Boj o české potraviny odkryl falešné národovectví a populismus

22. ledna 2021, Vladimír Buchar

Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s novelou zákona o potravinách. A s ní prošel i jeden velmi specifický návrh, který odsouhlasila celá širší vládní koalice ve složení ANO, ČSSD, KSČM a SPD s podporou několika nezařazených poslanců. Tisk předložený poslanci SPD totiž stanovuje konečným prodejcům, jaké procento z jejich zboží musí být „českou potravinou“ podle zákonem stanovených parametrů. Pokud by se menší obchody prohřešily proti tomuto nařízení, mohou skončit s pokutou až milion korun, větší hráči s pokutou desetkrát vyšší. Na obchodníky tak padá další bezostyšné omezení jejich podnikání.

Zapadnout by ale neměl ani fakt, že návrh do „ochrany spotřebitele“ zatahuje další úřad. Je to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (!), který podle současného znění zákona bude moci kdykoli požádat prodejce o předložení důkazů, že normy splňuje. Personál pak si bude celý den běhat po obchodě a hlídat, kdo si koupil rakouskou čokoládu a kdo znojemské okurky, aby poměr zůstal dodržen. Co se naopak dá označit za aspoň náznak koncepce, je postupné zvyšování podílu českých potravin, začínajícího na 55 procentech a stoupajícího každým rokem o dva až tři procentní body. Farmáři tak mají rok na zvětšení svých statků a zemědělci už aby přikoupili další pole…

Komu návrh prospěje?

Motivace poslanců SPD nebo Trikolóry je jasná. Zvednout ruku pro vše, kde se objeví slovo český nebo ještě lépe národní. Totéž platí o KSČM, která navzdory svým ideovým východiskům už desítky let hají doktrínu národního socialismu. Když k tomu připočteme možnost kontroly hospodářství, je tento krok ze strany komunistů zcela ospravedlnitelný. „Buďme v otázce potravin nacionálnější,“ vyzýval poslance ministr zemědělství Toman před hlasováním. Jestli tím myslel podporu ekonomického protekcionismu, který jde zcela proti logice svobodného podnikání, asi nezjistíme. Faktem nicméně zůstává, že jak Toman, tak premiér Andrej Babiš jako beneficienti zemědělských a potravinářských koncernů budou moci spát s pocitem dobře vykonané práce.

Skandální narušení svobody podnikání se však netýká jen České republiky. Návrh totiž z logiky věci narušuje jeden ze základních principů Evropské unie, na nichž jako hospodářské společenství vznikla. Volný evropský trh se stává o něco méně volným, když v jeho rámci obchodníci nemohou kupovat to, co by si jejich zákazníci přáli. A Evropská komise na sebe nenechala dlouho čekat: Z Bruselu už nyní znějí obavy, že novela zákona odporuje evropskému právu. Dokonce i eurokomisařka Jourová připustila, že Komise se bude přezkumem návrhu ještě zabývat. Na spisy se štítkem „Česká republika – přezkoumat“ už asi evropským úředníkům nestačí přihrádky.

Návrh z logiky věci narušuje jeden ze základních principů Evropské unie, na nichž jako hospodářské společenství vznikla.

Paradoxní je fakt, že novela zákona vznikla na základě směrnice Evropského parlamentu, která se zabývá zcela jinou záležitostí, na niž se v bouřlivé debatě zapomnělo. Původním tématem návrhu totiž byla dvojí kvalita potravin. Andrej Babiš se snažil téma využít před evropskými volbami v roce 2019, když se vydal nakupovat do českého a německého supermarketu a po důkladném prozkoumání zboží zjistil, že mezi domácím zbožím a zahraničním zbožím je skutečně rozdíl.

Po dopisu evropským komisařům, který slíbil napsat, se však slehla zem a jeho politické proklamace nepřekročily státní hranici. Jediným výsledkem je právě schválený zákon, jehož návrh prošel do třetího čtení rok a tři čtvrtě po jeho odeslání do Poslanecké sněmovny. Opět se v čiré kráse ukazuje rozdílné vystupování Andreje Babiše doma a v zahraničí. Současná vláda Unii potřebuje, ale její voliči ji zrovna nemusí, což dlouhodobě vede k této podivné rozpolcenosti. Doma hnůj, venku huj. A to má se zodpovědností pramálo společné.

Buchar Vladimír

Vladimír Buchar

student politologie

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin odebírat newsletter