Ještě letos na jaře nově zvolený prezident Petr Pavel sliboval, že při výběru ústavních soudců bude dbát na hodnotovou a názorovou různorodost, tak aby soud nebyl složen pouze z konzervativců nebo liberálů. Tento slib však prozatím nenaplnil.

Otazníky vyvolal už jeho konzultační panel pro výběr ústavních soudů. Asi těžko můžeme předpokládat, že bude prezidentovi vybírat i konzervativní soudce, když v něm žádný konzervativec nesedí. Konzultační panel, který vede Jan Kysela z pražské právnické fakulty, kromě něj čítá dalších šest členů. Je mezi nimi například i bývalá senátorka za Zelené Eliška Wagnerová. Do 1. července byla jeho členkou i neúspěšná kandidátka za tutéž stranu Anna Šabatová. Zastoupení tak mají lidé spojení s bezvýznamnou mimoparlamentní stranou, zatímco výrazný konzervativec zde chybí. Zdá se mi však, že v něm chybí především aktivní politik, který by byl schopen předložená jména projednat s kompetentními osobami v Senátu, tak aby nedošlo k blamáži.

Té se panel nevyhnul. O nominaci Pavla Fremra už toho bylo napsáno hodně, takže není nutné se jí příliš zabývat. Je ale potřeba si připomenout zásluhu, kterou měla na medializaci celého případu ODS a její představitelé, a to nejen v Senátu.

Vraťme se ale k slíbeným konzervativním kandidátům na ústavní soudce. Na jednání Senátu počátkem srpna Petr Pavel na dotaz, kdy navrhne konzervativní kandidáty vyhýbavě prohlásil, že univerzální definici slova konzervativní nezná. To je poměrně úsměvné. V právnické obci není nikterak složité najít schopné konzervativní právníky s opatrným a zdrženlivým přístupem k fungování Ústavního soudu v rámci dělby moci.

Petr Pavel naopak vědomě nominoval normalizačního soudce, který možná konzervativně vystupuje, ale konzervativcem rozhodně není. Pavlovi se každopádně muselo ulevit, že Fremr odstoupil dobrovolně, a on nemusel o této věci se svou vlastní minulostí sám rozhodovat. A problémy pokračují. Konzultační panel nabídnul prezidentovi svou rezignaci, přičemž dva z jeho šesti členů tvrdí, že o tomto rozhodnutí neví. Bezproblémové přitom nebyly ani ostatní nominace ústavních soudců, kdy z první „várky“ nominovaných nepodpořil dvě ze tří jmen ústavně právní výbor (byť je plénum Senátu nakonec schválilo).

Co bude dál? V médiích se již objevují další jména kandidátů. Konzervativce bychom mezi nimi opět hledali těžko (na druhou stranu alespoň konečně zaznívají jména z řad advokátního stavu). Nabízí se oprávněná otázka, jestli celý prezidentův systém nominace soudců dává smysl, jestli prezident nevytvořil spíše chiméru, kterou ovládají jeho poradci. Ti zjevně při kontrole kandidátů postupují povrchně a nadto činí poměrně zvláštní rozhodnutí (viz dohoda, že na Ústavním soudě mohou sedět maximálně dva lidé s komunistickou minulostí). Absenci názorové různorodosti jsem již zmiňoval.

Jisté tak je, že další prezidentovi nominanti to po dramatu s Pavlem Fremrem nebudou mít jednoduché a čeká je grilování jak před Senátem, tak v médiích. Možná ale právě taková výstraha veřejné debatě o Ústavním soudu chyběla.

---