Listopad je na Ukrajině zejména ve znamení příchodu srážek a citelného poklesu teplot. Počasí tedy bylo jedním z hlavních faktorů ovlivňujících tamní boje. I Nadále můžeme také pozorovat trend postupného útlumu ukrajinských ofenzivních akcí. Rusové sice pokračují ve  snaze dobýt město Avdijivka, během uplynulého měsíce však nedosáhli zásadních úspěchů. S příchodem zimy se tak může zdát, že vše včetně samotného konfliktu zamrzne. Přesto zde však tradičně shrnu veškeré relevantní dění a nastíním, co lze očekávat v následujících týdnech. 

Zima komplikuje bojové operace, přesto probíhají

Navzdory nepříznivému počasí obě strany pokračují v bojových akcích, jejich intenzita je ale obecně nižší. Ukrajinské síly v listopadu bojovaly zejména o rozšíření předmostí na východním břehu Dněpru, v okolí vesnice Krynky. Ukrajinská snaha získat na východním břehu předmostí trvá již několik měsíců. Vesměs se jednalo spíše o menší přepady, nicméně právě v posledních týdnech se na druhém břehu objevila i obrněná technika. V současnosti není jasné, co je tamním cílem ukrajinské armády. Pravděpodobně se jedná o snahu udržet alespoň na některém sektoru iniciativu, poté co se postup na původních ofenzivních směrech v Záporoží zastavil. Stále přitom platí, že snaha o překročení Dněpru významným počtem jednotek, zejména po zničení tamních mostů a Kachovské přehrady, je velmi riskantní a obtížná.

Rusové naopak pokračují v ofenzivě v okolí Avdijivky v Doněcké oblasti. Navzdory masivním ztrátám, špatnému počasí a dosud spíše drobným ziskům na okrajích města, však v útocích budou pokračovat pravděpodobně i nadále. Situace zde čím dál tím více připomíná bitvu o Bachmut, kdy Rusové nakonec město taktéž nakonec dobyli, i když za cenu velkých ztrát.

Západní podpora kolísá, Ukrajina bez ní nevyhraje

Na ostatních úsecích fronty k žádnému zásadnímu vývoji nedochází a zdá se, že alespoň prozatím je konflikt opravdu v určité poziční fázi. To nutně neznamená absenci bojů. Ani jedna strana ovšem není schopna dosáhnout zásadního zvratu či alespoň smysluplného postupu. To se však může změnit a zejména Ukrajina nyní stojí před rozhodnutím, jak se na příští rok připravit. Po určitém nárůstu skepse v celém západním světě nyní můžeme slyšet hlasy o budování strategických defenzivních pozic. Obrana může nakonec skutečně zůstat jedinou možností, zejména pokud se sníží dodávky západních zbraní. Zejména v případně Spojených států vidíme určité váhání, dané zejména komplikovanou vnitropolitickou situací. V případně Evropy sice vidíme snahu, avšak zároveň poměrně omezenou schopnost pomáhat natolik, abychom Ukrajině umožnili konflikt zvrátit.

Navzdory významu naší pomoci však mnoho práce čeká také samotnou Ukrajinu. Poměrně palčivým problémem se zdá být rostoucí nedostatek živé síly, stejně tak ale i určité systémové problémy s mobilizací, na jejíž úpravě se nyní na Ukrajině pracuje. Snaha co nejvíce navýšit počet příslušníků armády je logická. Letošní ofenziva totiž ukázala, že současné síly pro dosažení kýžených výsledků zkrátka nestačí. V tomto směru je pozitivní zprávou příslib západních států pokračovat ve výcviku ukrajinských vojáků. Tuto zprávu lze také do určité míry vnímat v kontextu nového ruského prezidentského dekretu. Podle něj se má ruská armáda taktéž rozrůst, a to až o 170 000 nových vojáků. Nejedná se však o vyhlášení mobilizace, ale spíše o určité vytyčení cíle. Rusko se snaží intenzivně rekrutovat nové vojáky mnoha způsoby, mj. na dobrovolnické bázi s příslibem značné finanční kompenzace. Kvůli blížícím se prezidentským volbám se však bude Vladimír Putin pravděpodobně další velké mobilizaci vyhýbat, jelikož by tím riskoval nevoli dalších občanů.

Válka je  v poločase a náš tým remizuje

Nyní tedy vstupujeme do poměrně nejisté fáze konfliktu. S teplotou pod bodem mrazu se opět objevuje hrozba ruských raketových útoků na energetickou soustavu. Tamní soustava nebyla po minulé zimě plně opravena a je tak nyní vůči ruským útokům náchylnější. Do jisté míry je pro mne dosavadní absence masivních útoků překvapením. Jedním z důvodů může být fakt, že Ukrajina nyní disponuje silnější protivzdušnou obranou než loni. Ani tak však nebude možné efektivně pokrýt všechna města a strategická území.

K tomu všemu ještě můžeme připočíst určitou krizi důvěry v ukrajinské vítězství, která se vkrádá do řady západních států. Ostatně i mezi našimi spoluobčany poprvé od ruské invaze převážil odmítavý postoj k vojenské pomoci Ukrajině. Závěrem lze tedy jen dodat, že následující týdny pravděpodobně nepřinesou zásadní vývoj na bojišti, nicméně jedna z podstatných bitev nyní probíhá u nás na Západě. Kromě naší důvěry a kontinuální pomoci Ukrajina potřebuje také čas, aby se důkladně připravila na další postup. Konec konfliktu i nadále zůstává v nedohlednu.

---