Mladý intelektuál s napoleonskou výškou a dětskou tváří přesvědčuje mladé Američany, aby se nepřikláněli k socialismu. Teprve pětatřicetiletý komentátor Ben Shapiro, který je trnem v oku nové levici, bojuje o přízeň studentů a ukazuje jim, že konzervatismus nemusí být nutně „pro starý“.

Ben pochází z židovské rodiny hlásí se k judaismu. Od malička byl obklopen politikou. V pěti letech se rozhodl, že bude nosit stejný oblek jako druhý americký prezident John Adams. Jeho kariéra v politických kruzích začala ještě předtím, než si mohl legálně dát sklenku whisky. V sedmnácti letech se stal komentátorem v deníku Creators Syndicate. O tři roky později vydal svou první knihu Brainwashed: How Universities Indoctrinate America’s Youth, která se stala bestsellerem. Poté vystudoval politologii na Kalifornské univerzitě a práva na Harvardu. Mezitím vydal mnoho dalších bestsellerů, poslední publikace The Right Sight of History vyšla začátkem letošního roku.

Shapiro sice nedisponuje žádným politickým mandátem, přesto má obrovský vliv na miliony lidí, a to z křesla svého vysílacího studia. Jeho pravidelný politický pořad Ben Shapiro Show se pyšní 15 miliony posluchačů a čísla stále narůstají. 70 % sledujících tvoří lidé do 40 let. Na americké poměry je takový zájem mladé generace nevídaný.

Facts don‘t care about your feelings

Shapirův styl nemá obdoby. Mluví tak rychle, že i rodilý mluvčí se občas natrápí, aby mu dobře porozuměl, zároveň ale plynule a prakticky spatra. Kombinuje lidský jazyk chlapíka ze střední třídy a věty obohacuje filozofickými vsuvkami a historickými analogiemi. V debatách je ostrý a důrazný, argumentuje bez velkých emocí a výlevů. Navíc zpravidla neútočí osobně. Když to přežene a udělá chybu, jako tomu bylo v případě nedávného interview na BBC s Andrewem Neilem, pokorně se za ni omluví.

Profesionál, nebo fracek? Ben Shapiro na BBC

Shapiro aktivně objíždí americké univerzity, aby získal studenty na konzervativní stranu. Samozřejmě, že se musí potýkat s masivními demonstracemi. Mnoho levicových studentů striktně odmítá jeho vystoupení kvůli jeho údajně extremistickým názorům (přiklání se třeba k zákazu potratů). Najdou se jedinci, kteří jej označují i za nacistu. Ataky jsou ovšem často absurdní. Shapiro si hlídá, aby se neposunul do radikálního spektra. Tvrdí, že konzervatismus je dnes zapotřebí chránit jak před levicovým, tak před pravicovým extremismem (a lidé z obou těchto táborů na něj pravidelně útočí).

Pro mě Shapiro představuje umírněnou „konzervativní klasiku“: malý stát, silný jedinec a svoboda nade vše. Je skeptický vůči zvyšování daní a státním zásahům. Razí princip tradiční rodiny, ale ze židle jej nezvedají ani tak sňatky homosexuálů, jako spíše pokusy o změnu vlastního pohlaví nebo dokonce vytvoření nějakého nového. Tyto případy nelítostně označuje za nemoc a neochotu vyrovnat se s vlastní identitou. Z jeho nekompromisního hesla „Facts don‘t care about your feelings“, namířeného proti progresivistům, se stal hit sociálních sítí a můžete si jej objednat i na tričku.

Raději Trump než demokraté

Ben chápe, že získat si teenagery a adolescenty není snadný úkol. V rozsáhlém článku z minulého roku How Conservatives Can Win Back Young Americans rozebírá, proč jediná ideologie postavená na tradici oslovuje spíše jen starší populaci. Všímá si, že nás mladé je poněkud jednodušší přesvědčit pro kapitalisticko-liberální model, tedy trh, ale s rovinou kulturních hodnot je to složitější.

Moc prý nepomáhá ani rozšíření konzervatismu v generaci Y a prezidentství Donalda Trumpa: Přes 80 % republikánů do 24 let by uvítalo kandidaturu jiného kandidáta. Shapiro tomu rozumí, i jemu by více konvenoval jiný prezident. V minulých primárkách podporoval Teda Cruze, zatímco Trumpa konstantně kritizoval za dětinské chování. Na druhou stranu Trumpa vnímá jako hráz proti posilující levici, proto tedy raději Trump než Hillary nebo jiný demokrat. Ben radí, abychom si k Trumpovi zanechávali střízlivý postoj, kritizovali ho za nevhodné chování, ale bránili jej před neustálým obviňováním z rasismu a bůhvíčeho dalšího.

Ben Shapiro si zvolil obtížnou misi mezi mladými Američany, za což si zaslouží obdiv. Může být inspirací i na naší straně Atlantiku. Na průzkumy, podle nichž více než polovině mladých Američanů socialismus nepřipadá jako špatný nápad, optimisticky odpovídá: „Konzervativec nesmí ztrácet naději. Takovou dobu znechucení jsme už zažili a dokázali jsme ji otočit. V roce 1976 bylo taky nepředstavitelné, že o čtyři roky později nastane Reaganova revoluce.“

---