Přestože během října byla pozornost světové veřejnosti upřená zejména k bezprecedentnímu teroristickému útoku Hamásu v Izraeli a jeho následkům, na Ukrajině i nadále probíhal obdobně nelítostný souboj. I během října se na Ukrajině odehrála řada významných událostí, které stojí za zmínku a naši pozornost. Kromě nasazení dlouze očekávaného nového typu munice pro systémy HIMARS jsme byli svědky i nové ruské ofenzivy v okolí Avdijivky na předměstí Doněcku, která pro následující měsíce bohužel nevěstí nic dobrého. Obdobně negativní zprávou je, že ani během října nedošlo k žádnému významnému pohybu frontových linií, a přestože ukrajinská armáda pokračuje v ofenzivních snahách, pravděpodobnost dosažení průlomu a původních cílů ofenzivy do konce roku je v současnosti mizivá. V současnosti se tak zdá, že naděje na zásadní převrat konfliktu během jeho druhého roku byly liché a Ukrajina se tak nachází v zajetí vleklé války. 

Střely ATACMS jsou pro Ukrajinu velmi užitečné, přišly však příliš pozdě

Začněme jednou z těch pozitivnějších zpráv. Po měsících debat se Spojené státy rozhodly Ukrajině dodat neznámé množství balistických střel ATACMS. V současnosti lze poměrně spolehlivě určit, že dodaným typem je verze M39 Block 1, tudíž starší kazetová verze určená zejména na ničení koncentrací slaběji pancéřované vojenské techniky či živé síly nepřítele. Přesně za tímto účelem bylo provedeno i její první dokumentované nasazení, kdy s jejich pomocí Ukrajina zasáhla vrtulníkové základny v Berďansku a Luhansku. Podle dostupných informací bylo zničeno alespoň devět strojů, nicméně přinejmenším dočasně vyřazených helikoptér je téměř jistě více. Útok poškodil i další zařízení základen, jako jsou sklady munice či paliva. Útok je zásadní nejen díky přímým ztrátám ruského vrtulového letectva, pravděpodobně se jednalo o největší jednorázové ztráty po celou dobu konfliktu, ale i díky nutnosti přesunout tamní síly mimo dosah střel ATACMS.  To ve výsledku komplikuje jejich nasazení k obraně frontových linií, přičemž zejména na jihu země jejich činnost komplikovala ukrajinskou ofenzivu. Přínos systému by však mohl být vyšší, pokud by jej Ukrajinci dostali dříve. Přesto je pozoruhodné, že navzdory takřka veřejnému ohlášení dodávek a znalostem o základně v Berďansku, se ruské letectvo rozhodlo s jejím vyklizením vyčkávat. Rigidita ruského velení se jim v tomto ohledu opět vymstila.

Letní ofenzivu lze nyní označit za neúspěch, válka ale nekončí

S blížící se zimou také přichází čas zhodnotit ukrajinskou letní ofenzivu, kterou jsme zde posledních pět měsíců rozebírali. Útočné operace sice ještě pokračují a pravděpodobně budou probíhat i nadále, nicméně jejich intenzita bude nejspíše nižší. Během oněch pěti měsíců jsme viděli prvotní snahu o silný, nikoliv však zcela překvapivý, útok v Záporožské oblasti. Ten z mnoha důvodů vedl k poměrně vysokým ztrátám, což je pro úvodní fázi ofenziv obvyklé, nicméně zároveň nepřinesl kýžené výsledky v podobě rapidního postupu. Ukrajinská armáda poté přešla na pro ni zažitou taktiku opotřebovávacího boje. To se ukázalo jako efektivnější řešení, nicméně tempo postupu nebylo ani v následujících měsících dostatečné a ruská obrana naopak nepřestala překvapovat svojí výdrží. Výsledkem sice jsou určité teritoriální zisky, původních cílů však ani zdaleka nebylo dosaženo. Pozemní koridor na Krym, stejně jako města Melitopol či Tokmak zůstávají dále v držení okupantů. 

Ofenziva alespoň do určité míry uspěla ve snaze co nejvíce vyčerpat ruské jednotky a v udržení iniciativy. Rusko však v posledních týdnech překvapilo útokem a snahou o obklíčení města Avdijivka na předměstí Doněcku. Tato kampaň tak tříští domněnky, že Rusko vrhlo veškeré své síly do obrany svých linií v Záporoží. Pro ofenzivu na Avdijivku totiž ruská armáda nasadila značný počet živé síly i techniky, což ukazuje vysokou míru sebevědomí ohledně situace v Záporoží. Přestože dosud jejich tamní pokusy končily zejména obřími ztrátami, pro obránce se nyní rýsuje obdobný problém, jako v případě bitvy o Bachmut. Avdijivka je v současnosti ze severu i jihu obklopena ruskou armádou, přičemž do města vede poměrně úzký pás teritoria pod ukrajinskou kontrolou. Rusům tudíž stačí dosáhnout poměrně malých zisků, aby dostali obránce do značného rizika obklíčení. Je víceméně zjevné, že přesně o to Rusové usilují, a také že logika tohoto kroku je zejména politická. Avdijivka, obdobně jako Bachmut, totiž nepředstavuje nikterak strategický cíl. Její zisk by však mohl být prezentován Vladimírem Putinem jako důkaz dalšího vítězství v předstihu prezidentských voleb v příštím roce.

Konflikt v současnosti směřuje do patové situace, Západ stojí před zásadním rozhodnutím

V celkovém pohledu však konflikt čím dál tím více směřuje k poziční opotřebovávací válce. Velmi realisticky situaci popsal i ukrajinský náčelník generálního štábu Valeryj Zalužnyj. Ve své analýze zmiňuje analogii s první světovou válkou, během které ani jedna ze stran navzdory obřímu úsilí nebyla schopná prorazit linie protivníka. Stejně jako tehdy je podle jeho slov i nyní potřeba dosáhnout určité kvalitativní technologické změny či výhody pro zvrácení konfliktu. Specificky jmenuje oblasti jako vzdušná převaha, elektronický boj, protidělostřelecká palba či odminovávací prostředky, které je potřeba významně posílit, aby k prolomení patové situace došlo. Stejně tak mluví i o potřebě navýšit mobilizační snahy a zlepšit systém velení. Jedná se o poměrně silnou reflexi ukrajinských nedostatků, ale zároveň jasný signál západním státům, které v několika oblastech mohou pro ukrajinské vítězství udělat více.

Západ nyní stojí před naprosto zásadním rozhodnutím. Pokud budou dodávky západní techniky probíhat jako doposud, Ukrajina se nejspíš zvládne efektivně bránit i několik dalších let. Cenou za to však bude její značné oslabení na dekády dopředu, jelikož opotřebovávací boje v současnosti hrají do karet Rusku. Navíc strategie nekonečné obrany nesměřuje k žádnému cíli a Ukrajinu dříve či později čeká problém s nedostatkem živé síly. Západ se musí odhodlat k dalšímu navýšení vojenské pomoci, navzdory neúspěchu současné ofenzivy. Pokud nyní polevíme a neuděláme maximum pro naplnění ukrajinských potřeb, hrajeme tak do karet Rusku, které na únavu západní podpory ve své strategii sází. Zejména Evropa si musí uvědomit důsledky současné patové situace. Pokud společně s Ukrajinou nedosáhneme výhry a určité mírové dohody, Rusko bude disponovat možností kdykoliv v budoucnu znovu obnovit boje a pokračovat ve snaze ukrajinský stát zničit. 

Čekají nás tedy poměrně náročné měsíce. Na jedné straně budeme nejspíše pozorovat ruskou snahu dosáhnout dalšího drobného vítězství, nejspíše dobytím Avdijivky, což bude vyžadovat náročná rozhodnutí ukrajinských obránců. Ti totiž nyní musí všechno úsilí napnout do snahy šetřit své síly a připravit se na další větší ofenzivu v příštím roce, pravděpodobně se stejným cílem jako letos. Do té doby musí naopak Západ udělat maximum pro posílení klíčových oblastí nastíněných výše. Nesmíme však zapomínat ani na naprosto základní předpoklad, kterým je například dostatek dělostřelecké munice. Očekávat lze také další ruskou kampaň s cílem zničit ukrajinskou energetickou infrastrukturu a znovu se pokusit podlomit ukrajinskou morálku v mrazivých zimních měsících. Konflikt se nezadržitelně blíží svému druhému výročí, přičemž konec zatím bohužel zůstává v nedohlednu. Jedna prohraná bitva však neznamená, že ve snaze o vítězství polevíme. Dokud je Ukrajina odhodlaná bojovat, zůstává naší povinností i jasným strategickým zájmem jí pomoci.

---