V nedávné době zaujaly pozornost médií informace o plánovaném nákupu nových vrtulníků a bojových vozidel pěchoty pro Armádu České republiky. Obě plánované akvizice jsou pro armádu více než potřeba, o nutnosti nahradit vrtulníky Mi-24 a Mi-35 se ostatně mluví už několik let – ať už kvůli technologické zastaralosti, nebo kvůli závislosti na dodávkách náhradních dílů z Ruska. Pozornost by si však v dohledné době zasloužila i neméně důležitá část našich ozbrojených sil – nadzvukové stíhací letectvo, v současné době reprezentované čtrnácti pronajatými švédskými letouny JAS-39 Gripen.

Gripeny jsou ve výzbroji ČR od roku 2004, kdy byla podepsána první smlouva o jejich pronájmu. V roce 2014 byl pronájem prodloužen do roku 2027 za cca. 1,7 mld. korun ročně. Při pohledu na současnou dobu schvalovacích procesů při nákupu armádní techniky je tedy nejvyšší čas začít řešit, jak to bude s naším nadzvukovým letectvem po roce 2027.

Jedna možnost je odkup použitých Gripenů a jejich další provoz. Výhoda této volby jednoznačně spočívá v mnohaleté zkušenosti se švédskými letadly. Odpadla by tak nutnost přeškolovat piloty a technický personál či budovat nové logistické zázemí. Na druhou stranu je však diskutabilní, nakolik budou Gripeny v této době schopny držet krok s nejmodernějšími stíhačkami jak potenciálních soupeřů, tak spojenců.

Vojenské akvizice patří do zahraniční politiky

Vyvstává tak druhá možnost, tedy nákup jiných a modernějších stíhaček, přičemž určitou inspiraci bychom mohli hledat u naších blízkých spojenců a sousedů ze států Visegrádské čtyřky.

Bratislava koncem minulého roku podepsala kontrakt na dodávku poslední a nejmodernější verze amerických letadel F-16 za celkovou cenu v přepočtu přes 40 mld. českých korun, která zahrnovala čtrnáct letadel, výcvik personálu, munici i dvouletou logistickou podporu. Slovensko dlouhou dobu zvažovalo nákup švédských Gripenů, nakonec ale dalo přednost americkým F-16.

Polsko, které již provozuje 48 kusů F-16, se chystá vyřadit zbývající Migy-29 a Su-22 a nahradit je nejmodernějšími americkými stíhačkami páté generace F-35A. Rovněž o Budapešti se spekuluje, že by nákupem amerických letounů řešila jednak otázku nástupce svých pronajatých Gripenů a jednak umlčela kritiku některých západních představitelů, kteří Maďarsku vytýkají nadměrnou inklinaci k Moskvě.

Vojenské akvizice tak můžou velmi účinně sloužit jako nástroj zahraniční politiky. Spojené státy již za Evropou nestojí tak pevně jako kdysi a současný americký prezident Donald Trump v mezinárodním prostoru provozuje spíše tzv. reálpolitiku. Nákupy amerických zbraní tak mohou zvyšovat pozornost a angažmá USA a jejích představitelů v regionu, což při zásadní roli Spojených států v kolektivní obraně NATO samo o sobě zvyšuje a upevňuje stabilitu a bezpečnost.

Vláda nemá moc času

Nákup F-35 by mohl z hlediska České republiky významným způsobem posílit vztahy a spolupráci s naším klíčovým bezpečnostním garantem a zajistit obranu našeho vzdušného prostoru po většinu 21. století.

Vyvstává však otázka politické poptávky po tomto kroku na české straně, jelikož by se zcela jistě jednalo o jeden z největších kontraktů v historii naší armády. Cena za jednu F-35 se dnes pohybuje kolem 80 milionů dolarů, přičemž zhruba na stejnou částku vyjde výcvik a logistická podpora po celou dobu provozu. Na druhou stranu – vzhledem k přechodu našich blízkých partnerů na americké stroje by se dalo ušetřit na nákladech na provoz a výcvik, kdy se řada položek může se spojenci sdílet.

Od současné vlády by tak v tomto ohledu mělo přijít jasné vyjádření, zda se celou záležitostí bude ve zbývající části svého volebního období zaobírat, protože ať už se naše nadzvukové stíhací letectvo vydá jakoukoliv cestou, je jasné, že je třeba tuto otázku řešit co možná nejdříve tak, abychom měli dostatek času pro výběr optimální volby a vyjednání co nejlepších podmínek pro Českou republiku.

---