako o ukrajinském Churchillovi, Churchillovi KVN – ale přísně vzato, ani Churchill nebyl systematický politik. Statečný válečný novinář, spisovatel, který ne nadarmo dostal za své Paměti Nobelovu cenu, řečník, pozér, vtipálek, vždycky myslel na to, jak vypadá a co o něm řeknou. Vždycky myslel na divadelní efekt svých projevů a do paměti se zapsal chytlavými aforismy. Nazvat Churchilla systémovým politikem by znamenalo tuto titánskou osobnost nesmírně zploštit.

To, že ani Zelenskij není tradiční systémový politik, se snaží Bykov zachytit v plastických obrazech, připomínajících shakespearovské drama.  „Tvůrci měli pověst lehkovážných, neznalých ekonomie a sociologie, nekonkurenceschopných a hlavně nerealisticky uvažujících lidí. Ukrajina v čele se Zelenským však tvůrce a lidumily rehabilitovala: dokázala, že vypočítavost v extrémních podmínkách jen škodí. Nevím, jak je to v prosperujících zemích, ale v situacích, kdy není kam ustoupit, zachraňují zemi ti, kteří se řídí idealismem.“ Končí svůj román o Volodymyru Zelenském, herci a stand up komikovi, Dmitrij Bykov.

Herec je zvyklý, že jej sledují miliony diváků a nechce se před nimi zkompromitovat. A to je pro hrdinu Bykovova románu, který odmítl všechny nabídky zachránit si život, stojícího v čele státu, jemuž hrozí zničení, velká výzva. „Zelenskij nastínil světlé perspektivy tvůrčích intelektuálů v politické oblasti. Právě z tohoto prostředí se budou rekrutovat nejúspěšnější vládci 21. století.“ Končí jednu z kapitol svého  románu Dmitrij Bykov.

---