Červencový přehled dění na ukrajinském bojišti se tentokrát zaměří i na začátek srpna, jelikož v době psaní textu ukrajinská armáda provedla překvapivou ofenzivu na ruské území, což přirozeně v současnosti přitahuje velkou pozornost médií a společnosti. Začněme však rychlým shrnutím červencového vývoje, který se bude primárně soustředit na stav bojů ve východní části země, kde pokračují tvrdé boje o každý kilometr území.

Ruské tempo vzrostlo

Navzdory mému původnímu odhadu, že situace na východní frontě by se měla již začít pro ukrajinskou armádu zlepšovat s příchozí municí a živou silou, byl reálný vývoj na frontě bezpochyby horší. Nejobtížnější situace zůstává západně od dobytého města Avdijivka v Doněcké oblasti. Od jejího pádu se zde Rusům podařilo poměrně stabilně postupovat. Území zde sice nemá nikterak vysokou strategickou hodnotu, pokud však nebude ruský postup zastaven, ohroženo může být další větší město v oblasti Pokrovsk. Ten je svou velikostí srovnatelný například s Bachmutem a je tedy již o poznání významnějším cílem.

Podobná situace, ačkoliv s menším tempem ruského postupu, panuje i severněji v okolí města Toretsk a Časiv Jar, který je sousedním městem právě v minulém roce dobytého Bachmutu. Obecně se zdá, že ruský postup, ačkoliv vykoupený masivními ztrátami, je pro přečíslenou ukrajinskou armádu opravdu velkým problémem. Stále jsem přesvědčen, že ruské tempo bude nakonec zpomaleno či zastaveno, od konce ukrajinské ofenzivy v minulém roce však byla iniciativa vesměs na ruské straně. Tím se dostáváme k dění posledních několika dní a ukrajinské překvapivé ofenzivě v ruské Kurské oblasti.

Kursk může Ukrajině přinést velký úspěch

Během ranních hodin 6. srpna ukrajinská armáda započala operaci, která bez ohledu na její úspěch patrně vstoupí do historie celého konfliktu. Několik mechanizovaných brigád, či jejich částí, překročilo ruské hranice v Kurské oblasti a po rychlé porážce pohraničníků začal postup do hloubky ruského území v několika směrech. Přestože přeshraniční přepady na ruské území probíhaly již v minulosti, tehdy byly vedeny nepravidelnými jednotkami ruských separatistů, téměř jistě pod kontrolou ruské vojenské rozvědky GRU. Zároveň se jednalo o rychlé akce s omezeným množstvím nasazených jednotek a techniky a celkovými cíli. Zapojení ukrajinské armády tak tuto operaci bezesporu odlišuje jak kvalitativně, tak kvantitativně. Ostatně jedná se o první invazi cizích vojsk na ruském území od druhé světové války.

Přestože oficiální informace jsou dosud velmi kusé, Ukrajina se v zásadě k operaci dosud ani nevyjádřila. Z  veřejně dostupných zdrojů v době psaní textu nicméně můžeme určit, že je prozatím velmi úspěšná. To je dáno mimo jiné dosažením naprostého momentu překvapení, soudě podle absence rychlé ruské reakce a hloubce postupu ukrajinských jednotek, které byly geolokovány až 35 kilometrů za ruskou hranicí. Zároveň je však nutné uvést do kontextu informace, které zejména v podobě různých map vytváří dojem, že území i v takové hloubce je ukrajinskou armádou kontrolováno. Dokud se neustálí prvotní dynamická fáze ofenzivy, území pod reálnou kontrolou bude spíše menší, řekněme přibližně 10-20 kilometrů. Obecně pak celá operace připomíná několik měsíců starou ofenzivu ruské armády poblíž Vovčansku, nicméně se zdá, že ukrajinská armáda byla přece jen trochu úspěšnější v prvotních bojích proti slabě chráněné hranici. To nás vede ke smyslu celé operace.

Cíl: vázání ruských jednotek z východní fronty

Přestože nejsou cíle dosud zcela jasné a v zásadě mohou i záviset na průběžném vývoji, jednou z hlavních tezí je ukrajinská snaha ulevit východní frontě. Rusové totiž pravděpodobně budou muset přesunout část tamních jednotek k ochraně státní hranice v Kurské oblasti a vytlačení ukrajinské armády zpět. Podobný smysl měla koneckonců nejspíš i ruská ofenziva u Vovčansku a vzhledem k pokračujícím ztrátám území na východě se nakonec Rusům tento cíl do určité míry naplnil.

Operace má potom přirozeně i silný psychologicko-politický rozměr. Pozice Kremlu, jehož neschopnost uchránit vlastní obyvatele a hranice je nyní na očích celému světu, utrpí jistě nějaké šrámy. Zároveň je ale férové uznat, že pro určitou část ruské populace naopak narušení vlastní hranice může mít i mobilizační efekt.

Poslední teze, která je dle mého názoru prozatím nejvíce diskutabilní, nikoliv však nereálná, je snaha vytvořit pozici pro budoucí vyjednávání o míru. Argumentace v tomto směru zmiňuje nepříjemnou realitu, kdy západní podpora v třetím roce války stále nedosahuje potřebné míry a vyhlídky v této otázce mají spíše negativní trend. Vzhledem k pokračujícím neúspěchům na východní frontě se rovněž zdá, že mobilizační snahy na Ukrajině nemusí odpovídat požadavkům armády, přičemž dlouhodobě jsou vyhlídky opotřebovávací války Ukrajiny s Ruskem také v neprospěch menší země.

Ukrajinské velení tudíž mohlo upřednostnit využití rezervy či oslabení některých úseků fronty,  pokusit se s nimi získat ruské území a následně jej držet pro pozdější jednání. Tato argumentace má však několik zásadních otazníků. V prvé řadě není stále jisté, že Ukrajina ruské území hodlá bránit, ačkoliv obtížně ověřitelné informace již mluví o budování obranných postavení v Kurské oblasti a celkově je to spíše pravděpodobnější varianta. S tím se ale váže i udržitelnost obrany tohoto území vyčerpanou ukrajinskou armádou, jelikož lze očekávat maximální úsilí Rusů území osvobodit, jakmile se vůči této nové situaci přizpůsobí. Finální trhlinou teorie pak zůstává ochota Rusů jednat. Přestože Kreml několikrát signalizoval ochotu k jednání, ruské požadavky jen pro zahájení jednání byly pro Ukrajinu absolutně nepřijatelné, jelikož počítaly s odstoupením území, které Rusko ani vojensky nekontroluje. Stále také platí, že bez externích záruk mohou být jakákoliv vyjednávání použita pouze pro přípravu nových ofenziv, zejména v situaci, kdy Kreml disponuje strategickou výhodou.

Ve výsledku však Ukrajina nemá příliš co ztratit, naopak lze pozitivně hodnotit odvahu tamního velení podniknout něco nečekaného. Už samotné překvapení Rusů může být dostatečným úspěchem, který odhalil jejich žalostnou nepružnost v situacích, kdy jsou nuceni bojovat jinak, než jsou zvyklí. V nejbližších dnech či týdnech tedy budeme moci sledovat, jaké jsou skutečně ukrajinské cíle, zejména pokud po ustálení fronty budeme vidět snahu ruské území nadále držet. Doufejme i, že tato akce vybičuje novou vlnu vojenské podpory ze Západu, na kterou je Ukrajina stále odkázána. Velkou pomocí by bylo i svolení Spojených států k hlubokým úderům jejich zbraňovými prostředky, což bylo Ukrajině prozatím odpíráno. Finálně bude též zajímavé sledovat, zda podobně destruktivní styl boje budou Rusové uplatňovat i na svém území.

 

---