Se začátkem nového měsíce přichází čas na další shrnutí událostí konfliktu na Ukrajině. Přestože nedošlo k žádnému převratnému vývoji a ukrajinská ofenziva i nadále pokračuje pozvolna, přineslo září i několik pozitivních zpráv. Kromě návštěvy Volodymyra Zelenského v USA, oznámení dodávek nových zbraňových systémů či dalších významných útoků na cíle v ruském zázemí, došlo i k překonání hlavní části tzv. Surovikinovy obranné linie na jihu Ukrajiny. Zejména poslední z událostí může v budoucnu přispět k tolik očekávanému průlomu ruské obrany a přetnutí pozemního koridoru na Ruskem okupovaný Krym.

Začněme děním na frontových liniích. Hlavní snahou ukrajinské armády byl i během září postup jižně Záporožskou oblastí přibližně na ose měst Orichiv – Tokmak – Melitopol. Konkrétně docházelo zejména k rozšiřování klínu v okolí vesnic Novoprokopivka a Verbove. Přitom právě v blízkosti druhé jmenované obce došlo k překročení hlavní obranné linie ruské armády, která se skládá z protitankového příkopu, tzv. dračích zubů a dalších pěchotních obranných postavení. Podle dostupných informací došlo též k nasazení ukrajinských bojových vozidel za touto linií, tudíž se nejednalo pouze o postup pěchoty.

Tento vývoj je však nutno uvést do širšího kontextu. Bezpochyby se jedná o velmi pozitivní zprávu, nicméně neznamená to nutně rozklad ruské obrany. Území na jihu Ukrajiny je silně nasyceno celou řadou dalších linií zákopů a pravděpodobně i dalšími minovými poli. Jejich frekvence a hustota je však v jižním směru nižší, vyjma několika strategických lokací. Pokud by se ukrajinské armádě podařilo dále rozšířit klín a zkonsolidovat kontrolu území skrze hlavní ruské obranné linie, může se poté pokusit i o průlom a rychlý postup do hloubky ruského zázemí. Zde však záleží nejen na výše zmíněných faktorech, ale i na celkovém stavu a bojeschopnosti obou armád. A to je asi největší slepé místo analytiků či novinářů, jelikož nikdo přesně nezná konkrétní stav obou armád.

Podle dostupných informací si však ukrajinská armáda udržuje palebnou převahu, která se v rámci celého konfliktu ukázala jako jeden z hlavních faktorů pro úspěch ofenzivních operací. Bude klíčové, aby tato výhoda přetrvala co nejdéle, zejména s ohledem na pomalý postup ofenzivy. Ruské armádě musí být odepřena možnost konsolidace či výstavba nových obranných linií. Ostatně výroky o odhodlání pokračovat v ofenzivě i během podzimních a zimních měsíců jsme v posledních týdnech mohli slyšet i od ukrajinských vojenských představitelů. Stav lidských zdrojů a počet dělostřelecké munice však dřív nebo později utlumí intenzitu ukrajinských útoků a zůstává otázkou, jakým směrem se bude konflikt ubírat dále.

Konec války zůstává v nedohlednu

To nás přivádí k již dříve zmiňovanému problému, totiž že válka touto ofenzivou pravděpodobně neskončí. Zejména v současné situaci, kdy ani po několika měsících nedošlo k nikterak dynamickému vývoji ofenzivy či dosažení alespoň omezených cílů, se naděje na ukončení konfliktu v řádu měsíců rychle zmenšuje. Západ se musí připravit na realitu, kdy nejspíše i během příštího roku bude válka vypadat obdobně, jako je tomu nyní. Západní podpora je přitom i nadále naprosto klíčová, jelikož dlouhé války rozhoduje primárně schopnost mobilizovat ekonomické zdroje. Pozitivní zprávou v tomto kontextu může být, že i Rusko se potýká s řadou problémů vlastní ekonomiky, nicméně Ukrajina je obecně mnohem slabší zemí a bez naší pomoci se neobejde. Klíčový je dále taktéž pokračující výcvik ukrajinských vojáků v západních zemích, aby i během příštího roku Ukrajina disponovala dostatkem bojovníků.

V kontextu západní podpory je pak poněkud méně pozitivní zprávou chladnější přivítání Volodymyra Zelenského ve Spojených státech amerických. Přestože od Bílého domu se Ukrajině stále dostává podpory, rostoucí část kongresmanů vyjadřuje určitou nelibost, zejména s ohledem na doposud nepřesvědčivé výsledky na bojišti. Reálně tak můžeme sledovat rostoucí vliv nadcházejících prezidentských voleb na zahraničně politické otázky. Přesto je však nutné zmínit, že i navzdory tomu zůstává americká podpora Ukrajině silná.

Důkazem budiž oznámení dodávek balistických raket ATACMS, což bylo ostatně dlouhé měsíce diskutováno. Přestože značná část analytiků by toto rozhodnutí uvítala mnohem dříve, jedná se o poměrně zásadní posílení ofenzivních kapacit Ukrajiny, zejména k útokům do hlubokého zázemí okupovaných území, včetně Krymu. Obecně však platí, že ani ATACMS není žádnou zázračnou zbraní, která by mohla rozhodnout konflikt sama o sobě. Kromě její dostupnosti, jež byla americkou stranou hned zpočátku orámována jako „dodávky malého množství“, zůstává otázkou i konkrétní typ dodaných raket. Označení ATACMS totiž představuje celou paletu variant munice, přičemž stále není jasné, kterou USA dodají. Jednou z variant je starší kazetová varianta M39, která sice disponuje kratším doletem přibližně 165 kilometrů, poskytuje však efektivní ničivou sílu proti řadě druhů cílů na značné ploše. Těmi hlavními budou pravděpodobně vojenská letiště, systémy PVO či jiné významnější koncentrace živé síly či techniky nepřítele. Druhou variantou je modernější M57 s doletem přibližně 300 kilometrů, nicméně namísto kazetové munice nese jednu silnou nálož. Hodí se tak spíše pro ničení jednotlivých opevněných cílů, jako jsou mosty či velitelská stanoviště.

Útoky na Krym jsou významnou součástí válečné strategie

Tento typ útoků do hloubky okupovaného území, zejména na vojenské cíle na Krymu, se čím dál více stává hlavním pilířem ukrajinské strategie. Kromě přímých efektů zničení jednotlivých cílů totiž vytváří i psychologický a politický tlak na Kreml. Jenom v září přitom Ukrajina provedla dva velmi významné útoky. První z nich mířil na suchý dok v sevastopolském přístavu. Byla při něm zničena již dříve poškozená výsadková loď třídy Ropucha, ale i jedna z ponorek třídy Kilo schopných odpalovat střely s plochou dráhou letu. Obě plavidla jsou téměř jistě kompletně zničena a jejich vraky nyní zároveň blokují jeden z mála suchých doků, kterými Rusko v Černém moři disponuje. Druhý útok zničil velitelství Černomořské flotily, taktéž v Sevastopolu. Při útoku střelami Storm Shadow bylo zabita celá řada jejích důstojníků, nicméně úvodní informace o zabití samotného velitele, admirála Viktora Sokolova, s velkou pravděpodobností nebyly pravdivé.

Pro Kreml tyto útoky vytváří řadu dilemat. Kromě potřeby optimalizace pokrytí území systémy PVO, což může vést k oslabení vzdušné obrany jinde, zvyšují útoky politický tlak na režim. Neschopnost ochránit takto významné cíle, ale i velmi chabá schopnost adekvátně reagovat, přispívá k růstu nedůvěry. Strategie „přinést válku Rusům domů“ tak zvyšuje šance na další případný projev nestability, jako byla Prigožinova vzpoura. V současnosti je však obtížné určit, kdo by se k takovým krokům mohl odhodlat. Koneckonců, můj osobní hlavní podezřelý Igor Girkin alias Strelkov, je v současnosti již tři měsíce vězněn a čeká na soud v otázce jeho obvinění v podpoře extremismu. Soud se měl konat během září, nicméně byl o další tři měsíce odložen.

Navzdory řadě pozitivních zpráv tedy zářijové dění spíše poukazuje na fakt, že konec konfliktu je i nadále v nedohlednu. Politická jednání v současnosti nepřipouští ani jedna ze stran a ukrajinská armáda prozatím nebyla schopna dostatečně posílit ani teoretickou vyjednávací pozici. Rusko naopak pokračuje ve snaze mobilizovat svou ekonomiku, lidské zdroje a Kreml se zjevně taktéž připravuje na dlouho válku. Doufejme tedy, že ukrajinské odhodlání a schopnost bojovat přetrvají co nejdéle a přinesou tolik potřebné výsledky.

---