Po dlouhých letech, kdy evropské volby napříč EU pojednávaly hlavně o národních tématech a tvořily tak mix druhořadých domácích voleb, se zdá, že příští hlasování o podobě Evropského parlamentu bude mít několik napříč Evropou rezonujících témat. Jedním z nich bude (na jaře 2024, kdy bude kampaň vrcholit) bezpochyby klimatická politika EU a její snaha transformovat evropskou ekonomiku na klimaticky neutrální systém.

Diskuze o této politice je jistě legitimní a měla by se vést, na počátku totiž pravděpodobně nikdo netušil, jak moc bude Evropská komise Ursuly von der Leyen, která si Green Deal, tedy Zelenou dohodu pro Evropu, vymezila jako svůj hlavní cíl, důsledná a zásadní. Je tak zcela v pořádku, že ne všechny politické strany a síly s obsahem a zejména konkrétní legislativou, která Green Deal realizuje, souhlasí. Ale neměly by u toho účelově a ostentativně lhát jako Andrej Babiš, který téma Green Dealu a roli Česka v něm nedávno otevřel. Postupuje typicky lživě a manipulativně, přičemž spoléhá na dva faktory: Prvním je voličská skleróza, druhým pak neznalost zákoutí politického systému EU u většiny voličů.

Byla to vláda Andreje Babiše, která na Evropské radě, mezivládním fóru EU, které „orchestruje“ hlavní politické směry a programy EU, Zelenou dohodu opakovaně schválila. Babišovi ministři a bývalý premiér osobně nikdy proti Green Dealu na nadnárodní úrovni nevystoupili, nikdy se nesnažili formovat nějakou realistickou koalici států, která by mu oponovala. Závazek, že Česká republika bude participovat na této zásadní strukturální změně evropské ekonomiky, zcela jednoznačně vznikl za éry Andreje Babiše a s jeho aktivním přispěním. Či spíše s jeho absolutním mlčením, protože ničím jiným se bývalý premiér na evropské úrovni nikdy neprezentoval. Kromě několika výkřiků do tmy o EU jako soběstačné Asterixově vesnici či zaklínání se Visegrádem totiž Andrej Babiš v EU nikdy nic nedokázal. Žádná alternativa, žádná konstruktivní kritika. Nic. A představa, že by nový kabinet, který po Babišovi nastoupil, shodil ze stolu všechny české závazky, notabene v tak klíčových agendách jako je Zelená dohoda, je jak ze špatné politické sci-fi. Takto EU nefunguje, takto se nechová ani Maďarsko.

Andrej Babiš samozřejmě spoléhá na to, že na jeho podíl na Green Dealu veřejnost dávno zapomněla. Čeští voliči sledují evropskou agendu s minimálním zájmem a velmi omezeně. Proto Andrej Babiš může manipulovat také s fakty okolo českého předsednictví Rady EU a kritizovat vládu Petra Fialy za zmaření šance Green Deal změnit. Jistě, Češi řídili Radu EU, což se detailů neznalému voliči či pozorovateli může jevit jako nejlepší možnost přehodit co nejvíce výhybek na nádraží evropských politik. Jistě, Rada EU pod vedením českých ministrů, diplomatů a úředníků projednávala a schvalovala řadu legislativních položek, jež spadaly pod Zelenou dohodu. Jenže podle prvního předpokladu – prosazování národních zájmů a cílů – předsednictví zkrátka nefunguje a chce-li být stát jako předsedající úspěšný, musí se řídit druhým motivem, a tím je hledání společných pozic a zájmů, naslouchání a formování většiny mezi členskými zeměmi. Půdorys Green Dealu a s ním i související legislativy byl již dán, ať se komukoliv líbí či nikoliv. To, že Česko během předsednictví zelenou legislativu vyjednávalo a kormidlovalo ke shodě, je tak jeho úspěchem, a nikoliv selháním. Česko pochopilo a naplnilo smysl předsednictví Rady.

Pro lhaní má čeština, jazyk na metafory a přirovnání velmi bohatý, řadu krásných přísloví. Jedno z nich je „lže, až se hory zelenají“. V případě Babišova lhaní o Zelené dohodě by se i hory spíše osypaly.