Ruská agrese proti Ukrajině – plánovaná jako blesková operace s cílem zemi rychle ovládnout – nás každým dnem provází už bezmála rok. Ačkoliv část české i světové veřejnosti může být již unavena nejen dopady, ale i pouhým mediálním pokrytím tohoto konfliktu, přinášíme další díl ze série pravidelných přehledů tamního dění.

Závěr roku 2022 přinesl v kontextu války na Ukrajině několik pozitivních trendů a událostí, které bezpochyby stojí za naši pozornost. Jedná se zejména o první zahraniční návštěvu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského od počátku ruské invaze. Ta nepřekvapivě směřovala do Spojených států amerických, které jsou hlavním partnerem Ukrajiny, co se vojenské a ekonomické pomoci týče. Po jednání prezidentů obou zemí vystoupil Zelenskyj s emotivním projevem před oběma komorami Kongresu. Význam této události lze srovnat s obdobnými návštěvami státníků, jako byl Winston Churchill nebo Václav Havel. Jedním z důvodů tohoto setkání byla pravděpodobně snaha reagovat na rostoucí kritiku americké podpory Ukrajině. Stále totiž platí, že Ukrajina je v rámci svých válečných snah odkázána na americkou, potažmo západní pomoc. Charakter ukrajinského prezidenta dokresluje fakt, že do Spojených států cestoval ihned po návštěvě frontových linií, konkrétně města Bachmut, které je již několik měsíců místem nejtěžších bojů.

Tato návštěva, spolu s vojenskými úspěchy posledních měsíců, do značné míry napomohla přesvědčit Spojené státy a další západní spojence přehodnotit rozsah vojenské pomoci Ukrajině. V posledních týdnech totiž došlo k oznámení několika vojenských balíčků, které obsahují i vojenskou techniku, jejíž dodávky byly v minulosti označovány jako problematické. S jistou mírou opatrnosti tak lze říci, že Západ začíná věřit v možnost ukrajinského vojenského vítězství včetně osvobození Krymského poloostrova. Slíbená pomoc tak má zahrnovat například dodávky řady systémů protivzdušné obrany (PVO), zejména systém americké výroby Patriot, ale i bojových vozidel pěchoty Bradley, taktéž americké provenience. Ty byly oznámeny během uplynulého týdne v dosud největším americkém balíku vojenské pomoci v hodnotě takřka čtyř miliard dolarů. Zásadní je i slib Německa ohledně dodávek obdobných vozidel Marder a jedné baterie systému Patriot. Německo přitom dosud dodávky těžkých zbraní odmítalo. Přestože integrace těchto systémů do ozbrojených sil Ukrajiny bude trvat několik měsíců, jejich vliv na ukrajinskou bojeschopnost bude výrazný. Doufejme, že tento trend bude i nadále pokračovat, neboť jedině tímto způsobem lze efektivně přispět ke společnému cíli, kterým je snaha konflikt vojenskou cestou ukončit během roku 2023. 

Pozitivní vliv vojenských dodávek však lze pozorovat již v současnosti, jelikož právě dodávky systémů PVO do značné míry pomohly Ukrajině omezit dopady ruských útoků na tamní kritickou infrastrukturu, což má pozitivní vliv nejen na život civilního obyvatelstva.

Situace na frontě

V obecné rovině platí, že nedošlo k žádným zásadním změnám v kontrole teritoria. Oblasti nejtěžších střetů jsou v současnosti dvě, přestože se menší bojové operace, zejména dělostřelecké útoky, odehrávají podél celé frontové linie. Nejvíce se bojuje v oblasti měst Kreminna, Svatove a Bachmut. Severovýchodně položená Kreminna v Luhanské oblasti je i nadále pod kontrolou ruské armády, v posledních týdnech se však ukrajinským silám podařilo dosáhnout menších zisků v jejím okolí. Město samotné je však obklopeno lesy, což komplikuje nasazení těžké bojové techniky potřebné k prolomení ruských obranných pozic. 

Nadále složitá je situace v okolí města Bachmut, které prozatím zůstává pod kontrolou ukrajinských obránců. Ruským silám se však v posledních týdnech podařilo postoupit v okolních oblastech, zejména v sousedním městě Soledar. Ruské síly se pravděpodobně snaží město obklíčit, a donutit tak ukrajinské jednotky ke stažení. Stále však platí, že tamní situace je na taktické úrovni poměrně dynamická, přičemž ruská strana má sklony silně zveličovat vlastní úspěchy. Frontová linie se v těchto oblastech intenzivních bojů posouvá relativně běžně tam i zpět. Jen těžko lze v současnosti odhadnout, jak se bude situace v oblasti vyvíjet. Postup ruských sil za cenu obřích ztrát zatím pro obránce Bachmutu nepředstavuje kritické riziko obklíčení, nicméně i na ukrajinskou armádu klade obrana města a jeho okolí neúměrné nároky v kontextu jeho nízkého strategického významu.

Ukrajinská armáda se téměř jistě připravuje na větší ofenzivu během jarních měsíců, ruská armáda se naopak snaží obnovit stavy svých bojových uskupení výcvikem mobilizovaných vojáků.  

Vyjma pozemních střetů pokračuje Ukrajina také v raketových útocích na koncentrace ruských sil v zázemí, a to zejména pomocí systémů HIMARS. V posledních týdnech bylo tímto způsobem zasaženo několik cílů, přičemž útok na kasárna v Makijivce, při kterém bylo zabito několik stovek okupantů, dokonce vyvolal určitou míru kritiky ruské armády a režimu od jinak loajálních podporovatelů. Armádní představitelé totiž svedli vinu za útok na mobilizované vojáky, kteří měli navzdory zákazu používat mobilní telefony, údajně umožňující jejich zacílení. Ze strany Ukrajiny dochází i k dalším, a v některých případech úspěšným, útokům do ruského vnitrozemí či na okupovaný Krym za pomoci dronů. To donutilo ruské letectvo k přesunutí svých strategických bombardérů hluboko na ruský východ, což Rusům citelně komplikuje provádění vlastních raketových útoků na ukrajinskou kritickou infrastrukturu. K těm, navzdory prohlášení velitele ukrajinské vojenské rozvědky (HUR) Kyryla Budanova ohledně velmi nízkých zásob přesně naváděné munice, stále dochází, jakkoliv je jejich efekt v současnosti nižší než dříve. 

Během následujícího měsíce nelze očekávat dramatickou změnu ve vývoji konfliktu. Ukrajinská armáda se téměř jistě připravuje na větší ofenzivu během jarních měsíců, ruská armáda se naopak snaží obnovit stavy svých bojových uskupení výcvikem mobilizovaných vojáků. Hovoří se také o další vlně mobilizace v Rusku. Rusko ale v současnosti nedisponuje dostatečným zázemím a zásobami vybavení k vytváření nových efektivních bojových uskupení, jelikož hned v prvních měsících války přišlo o značnou část zkušených velitelů, kteří měli být zodpovědní za výcvik branců. Na druhou stranu taktéž platí, že značné množství hůře vycvičených a vyzbrojených vojáků stále představuje určitou bojovou hodnotu, například pro obranu již dobytých pozic. 

Obecně tedy existuje možnost nečekaných úspěchů ukrajinské armády v zimních měsících, což v menší míře platí i o ruských silách, je ale pravděpodobné, že k zásadnějším událostem dojde až během jara. Ukrajinská armáda se totiž také doplňuje o vycvičené vojáky ze Spojených států, Spojeného království, ale i z České republiky, kde se ukrajinští vojáci cvičí pod dohledem AČR v Libavé. Vytrvat v této podpoře znamená dát Ukrajině nejlepší šanci úspěšně provést plánovanou ofenzivu a obnovit svojo teritoriální integritu.

 

---