Závěr roku byl optikou konfliktu na Ukrajině poměrně dynamický. Přestože situace na frontě zůstává bez významnějších změn, došlo k celé řadě  událostí. Kromě dalších úspěšných úderů na vojenskou infrastrukturu okupovaného Krymu se Ukrajině podařilo sestřelit i značný počet ruských bojových letounů. Méně pozitivní zprávou je potvrzení předpokladu nových masivních raketových útoků na ukrajinská města. Došlo též k předvolání českých diplomatů v OSN Ruskem, či zveřejnění nových vojenských dodávek od Severní Koreje. Tradičně se na tyto události zaměříme a nastíníme co očekávat v brzké budoucnosti.

Situace na frontě je obtížná, ale prozatím stabilní

Absence významných změn frontových linií obecně svádí k představě, že intenzita bojů je nižší. Na některých místech však ukrajinští obránci čelí velmi vytrvalým ruským útokům. Stále pokračuje bitva o Avdijivku, kde navzdory masivním ztrátám ruská armáda vytrvává ve snaze město obklíčit. Za poslední měsíc se zde frontová linie posunula maximálně o několik stovek metrů.

Drobných zisků ruská armáda dosáhla i severněji v okolí Bachmutu a ještě severněji  u Kupjansku. Podle posledních informací se má ruská armáda chystat k většímu útoku právě na Kupjansk a shromažďovat k tomu v oblasti síly. Stále ale platí, že posuny fronty jsou minimální, bez dopadů na celkovou strategickou situaci. Obecně budou následující týdny a měsíce více poziční, nicméně zjevné je, že iniciativa je v současnosti na straně Rusů. Ukrajinská armáda se naopak bude snažit zamezit ztrátě významnějších měst jako Kupjansk či Avdijivka, ale díky ruské převaze v dělostřelecké palbě, malým sebevražedným dronům, ale i prostředcín elektronického boje, budou ukrajinské jednotky nuceny spíše se bránit a v některých oblastech možná i ustupovat.

Ukrajina zasadila další úder v bitvě o Černé moře

Další samostatnou kapitolou války, ve které během roku 2023 Ukrajina dosáhla asi největších, avšak mnohdy méně viditelných vítězství, je bitva o kontrolu Černého moře. Zde se Ukrajině 26. prosince podařil další úspěšný útok, jehož cílem byl přístav Feodosija, přesněji v něm kotvící výsadková loď Novočerkassk třídy Ropucha. K útoku měly být použity střely s plochou dráhou letu odpálené z ukrajinských letounů a jelikož byla loď pravděpodobně naložena další municí, sekundární exploze ji kompletně zničila. Ruská oficiální verze, která mluvila o pouhém poškození, působila v kontrastu s fotografiemi lodi po útoku opravdu úsměvně.

Útok je zajímavý zejména tím, na jakou vzdálenost jsou ukrajinské síly schopné zasahovat své cíle. Feodosija je totiž situována na jihovýchodě Krymu, kam bylo ruské námořnictvo „vytlačeno“ předchozími útoky na lodě kotvící například v Sevastopolu. Význam útoků tudíž nespočívá ani tolik ve ztrátě plavidla, i když i to je určitě nepříjemná a drahá ztráta, ale spíše právě v omezení volnosti pohybu ruských válečných plavidel v Černém moři. Na stát takřka bez námořnictva je ukrajinský dosavadní výkon v tomto ohledu velmi dobrý. Obdobné akce lze jistě očekávat i v budoucnu, bohužel budou díky stále omezeným schopnostem Ukrajiny v rovině spíše příležitostných úderů.

Obdobně úspěšnou operací se taktéž stalo sestřelení údajně až pěti ruských bojových letounů na jihu Ukrajiny. Sestřely má na svědomí pravděpodobně jedna z dodaných baterií systémů PVO Patriot, která mohla být předsunuta blíže k frontovým liniím Chersonské oblasti. Právě zde působilo ruské letectvo problémy při útocích na malé ukrajinské předmostí na východním břehu Dněpru klouzavými bombami. Obdobnou operaci provedla Ukrajina již v létě minulého roku.

Ruské předvolání České republiky v OSN kvůli incidentu v Bělgorodu

Významnou událostí ze samého konce roku je také incident v ruském městě Bělgorod u hranic s Ukrajinou. Město bylo 29. prosince zasaženo sérií explozí, které způsobily kromě škod na infrastruktuře i smrt asi 25 civilistů. Ruská strana vzápětí obvinila Ukrajinu z ostřelování civilních cílů za pomocí salvových raketometů, přičemž konkrétně se mělo jednat o stroje RM-70 Vampire české výroby. Na to konto byla Česká republika předvolána k zasedání Rady bezpečnosti OSN, kde se měl český zástupce zpovídat o vojenských dodávkách Ukrajině. To však bylo ministrem zahraničí Janem Lipavským rezolutně odmítnuto.

Incident je zajímavý nejen z domnělého českého rozměru, který dosud nebyl nijak dokázán, ale i poměrně neobvyklým nedostatkem jasných důkazů, co se vlastně událo. Ukrajinská armáda se dosud vyvarovala útokům, při kterých by mohlo dojít k velkým ztrátám na civilistech. Přestože došlo k celé řadě útoků na ruském území, vždy směřovaly vůči konkrétním cílům se spojitostí s ruským režimem. Použití salvového raketometu na centrum města z této řady poměrně silně vyčnívá. Debata se zprvu vedla kolem udávaného dostřelu raket, které tyto systémy obvykle využívají. Ačkoliv standardní munice nemá pro zasažení Bělgorodu z území Ukrajiny potřebný dosah, existují varianty, které toho potenciálně schopné jsou.

Jakými prostředky, či s jakým úmyslem Ukrajina útočila nyní nelze spolehlivě určit. Podle anonymního zdroje, údajně ukrajinského zpravodajského důstojníka, mělo jít o odplatu za předcházející ruské útoky (viz níže). V tomto kontextu mi tak dává smysl hypotéza, že sice šlo o ukrajinský útok, nicméně nikoliv na civilní cíle. Existují i určité dílčí důkazy, že část škod mohla být způsobena činností ruské PVO, což by vysvětlovalo velmi přehnanou reakci Kremlu a divadlo s předvoláním našich diplomatů. Pokud by se však ukázalo, že Ukrajina přeci jen přešla na obdobu ruské taktiky útoků na civilní cíle, jednalo by se o znepokojivý vývoj, který by mohl Ukrajinu připravit o Západní podporu. K tomu je však potřeba více důkazů než pouze tento minimálně sporný incident.

Rusko pokračuje v terorizování ukrajinských měst

Naopak bez nejmenších pochyb Rusko opět eskalovalo série útoků na ukrajinská města. Obnovení útoků bylo s příchodem zimy obecně očekáváno, nicméně jejich intenzita byla do jisté míry překvapením. Kreml totiž provedl, právě v předstihu výše zmíněného Bělgorodského incidentu, dosud největší raketový útok na ukrajinská města. S obdobnou intenzitou ruské útoky pokračují i do ledna, přičemž v současnosti není jisté, jak dlouho dokáží toto tempo udržet. Přestože americké systémy PVO Patriot měly úspěšně sestřelit další skupinu „nesetřelitelných“ hypersonických raket Kinžal, došlo během útoků k celé řadě zásahů civilní i energetické infrastruktury.

Další nepříjemnou zprávou jsou také informace o dodávkách severokorejských balistických střel krátkého doletu (přibližně 900 kilometrů) Rusku, které již měly být zároveň součástí posledních ruských útoků. Není sice známo, v jakém množství byly či jsou dodávány, ale jedná se o jasnou eskalaci a nebezpečný trend. Severní Korea je obvykle sice spíše terčem posměchu, nicméně smutnou pravdou také je, že pravděpodobně dodala Rusku více dělostřeleckých granátů v řádech měsíců, než přislíbila Evropská Unie za rok. Nyní tato pomoc zjevně obsahuje i další cenný zbraňový systém.

---