Duben v kontextu války na Ukrajině značí jeden z nejobtížnějších měsíců celého konfliktu. Přestože došlo k řadě významných pozitivních posunů v klíčových oblastech, jako je podpora Spojených států či schválení mobilizačního zákona, oba kroky přicházejí s velkým zpožděním. Tato prodleva se velmi jasně ukazovala na bojišti, kde Ukrajina čelí velmi nepříznivé situaci, zejména v Doněcké oblasti. Jak konkrétně se situace vyvíjí a jaké jsou vyhlídky?

Ústup z Avdijivky ruský postup nezastavil

Počátkem roku, kdy zejména nedostatek munice a vojáků vedl k pádu Avdijivky a okolního území, existovala naděje, že ruský ofenzivní potenciál bude vyčerpán a nedojde k prolomení či postupu do dalších obranných linií. Bohužel se ukázalo, že snahy ukrajinské armády nové linie budovat, nebyly dostatečné a Rusové ve své ofenzivě navzdory předchozím ztrátám dokázali pokračovat.

Během března a dubna tak docházelo k pozvolnému postupu na západ od Avdijivky, což zejména v posledních dvou týdnech působilo významné potíže tamním obráncům. Rusům se zde nečekaně podařilo obsadit vůbec či velmi slabě chráněné oblasti v okolí vesnice Očeretyne, za což podle dostupných informací může operační chyba při rotaci bránících se formací. Následně se ruským silám podařilo postoupit několik dalších kilometrů a docílit tak takřka průlomu obranných linií. V oblasti se nyní vedou silné boje, do kterých měly být nasazeny i ukrajinské rezervní útočné brigády, nicméně prozatím se nezdá, že by docházelo ke zvrácení nebezpečné situace.

Je zjevné, že ruské velení si velmi dobře uvědomuje nepříznivou situaci ukrajinské armády a plně využívá své výhody v technice, živé síle, ale v posledních měsících i vzdušné převaze. Nedostatek protivzdušné obrany totiž ruskému letectvu umožňuje mnohem více a efektivněji využívat zejména klouzavých bomb, kterými ničí obranné body ukrajinských linií.

Nový mobilizační zákon nabízí naději, jeho efekt však přijde až za několik měsíců

Velmi pozitivním krokem posledních týdnů je zejména schválení nového mobilizačního zákona, jehož parametrické změny umožní armádě mobilizovat nové brance a vyrovnat tak nepoměr v silách obou armád. Klíčová je však nejen kapacita pro jejich výcvik, se kterou Ukrajině asistuje i řada států NATO včetně České republiky, ale hlavně přibližně tříměsíční prodleva, než noví branci projdou vojenským výcvikem. Nelze tedy očekávat, že výše popsaná situace na bojišti dozná znatelné změny v nejbližších týdnech, ale realisticky až v průběhu léta. Rizikem může být taktéž snaha omezit výcvik nových vojáků, aby mohlo dojít k jejich rychlému nasazení. Tuto chybu provedlo Rusko během prvního roku války, a přestože to sice vedlo ke stabilizaci jejich slabých linií, stalo se tak za cenu nezměrných ztrát na životech nezkušených branců, což si Ukrajina z mnoha důvodů nemůže dovolit.

Spojené státy po vleklých debatách schválili další vojenskou pomoc Ukrajině

Dalším zásadním bodem, na který jsme však taktéž čekali příliš dlouho, bylo schválení dalšího balíku vojenské pomoci Spojenými státy. Ten byl po dobu mnoha měsíců průsečíkem tvrdých sporů v rámci amerického kongresu, kdy zejména republikáni z řady vnitropolitických důvodů rozhodnutí blokovali. Těžko soudit, co nakonec přispělo k názorové otočce předsedy dolní komory Mikea Johnsona, který dříve kontinuálně hlasoval proti vojenské pomoci Ukrajině. Jeho prozření však vyřešilo naprosto zásadní problém, kterým byla přibližně půlroční absence americké vojenské podpory. Ta je pro Ukrajinu dlouhodobě zásadní, jelikož evropské vojenské kapacity stále nestačí pro naplnění tamních válečných potřeb.

Ani rekordní objem nového balíku však nepřinese zázračnou změnu celkové situace, střednědobě však může pomoci snížit současnou nerovnováhu mezi ruskou a ukrajinskou armádou. Zejména dodávky dělostřelecké munice a raket pro systémy protivzdušné obrany jsou krátkodobě klíčové pro zastavení ruského postupu a ochranu ukrajinských měst, která jsou v posledních měsících častým terčem útoků.

Ukrajinu pravděpodobně čeká nejtěžší období od ruské invaze

Navzdory několika zásadním dobrým zprávám je však jen málo důvodů k optimismu. Situace ukrajinské armády je velmi pravděpodobně kritická. V nejbližších týdnech hrozí, že Rusové naváží na úspěchy v oblasti vesnice Očeretyne a přinutí tak obránce k dalším ústupům. To však přinese opětovný problém slabých obranných postavení v zázemí a jen těžko lze odhadnout, kde se takový řetězec postupných ústupků zastaví. V minulých přehledech jsem soudil, že riziko kolapsu ukrajinských linií je spíše nižší, s vědomím dnešní situace se však toto riziko citelně navýšilo. Nejkritičtějším bodem v brzké budoucnosti bude tedy zejména právě Doněcká oblast.

Dále se vedou těžké boje také v oblasti vesnice Časiv Jar, asi čtyřicet kilometrů severněji od Očeretnye, kde byl zastaven ruský postup po pádu Bachmutu přibližně před rokem. Pokud by i tam došlo ke ztrátám území, ohrozí to celý sektor fronty mezi těmito dvěma body. Nikterak překvapivě je nejspíše právě toto současný plán ruské armády. Přestože ztráta i celé Doněcké oblasti pravděpodobně nepovede k nějakému nečekanému zvratu v rámci války, je nutné si přiznat, že poslední půl rok je pro Ukrajinu, ale přeneseně i pro nás, velmi nepříznivý. Přestože ukrajinskou strategií pro letošek měla být aktivní obrana se snahou vystavět nové ofenzivní jednotky na rok 2025, současná situace se nezdá být dostatečně pod kontrolou. Také se zdá, že žádné další významné kroky západu ve vojenské podpoře nelze očekávat,  výjimkou je pouze příklad české muniční iniciativy. Ani ta však pravděpodobně nepřinese významný efekt a celkově je spíše krátkodobým než systematickým řešením. Nezbývá tak doufat, že i další státy naleznou možnosti a odvahu improvizovat, a že do příštího roku nedojde k nějakým opravdu zásadním prohrám. Šance na pozitivnější vývoj stále existují, zejména pokud v příštím roce Evropa opravdu dosáhne kapacit dodávat větší a pravidelné objemy klíčové munice a techniky. V současnosti nás však čekají velmi vypjaté měsíce.

 

---