První měsíc nového roku byl v kontextu konfliktu na Ukrajině nebývale bohatý na události, které budou jeho letošní podobu významně určovat. Během ledna jsme byli svědky prvních vlaštovek nové ukrajinské strategie pro rok 2024, zejména útoků na ruskou energetickou infrastrukturu, ale i pokračování snah zničit Černomořské loďstvo. Zásadním motivem ledna byla též debata na obou stranách Atlantiku ohledně další vojenské a finanční pomoci. Nicméně v posledním týdnu se taktéž objevily informace o odvolání ukrajinského náčelníka generálního štábu Valerije Zalužného. Ukrajinská strategie 2024

Vzhledem k neúspěšné ofenzivě z minulého roku bylo poměrně jasné, že Ukrajina potřebuje změnit strategii a zapracovat na vlastních nedostatcích. Kromě budování vlastních obranných linií a debatě o parametrech další vlny mobilizace, můžeme vidět počátek kampaně zaměřené na ruskou energetickou infrastrukturu. Jen během ledna došlo alespoň ke čtyřem útokům na různá zařízení kritické infrastruktury v Rusku, a to za pomocí bezpilotních bojových letounů. Všechna zařízení slouží ke zpracování, uchovávání nebo exportu zemního plynu či ropy a nachází se stovky kilometrů od ukrajinských hranic. Cílem této kampaně je snaha zasáhnout slabé místo ruského státu, který je na ziscích z exportu energetických surovin dlouhodobě závislý. Do jisté míry lze tvrdit, že Ukrajina vůči Rusku používá obdobnou strategii, jako Rusko, když se snažilo blokovat ukrajinské exporty zemědělských produktů útoky na přístavy, lodě a sila. V tomto kontextu se také hodí zmínit, že objem námořního exportu se v lednu vrátil na předválečnou úroveň, což je pro Ukrajinu skvělá zpráva.

Dalším pilířem ukrajinské strategie pro letošek je pokračování agresivních přepadů ruských válečných lodí v Černém moři. Nejedná se o novinku, ale k úspěchům z minulého roku se již během ledna přidalo potopení korvety Ivanovets, za pomocí šesti námořních dronů. Podobné akce se budou odehrávat i ve vzduchu, což dokazuje lednový sestřel dalšího poměrně významného letounu IL-76 nad ruským územím poblíž Bělgorodu. Kreml se potupný sestřel dalšího drahocenného stroje opět pokusil pozoruhodně překroutit. Velmi rychle po incidentu totiž ruské ministerstvo obrany začalo tvrdit, že stroj převážel ukrajinské válečné zajatce na plánovanou výměnu. Tuto verzi poté přejala značná část českých i světových médií, čímž v některých případech poměrně nekriticky došlo k šíření narativu Kremlu. Žádné přesvědčivé důkazy pro to však ruská strana doposud nepředložila. Pravděpodobně se jedná o podobnou informační hru, jako s údajným „vlastním“ sestřelem letounu včasného varování z prosince. Cílem je zkrátka odepřít či zamlžit tyto ukrajinské úspěchy.

V neposlední řadě bude muset ukrajinská strategie zápolit s výstavbou a obnovením sil vlastní armády, přičemž množství dostupných prostředků bude v letošním roce zřejmě nižší než minulý rok Evropská unie sice ve výsledku schválila nový balíček pomoci, ten americký však i nadále zůstává předmětem vnitropolitických debat v americkém kongresu. Nový zákon o mobilizaci taktéž dosud neprošel ukrajinským parlamentem. Největší událostí ledna, ke které se podle dostupných informací schyluje, je však bezesporu výměna ukrajinského náčelníka generálního štábu.

Odvolání Zalužného. Zásadní chyba Volodymyra Zelenského?

Volodymyr Zelenský dosáhl na Západě téměř bezbřehého uznání díky odvaze, s jakou se postavil ruské invazní hordě. Přestože pro mnoho našich spoluobčanů vyvolává pouhá zmínka o něm silnou nevoli, jeho styl vedení národa ve válce je dle mého názoru inspirující. V posledních měsících si nicméně nešlo nevšimnout pnutí a neshod mezi ním a Valerijem Zalužným. Ochladnutí jejich vztahů bylo naposledy nejlépe vidět během podzima, kdy Zalužný, pravděpodobně bez konzultace s prezidentskou kanceláří, nechal otisknout svoji esej o stavu konfliktu. Přesto, že se jednalo o velmi realistické hodnocení situace, slova o patové situaci byla Zelenským v jeho komunikaci vyvrácena. Dalším bodem sváru je poté nejspíše právě i nový mobilizační zákon, který armáda potřebuje, nicméně lze i pochopit politickou ožehavost mobilizace dalších stovek tisíc obyvatel.

Hlavním problémem však může být i obava ukrajinského prezidenta z politických ambic jeho náčelníka generálního štábu. Zalužný totiž Zelenského převyšuje v průzkumech oblíbenosti a důvěry obyvatel, a podle některých zdrojů se tudíž prezident chce zbavit případné konkurence. Sám Zalužný se ale nikdy k politickým ambicím nepřihlásil. Oba se již měli v otázce personálních změn sejít, přičemž podle některých zdrojů nabídl Zelenský Zalužnému novou pozici jeho poradce. To měl Zalužný odmítnout a nyní se očekává v zásadě konečné oficiální rozhodnutí o jeho odvolání. To však i po více než týdnu šeptandy nepřichází, pravděpodobně kvůli absenci nástupce.

V demokratických zemích se armáda samozřejmě zodpovídá civilní složce vlády a Zelenský má veškeré právo svěřit vedení ukrajinské armády osobě, které důvěřuje. Někdo by mohl namítnout, že neúspěch ofenzivy z minulého roku si navíc podobný krok žádá. Podle mého názoru by se ovšem jednalo o velikou chybu. Nejde přitom jen o takřka kultovní obraz Zalužného na Ukrajině, jeho oblíbenost u mužstva či západních partnerů. Otázkou je také, kdo by byl jeho případným následníkem, protožedosud diskutované, nikoliv nutně finální, alternativy se nezdají být příliš uspokojivé.

Ve hře má být současný velitel tamního vojenského zpravodajství HUR Kyryl Budanov a generálplukovník Oleksandr Syrskyj. Budanov je sice takélegendární postavou tamního konfliktu, nedisponuje však zkušenostmi s velením tradičního pozemního vojska, alespoň ne tolik, jako Syrskyj či Zalužný. Zároveň není zřejmé, kdo by ho na tak důležitém postu měl vystřídat. Naopak Oleksandr Syrskyj sice potřebné zkušenosti a historii v pozemním vojsku má, některými je však vnímán jako ne příliš obratný velitel reprezentující spíše sovětský styl myšlení. Naopak má však velmi blízko k současnému prezidentovi.

Nm samozřejmě nezbyde nic jiného než výsledné rozhodnutí respektovat, měnit vedení války v současné situaci je ale vysoce rizikové. Zejména pokud nový nástupce není tolik oblíben mužstvem či má menší důvěru u společnosti a partnerů. Zalužného politické ambice sice v současnosti nejde potvrdit či vyvrátit, svoje odvolání však pravděpodobně nebude vnímat pozitivně a zároveň bude mít teoreticky více volného času. Současný prezident by si tak sám mohl stvořit politického rivala.

Význam konfliktu se nesmí utopit ve vnitropolitických sporech

Během ledna však bylo nejvíce útrpné sledovat množství vnitropolitických debat ve Spojených státech i Evropě.Přestože v EU bylo pod silným tlakem Maďarsko nakonec přesvědčeno o schválení ekonomické pomoci Ukrajině, v americkém kongresu se prozatím k řešení nepřibližujeme. Pozvolna rostoucí vliv Donalda Trumpa na vnitropolitické debaty, konkrétně na republikánské kongresmany, je neblahou předzvěstí možného budoucího vývoje. Ještě smutnější je podobné problémy vidět i na samotné Ukrajině, kde pro ně však lze mít pochopení, vzhledem k utrpení a tlaku, ve kterém tam obyvatelé už dva roky žijí. Ve výsledku však z těchto sporů těží jen Rusko. Tamní režim velmi dobře cítí momentální slabost Západu, nedostatek mužů a munice na Ukrajině a snaží se situace využít.

Tím se dostáváme k poslední oblasti, kterou je situace na frontě. Zde během ledna došlo k jasně citelné změně k horšímu. Ukrajinské jednotky v současnosti trpí silným nedostatkem munice a pravděpodobně do určité míry i nedostatkem vojáků. Rusům se přitom podařilo těchto slabin využít a postoupit z jihu a severu k městu Avdijivka, o které se vedou intenzivní boje již řadu měsíců. Přestože většina rozlohy města je stále pod kontrolou obránců, jedná se v zásadě o podobné dilema, jako v případě Bachmutu. Obrana ruin města je velmi náročná a ukrajinské velení stojí opět před otázkou, zdana trosky Avdijivky plýtvat drahocenné zdroje, nebo z města ustoupit. Pokud nedojde k posílení obrany, město pravděpodobně během následujících týdnů až měsíců padne. Dobrou zprávou je, že prvotní ruský plán na jeho široké obklíčení se nevydařil a rusové tak byli opět přinuceni o město bojovat napřímo v jeho ulicích, místo vynucení stažení či zajetí zbývajících obránců. K drobným neúspěchům během ledna došlo i na několika dalších místech fronty, zejména v Luhanské oblasti.

Závěrem nezbývá než dodat, že neschopnost či neochota podporovat a jednotně stát za Ukrajinou se již nyní projevuje na bojišti. Pokud nedojde k obnovení západní podpory v dostatečné míře, nelze očekávat nic než pozvolné krvácení obránců. Situace sice zdaleka není tak kritická, aby hrozil totální kolaps fronty, nicméně v současnosti nejsou vidět ani procesy a kroky, které by vedly v dalších měsících k převzetí iniciativy ukrajinskou armádou. Doufejme, že se tato situace co nejdříve změní.

---