Sharp power je poměrně nový pojem, který má přispět k lepšímu pochopení některých aktivit autoritářských režimů, typicky Ruska a Číny. Spočívá ve snaze rozptýlit, manipulovat a znejistit veřejnost jiných zemí tak, aby došlo k potlačení principu skutečného pluralismu a svobody slova. 

Hlavním projevem a zároveň nástrojem je propaganda podporující bezpečnostní a zahraniční politiku daného autoritářského státu za souběžného potlačení alternativ. Dalším rysem je zneužití otevřeného politického a informačního prostředí k ovládnutí masových médií a online diskuze a deformace politického prostředí. Cílem není získat oblibu či obdiv, jako je tomu u klasické soft power, nýbrž zmást, zastrašit, poškodit a tím kontrolovat své oponenty. Sharp power doslova znamená snahu prorazit, provrtat se do politické, kulturní a informační sféry jiných zemí. Na rozdíl od klasických soft power a hard power je využití sharp power pro autoritářské mocnosti výhodnější, protože je maskováno určitou mírou utajení a je náročné ho odhalit. Útočník využívá čas, který logicky uplyne, než „oběť“ vůbec zjistí, že má problém.

Sharp power Ruska

V rámci tohoto konceptu se experti věnují především ruské a čínské sharp power. V porování těchto dvou zemí, je vidět, jak se jednotlivé koncepty od sebe mohou lišit. Zatímco Čína se soustředí na kontrolu citlivých informací, ospravedlnění způsobu vládnutí komunistické strany a prezentaci sinocentrismu, Rusko používá spíše prostředky diskreditující západní politický a ekonomický systém, snaží se posílit již existující nesoulad a nabízí „alternativy” s cílem způsobit co největší rozdělení společnosti. Pomocí rozsévání pochybností a vytváření zmatků uvnitř i ve vzájemných vztazích jednotlivých demokratických zemí propaguje své autoritářské cíle a šíří dezinformace.

Mezi specifické nástroje sharp power Ruské federace patří skrytá podpora krajně pravicových politických stran nebo jiných útvarů pomáhajících rozsévat strach a ovlivňovat volební procesy. Cílem takového postupu je oslabit daný stát, vytvořit v něm určité vakuum, a tím ztížit přijímání rozhodujících kroků, které by potenciálně mohly ruské ambice ohrožovat. Nejlépe je to vidět v zemích střední a východní Evropy, kde Rusko využívá již existujících rozporů k šíření narativů podrývajících podporu EU a NATO.

„Pozitivním“ nástrojem je pak vyzdvihování myšlenky panslavismu či euroasianismu podloženého společnou minulostí a sdílenými kulturními hodnotami. Samozřejmě ve verzi upravené tak, aby vyhovovala ruské propagandě, tedy s Ruskem coby ochráncem základních hodnot jako jsou rodina, národ a křesťanství, které mají ztělesňovat alternativu k západní dekadenci.

Nejviditelnějším nástrojem ruské sharp power jsou ruská státní média. Ačkoliv dle průzkumu pouze malé množství zahraniční veřejnosti cíleně vyhledává ruské vysílání či ruský tisk, dostávají se k nim pomocí třetích stran v podobě lokálních zdrojů, kterým lidé věří. Na začátku století Kreml uvedl do provozu globální televizi Russia Today (RT) a vybudoval si vlastní kapacitu s online obsahem, která zvýšila podporu státních politických institucí. RT slouží jako ideální nástroj k šíření informací ovlivňujících mínění zahraniční veřejnosti ve prospěch Ruska. Podle bývalé zaměstnankyně Liz Wahl se pracovníci brzy naučí, jaké příběhy jsou žádoucí, a jaké mají upravit a interpretovat tak, aby Západ ve srovnání s Ruskem vyšel jako ten horší. Podobnou úlohu má i internetová zpravodajská agentura Sputnik poskytující bezplatný obsah pro média krajní pravice i krajní levice zejména ve státech východní a střední Evropy.

Ruská sharp power v České republice

Ruským cílem je dostat zpět pod svůj vliv všechny bývalé sovětské i takzvaně satelitní státy. To vysvětluje, proč je právě střední a východní Evropa nejvíce vystavena ruské sharp power. Patrně nejznámějším příkladem je již zmíněný dezinformační web Sputnik. Přestože ho státy Evropské unie po invazi na Ukrajinu částečně zablokovaly, přesunul se v modifikované podobě na server Telegram, například v podobě kanálu neČT24. Dle slov datového analytika a experta na dezinformace Františka Vrabela pro Seznam není pochyb, že za tím stojí Sputnik či přímo ruská vláda.

Typickou náplní těchto webů je alternativní výklad reality. Ukázkou může být kauza Skripal, kdy dezinformační weby jako Outsidermedia či Nová Republika připisovaly vinu komukoliv jinému jen ne Rusům. Často používané „clickbaity“ vyvolávají dojem, že je veřejnosti něco zatajeno, že jim jejich vlády a odpovědné instituce neříkají pravdu a oni jsou zde proto, aby to odhalili. 

Klasickým nástrojem ruské propagandy v českém prostoru je vytváření krycích organizací s cílem šířit falešné narativy, prohlubovat společenský nesoulad a ovlivňovat politickou situaci. Příkladem může být facebooková skupina bývalého soudce, poslance, senátora a stínového ministra spravedlnosti Jiřího Vyvadila s názvem Přátelé Ruska v České republice. Konkrétně například dopis ruskému velvyslanci, který Vyvadil zveřejnil na FB, vykresluje Ukrajince jako polofašistické a nacionalistické síly zneužité představiteli EU a NATO ke státnímu převratu a odstranění legálního prezidenta. Ruské servery tento dopis masivně sdílely, stal se tak ideálním nástrojem ruské sharp power.

Dalším příkladem může být ruský klub motorkářů Noční vlci. Mezi jejich  nejpoužívanější narativy patří propagace ruského nacionalismu, nenávist vůči homosexuálům a feministkám a věrnost Kremlu. „Vítězné jízdy“ klubu se kromě České republiky konají také v Rakousku, Bělorusku, Německu, Polsku a Maďarsku, vlastní základnu mají i na Slovensku. Fyzická přítomnost v jednotlivých západních zemích podle výzkumu Noční vlky zviditelnila a jim se tak podařilo proniknout do (nejen) českého informačního prostoru. Cílem jejich pravidelných jízd v jak Rusku, tak v celém post-sovětském prostoru i velké části Evropy je šíření vlivu Kremlu.

Speciálním nepřímým nástrojem ruské sharp power jsou čeští občané, kteří s Ruskem sympatizují. Jde o nejrůznější typy od šiřitelů teze „za komunismu bylo lépe”, přes pravicové populisty a extremisty až po bývalého prezidenta Miloše Zemana, který se ve své funkci neostýchal otevřeně bránit Rusko i proti zájmům své vlastní země a obklopoval se lidmi prokazatelně spojenými s Kremlem (Martin Nejedlý, Vratislav Mynář) a vesele vtipkoval s Vladimírem Putinem o likvidaci novinářů. Přestože jeho chování nevedlo ke geopolitickému přeorientování České republiky, vytvořilo nástroj zneužitelný k ruské propagandě.

Zdá se, že určitou odolnost Česka vůči sharp power podporuje například objektivní hodnocení událostí v mainstreamových médiích, poměrně viditelné oddělení alternativních médií, zdůrazňování škodlivosti ruského vlivu či osobní zkušenost spojená s ruskou invazí v roce 1968. Dopady ruské propagandy přesto vůbec nejsou zanedbatelné. Určitá část české společnosti, zpravidla ta zklamaná z polistopadového vývoje či nespokojená s vlastní životní situací, je k přijímání ruskem řízených alternativních narativů výrazně náchylnější a představuje problém, který nelze přehlížet. 

---