Česko má po eurovolbách naději na změnu. ANO utrpělo nevítězství, už mu nefunguje ani drzost

30. května 2019, Petr Fiala

Od podzimu 2017 máme za sebou již čtvrté volby a páté hlasování (do Poslanecké sněmovny, komunální, dvě kola senátorských voleb, volby do Evropského parlamentu). Některé výsledky už dohromady ukazují tendenci. Cesta, kterou za ten čas prošla česká politika z hlediska toho, jak voliči stranám rozdávají zelenou, červenou nebo oranžovou kartu, byla časově krátká, ale obsahově bohatá a intenzivní.

Vzpomeňme si na atmosféru debat před rokem a půl: obdiv k marketingovému zázraku, mnoho opovržení vůči schopnostem opozice a předpovědi o dlouhodobé dominanci jednoho člověka a jednoho politického projektu.

K tomu několik poznámek:

  1. Porážka vlády. Před rokem a půl získalo hnutí ANO o třetinu více hlasů než dvě nejsilnější opoziční strany (ODS a Piráti) dohromady. Ve volbách minulý víkend tytéž dvě opoziční strany získaly dohromady o třetinu více hlasů než ANO. A současná parlamentní demokratická opozice přečíslila vládu a její podporovatele. ODS ztrojnásobila z hlediska hlasů svůj volební zisk, jaký měla před 5 lety. Potvrdili jsme svou pozici lídra politické a programové alternativy. Jenže nejde zdaleka jen o „volební matematiku“. Voliči své hlasy rozložili tak, že v těchto volbách by poslali hnutí ANO do opozice.
  2. Naděje na programovou změnu. Hnutí ANO sice zvítězilo, ale dosáhlo výsledku, pro který se u nás vžilo pojmenování nevítězství. V programové a personální konstelaci, v níž se nachází, by ANO nesestavilo vládu. Ve výsledcích těchto voleb můžeme spatřit většinu, která by přinesla zemi politickou, programovou a mocenskou změnu. Ve výsledku těchto voleb lze vidět možný předobraz vlády, která by se dokázala dohodnout na základních obrysech reformy státu, zvláště na jeho debyrokratizaci, rozpočtové odpovědnosti a odpovědném přístupu k nezbytným reformám, které například zajistí důchody pro dnešních čtyřicátníky a mladší. Která by pouze nemluvila o rozvoji infrastruktury a podpoře vědy a výzkumu a prioritě vzdělání. Která by sice zřejmě svedla některé spory, například o daňovou reformu. Ale která by ukončila současnou etapu bezobsažné politiky. Projídání ekonomického růstu bez jediného rozumného politického cíle, bez nějaké srozumitelné a důležité politické priority. Silná pozice ODS by garantovala pevnost prozápadního kurzu, politickou i věcnou kompetenci v otázkách bezpečnosti. Proto jsem hned po zveřejnění výsledků těchto voleb řekl, že v nich vidím naději na změnu. A ideologické rozpory? Ano, to taky, jenže před Českou republikou a jejím okolím jsou výzvy, vedle nichž jsou některé ideologické rozpory politiků a jejich voličů překonatelné.
  3. Únava marketingu. Procentem účasti se volby do Evropského parlamentu v tomto roce již více přiblížily k volbám první kategorie. Každopádně hnutí ANO mělo plnoformátovou extrémně nákladnou kampaň, sáhlo na dno svých kreativních sil, vykradli dokonce amerického prezidenta i domácí opozici, dělali všechno, co uměli – a dosáhli výsledku těsně nad 20 %. Dokonce ani drzost už nezafungovala: když se producent potravin, z nichž jsou mnohé z hlediska kvality druhořadé, snaží profitovat na tématu dvojí kvality potravin, tak to nemá efekt. Zdá se, že mýtus o marketingové genialitě už udržují více jednotlivci v médiích než v nějakém masovějším měřítku voliči. Celý tento mýtus je stále více postaven už jen na síle peněz, spřízněných médií a samozřejmě dnes i mocensko-politické pozici premiéra. Zápasit s tím, vysvětlovat a bourat tento druh mýtu není ale v silách politiků. Protože v demokratické společnosti máme každý svou roli. Proto jsme se po těchto posledních volbách dozvěděli něco nového: kdo v neděli v noci a v pondělí ráno šířil řeči o nepřekonatelné marketingové genialitě a suverénní dominanci hnutí ANO, ten dával na odiv svůj politický aktivismus a věrnost, nikoli poctivý žurnalistický nadhled nebo politickou expertizu.
  4. Ukončit debaty o mýtech! Čtvrté volby a páté hlasování od podzimu 2017 by mohly ukončit i některé další mýty, které poškozují veřejný prostor a brání poctivé diskusi o tom nejdůležitějším: jaká politika může vrátit republiku na to místo, kam ji přivedli zakladatelé naší moderní státnosti. Není například důvod šířit mýty, že opozice nechodí mezi lidi. Mohu mluvit samozřejmě jen za sebe: jen v této poslední kampani jsem procestoval za voliči více kilometrů a navštívil více měst a obcí, než se to podaří redakci středně velkého média za několik let. Není tedy důvod tvrdit, že někdo „poslouchá“ jen Prahu, a někdo jiný všechny. Děkuji pražským voličům ODS, ale faktem je, že dnes znovu dosahujeme silné výsledky napříč republikou. Není důvod šířit také například mýtus o tom, že opozice nemá program. Je naopak důvod povzbuzovat veřejnou diskusi, která nasměruje pozornost k důvodům reformní stagnace ve všech podstatných oblastech: od státní byrokracie, přes komplikované a vysoké daňové zatížení, neefektivní veřejnou správu apod. ODS k takové diskusi vyzývá a vedeme ji v poslanecké sněmovně, na veřejných fórech… Ve skutečnosti právě to přineslo návrat k programové politice, která vrátila ODS na pozici lídra politické alternativy.
  5. Dobrá cestovní mapa pro normální lidi. Radikální křik fascinuje některá média, udržuje v bojové pohotovosti sociální bubliny, některé virtuální jsou opravdu velké. Ale v České republice stále vládne živý fyzický lid, a ne nějaká virtuální realita. I to ukázal volební výsledek před několika dny. Bědování nad potřebou nových stran je umělé. Je zde jasná a silná politická mapa kolem tří stran – ANO, ODS a Pirátů –, které svedou souboj o směřování republiky v příštích dvou letech. Je také zřejmé, politicky i aritmeticky, že Andreje Babiše dnes drží a i v budoucnosti může udržet u moci jen radikální extrém (mohli bychom ho nazvat nacionálně levicovým protizápadním izolacionistickým panslavistickým proudem české politiky), který je však ve skutečnosti malý a zajímavý opravdu jen tím, že ho může premiér Babiš používat pro své mocenské potřeby.

Souboj o budoucnost Česka může být těsný, ale eurovolby – a ve skutečnosti velmi krátký čas od podzimu 2017 – ukázaly cestu i naději na změnu. Není důvod propadat beznaději ani bědovat. A ani nepotřebujeme k ​​porážce bezobsažné politiky současné vlády zázrak, trik nebo nějakou lacinou cestu. Už se nám to začíná dařit naší poctivou politikou.

A to je určitě dobrá zpráva.

Vyšlo na webu Forum24.cz.

Fiala Petr

Petr Fiala

předseda správní rady

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter