Když se podíváme zpět do listopadu loňského roku, málo koho by napadlo, že se původně studentské demonstrace rozrostou v obří vlnu nesouhlasu se stavem současné vlády v Srbsku s podporou napříč srbskou společností. Na začátku ještě média v Srbsku, ale i ve světě situaci ignorovala, ale s postupem času a rostoucími počty demonstrantů se média začala zajímat, ovšem ne vždy se povedlo správně zachytit kontext. Pojďme si tedy představit nynější situaci okolo protestů, které hýbou celou zemí, a které rozhodně nelze jednoduše označit např. za proevropské protesty.

Po listopadové tragédii v Novém Sadu, kdy pád špatně konstruovaného přístřešku opravené nádražní budovy zabil patnáct lidí a další dva zranil, se skupina srbských studentů rozhodla uctít jejich památku. Při pietní akci byli však napadeni. Od té chvíle se protesty proti současné srbské vládě rozšířily do více než 200 měst po celé zemi a přerostly v blokády hlavních ulic a tahů, zastavení výuky na vysokých školách a v největší protest čítající přes 100 tisíc účastníků. Původně studentská snaha bojovat proti korupci ve vládě si vysloužila dokonce nominaci na Nobelovu cenu za mír.

Není žádným překvapením, že srbská politická kultura patří v Evropě mezi ty horší. Ačkoliv je Srbsko parlamentní demokracií, v posledních letech se ve vedení země na všech úrovních pevně drží Srbská pokroková strana (Srpska napredna stranka – SNS), jejímž předsedou je Miloš Vučević – dnes už ex-premiér, který odstoupil právě v reakci na nátlak ze strany protestujících. Největší osobností je však současný prezident Aleksandar Vučić. Ve spojitosti s představiteli srbské vlády a SNS je tak ve vzduchu poslední dobou spousta skandálů spojených například s korupcí, příkladem budiž kauza se společností Rio Tinto a těžbou lithia. Zdá se však, že pád konstrukce přístřešku v Novém Sadu, který zabil patnáct lidí, a jehož rekonstrukce byla provázena netransparentností celého projektu, byla pro srbskou společnost poslední kapkou.

Srbští studenti, kteří odstartovali vlnu odporu a nespokojenosti, nejprve na svých fakultách, ale poté i v ulicích s podporou dalších skupin. Mezi ně patří farmáři, důchodci, zaměstnanci ve zdravotnictví a spousta dalších. Společně sepsali požadavky, jejichž splnění je podmínkou pro ukončení protestů. Mezi tyto požadavky patří: 

1. zveřejnění kompletní dokumentace o rekonstrukci železniční stanice Novi Sad, která je nyní protiprávně skryta
2. stažení obvinění proti zadrženým protestujícím 
3. podání trestních oznámení ze strany ministerstva vnitra proti osobám, které fyzicky napadly studenty a profesory
4. okamžitá identifikace výše uvedených útočníků
5. zvýšení alokace finančních prostředků pro státní univerzity o dvacet procent

Rozsah samotných protestů, podpory napříč společností a vážnosti situace v zemi pak ilustrují samotné protestní akce. Zde je přehled nejdůležitějších událostí:

22. 12. 2024 – První z největších protestů po pádu přístřešku v Novém Sadu na bělehradském náměstí Slavija. V reakci na policejní násilí vůči studentům se zde sešlo podle odhadů až 102 tisíc účastníků, což byl největší počet v historii Srbska.

leden 2025 – početné protesty se rozšířily do dalších srbských měst: Čačak, Leskovac, Zrenjanin, Niš a spousta dalších. Po zapojení zdravotnických pracovníků, pedagogů či farmářů se objevily informace o násilných incidentech vůči těmto skupinám. Při jednom z protestů ve čtvrti Novi Beograd najela žena autem do dvou protestujících studentů a těžce je zranila

27. 1. 2025  – Na důležitém bělehradském dopravním uzlu Autokomanda proběhla 24 hodinová blokáda v celém rozsahu ulice. Od rána se zde sešli studenti a další podporovatelé protestů, kde poté hluboko do noci pořádali setkání, grilovali, tančili a hráli hry. Protesty podpořili také farmáři se svými stroji. Den poté rezignoval  Miloš Vučević na pozici premiéra, prý kvůli uvolnění společenského napětí v zemi, krok byl však vnímán jako teatrální snaha o umlčení protestů.

únor 2025  – Protesty i třetí měsíc po tragédii nabývaly na síle, studentská snaha získala mezinárodní podporu ze strany zahraničních studentů a studentských spolků, ale také od politických představitelů například z Evropského parlamentu. Přímo v Novém Sadu proběhla 24 hodinová blokáda mostu Svobody.

březen 2025 – Poprvé od počátku protestů deklarovala srbská opozice podporu protestujícím přímo v budově Národního shromáždění. Někteří poslanci zde odpálili dýmovnice a slzný plyn, přitom byl rozvinut banner s heslem: Srbsko vstává, aby režim padl, jednání tak bylo přerušeno. 11. března studenti podnikli blokádu dvou největších veřejnoprávních médií – RTS v Bělehradě a RTV v Novém Sadu, a to z důvodu nespokojenosti se způsobem informování o protestech, kdy byli protestující v televizním vysílání označeni za “hordu”. Zde se demonstranti střetli se zásahovou policií.

Jak je ze souhrnu komplexní situace v Srbsku zřejmé, protesty se ani zdaleka netýkají proevropského směřování země, jedná se o celospolečenský boj proti korupčním praktikám srbských vládních i lokálních politiků. Dokud však nebude situace vyřešená podle požadavků protestujících, zejména pak studentů, nelze předpokládat, že se společenský tlak uklidní. Už teď je však jasné, že celá situace je pouhým malým kouskem toho zkaženého, co ovládá srbskou politickou situaci.

---