Neutěšená situace ve střední a východní Evropě dost možná povede k revoluci v přípravě společného evropského rozpočtu: Kvůli české, slovenské, maďarské, bulharské a rumunské dotační praxi se zvyšuje tlak na takzvané zastropování zemědělských plateb na půdu a celkovou rekonstrukci Společné zemědělské politiky.

Důvodem jsou četné případy zneužívání dotačních schémat, která velkopodnikatelům pomáhají k monopolnímu postavení, či případy, kdy se zemědělské dotace stávají zdrojem zisku podvodníků. Mnozí kritici stávající praxe volají také po trestech pro konkrétní provinilce.

Znepokojení zesílilo především kvůli třem konkrétním případům. Prvním bylo zavraždění slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Vyšetřování vrhlo světlo na sérii článků, ve kterých Kuciak popsal skupinu organizovaného zločinu, která roky vydělává na evropských platbách. Tři klany italské mafie vlastní na východě Slovenska několik desítek zemědělských firem, které obhospodařují stovky až tisíce hektarů půdy a čerpají na ně miliony eur dotací, jejichž oprávněnost je velmi sporná. V jednom případě si například firma nárokovala platby na osminásobek plochy, kterou skutečně využívala. V jiném žádala platby na plochy, za které neplatila nájem a neměla na ně užívací právo.

Poľnohospodárska platobná agentura, přerozdělující na Slovensku evropské fondy, podle kontrolních orgánů Unie rozdělila protiprávně až stovky milionů eur. Agentura se proto otřásá v základech a někteří členové jejího vedení včetně dlouholetého ředitele dokonce skončili ve vazbě. Slovenské kontrolní orgány však tuto rozsáhlou protiprávní činnost neodhalily, musel zakročit Brusel, který proplácení některých operačních programů pozastavil.

Babiš hazarduje s dotacemi pro všechny

Druhým případem, který nutí Evropskou unii k rekonstrukci dotačních systémů v zemědělství, je investigativní studie listu New York Times, která koncem roku 2019 popsala způsob, jak se maďarští oligarchové blízcí Viktoru Orbánovi dostávají k mohutným balíkům dotací na půdu, jak se tyto platby zneužívají na Balkáně, ale i to, jak ze systému profituje český premiér Andrej Babiš, který si na zemědělských platbách v roce 2018 přišel minimálně na 42 milionů eur.

Pověstnou poslední kapkou je dění kolem auditu Evropské komise, ve kterém si posvítila na zemědělské dotace přidělené firmám, jejichž konečným uživatelem výhod je český premiér Andrej Babiš. Jeho skupina Agrofert obhospodařuje zhruba 115 tisíc hektarů půdy, oficiálně rozdělené mezi 53 farem. Jednání probíhají už od roku 2019, za českou stranu je vede zejména Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo pro místní rozvoj. Hlavně druhé jmenované je v obraně „české pozice“ nejaktivnější. S Bruselem si vyměnilo několik oficiálních listů, v nichž popírá jakékoliv pochybení a odmítá učinit kroky k nápravě. Podle kritiků místy vystupuje spíše jako právní oddělení skupiny Agrofert a nebere ohled na to, že svým chováním ohrožuje dotace také pro další české podniky. Neobvyklý je také až nepřátelský způsob komunikace, kdy ministerstvo veřejně opakovaně mlžilo nebo vysloveně lhalo, při povinných odpovědích využívalo poslední možné termíny a odmítalo přijímat dopisy z Bruselu psané v angličtině.

Ještě není konec, mlží vláda

První ze dvou auditů, které v Česku od roku 2019 oficiálně prověřovaly potenciální střet zájmů českého premiéra (reálně trvá prověrka déle) zkoumá čerpání dotací ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Základní výsledek auditu hovoří o možnosti, že Česku nemusí být proplacený balík dotací o objemu 450 milionů korun. Zprávu po medializaci v Česku potvrdil také kontrolní výbor Evropského parlamentu. Druhý audit Evropské komise se zaměřuje na oprávněnost čerpání dotací pro zemědělské podniky. Sem patří firmy, kde je konečným uživatelem výhod Andrej Babiš.

Audity nebyly jednostranným ani jednorázovým krokem. Od roku 2019 si k nim vyměňují argumenty česká ministerstva, evropští auditoři a europoslanci. Evropská komise mohla zprávu o auditu zveřejnit, protože věc uzavřela. Její závěry podle české strany nejsou definitivní, znění samotné zprávy však velký prostor k pochybám nenechává.

Už znění auditní zprávy z prosince 2019 konstatuje konkrétní dopady. Brusel odmítne Česku proplatit dotace ve výši minimálně 285 milionů korun. Kvůli situaci, za kterou je odpovědný český premier, Unie přestane proplácet části celých finančních nástrojů. To může zasáhnout všechny podniky z Česka, které dotace čerpají.

Auditoři prověřovali také konkrétní dotačně podpořené projekty. Už v rámci náhodného výběru identifikovali neoprávněně čerpané dotace společnosti Lovochemie v objemu 50 milionů korun, neoprávněná byla podle průzkumu také 100milionová podpora modernizace pekárny Penam a další.

Pomáháme těm nejbohatším

Opravdu nepříjemná je pro kritizované země včetně Česka otázka vymáhání práv. Stále hlasitěji je slyšet volání, aby vůči mafii a oligarchům zasáhla přímo Evropská unie. Důvodem je nečinnost místních dohledových orgánů. Například europoslanci ze skupiny Greens/EFA se odvážili nahlas říct pro mnohé kacířskou myšlenku, aby se vyšetřování kolem čerpání dotací chopil nově vytvořený Úřad evropského veřejného žalobce. Uvedená europarlamentní skupina sepsala také rozsáhlou studii, kde popisuje, jak země včetně Česka využívají evropské dotace v zemědělství v nesouladu s jejich zaměřením. Nástroje Společné zemědělské politiky se zde nevyužívají k posílení malých a rodinných farem, což je jeden z hlavních cílů evropské dotační politiky, ale fungují jako „systémové výhody“ pro velké farmy, jejichž manažeři mají obecně „úzké vazby na vládnoucí strany“. Také tato zpráva potvrzuje konstatování auditu Evropské komise, že český premiér Andrej Babiš porušil domácí a evropské právní předpisy o střetu zájmů a nadále kontroluje zemědělskou společnost Agrofert.

Od roku 2004 Česko přijalo více než 15 miliard eur zemědělských dotací, přičemž až 75 procent z nich směřovalo velkým farmám. Připomeňme, že zemědělské dotace jsou nejvýznamnější části společného evropského rozpočtu (v posledním sedmiletém období tvořily až 40 %), do kterého přispívají také čeští občané. Až čtvrtina v Česku proplacených zemědělských dotací může být vyplacena neoprávněně, obávají se europoslanci. Tuzemské dohledové orgány totiž nedostatečně sledují vlastnické struktury a vazby mezi jednotlivými farmami, čehož zneužívají holdingové společnosti, které účelovým rozdělením na menší podniky neoprávněně čerpají dotace určené malým farmám. Příslušné orgány na české straně to však odmítají.

Česká vláda podle názoru europoslanců také neoprávněně převedla 1,1 miliardy korun z programů určených na investice do zemědělských podniků a agroenvironmentálních opatření do Programu rozvoje venkova, ze kterého čerpají dotace velké farmy včetně těch patřících Agrofertu. Vláda tento přesun vysvětlila zvýšenou potřebou podporovat živočišnou výrobu, na kterou dopadá mimo jiné i pandemie koronaviru.

České úřady jako rukojmí oligarchů

Nenormální je zejména stav, kdy tyto dotační programy premiér či ministr zemědělství ani nesmějí představovat, takže na tiskových konferencích i jednáních chybí. Oba jsou totiž v přímém konfliktu zájmů: premiér svým vlastnickým provázáním s Agrofertem a Miroslav Toman jako člen rodiny vlastnící společnost Agrotrade. Oba tvrdí, že se rozhodování o dotačních schématech neúčastí a u hlasování nejsou přítomní. To však europoslancům ani evropským auditorům logicky nestačí a žádají, aby byly dotace těmto firmám pozastaveny. Krátce se tak i stalo, ale v listopadu 2019 Státní zemědělský a intervenční fond platby firmám Agrotrade a Agrofert opět obnovil.

Od dubna 2017 pravidla Společné zemědělské politiky požadují, aby každý žadatel o dotaci poskytl čestné prohlášení, kdo je skutečným vlastníkem. Od srpna 2020 navíc musí být všichni žadatelé registrováni v rejstříku konečných uživatelů výhod. České úřady však ani jednu z těchto podmínek pro proplácení dotací nedodržují. Čeští legislativci převzetí směrnice, která by rejstřík konečných uživatelů výhod plně zavedla i v České republice, zdržují, a naše úřady odpovědné za proplácení dotací dokonce nevyužívají ani možností, které k ověřování vlastnictví už mají (například společné evropské rejstříky).

Více najdete v chystané knize Tomáše Lemešaniho Můj stát, moje firma, kterou můžete podpořit předobjednávkou.

---