Donald Trump je Drsný Harry. The Case for Trump, 2. část

26. května 2019, Martin Fiala

Dennodenně čteme o excesech a nevhodných výrocích prezidenta Trumpa. O srovnávání Trumpa s Hitlerem taky jistě neslyšíte poprvé. Skutečně je Trump tak nevídaný úkaz v historii americké politiky? A jestli ne, proč je kolem něj tak ohromné pozdvižení? Na tyto otázky odpovídá Victor Davis Hanson ve druhé části své zásadní knihy The Case for Trump. (O první části si přečtěte zde.)

Zvolení prezidenta Trumpa provázely rozpaky a obavy ve všech koutech světa. Kdo mohl být nadšený, že uspěl člověk, který během kampaně poklonkoval Vladimiru Putinovi a zpochybňoval význam Severoatlantické aliance? Řada z nás by bez znalosti kontextu Trumpovi hlas nedala. Jenže už po několika měsících bylo vidět, že to všechno nebude tak horké. Trump v žádném případě nehodlal oslabit NATO, pouze začal efektivně tlačit na členské země, aby navýšily svoje finanční příspěvky. Proti Putinovi zakročil rázněji než jeho předchůdce Obama.

Saň jménem Byrokracie

Jedním ze zásadních prohlášení kampaně Donalda Trumpa bylo, že zatočí s tzv. deep state. Kdekdo si myslel, že je to nesmyslný výrok. Když se řekne deep state, většina lidí si představí tajnou organizaci nebo kult, který z pozadí vládne Spojeným státům a manipuluje s občany i se zvolenými zastupiteli. Něco jako Syndikát v seriálu Akta X. Celé to zní šíleně.

Nicméně Hanson podotýká, že něco takového skutečně existuje. Deep state ovšem není organizovaná skupina konspirátorů, ale spíše kasta vysoce postavených státních úředníků ve Washingtonu, kteří v podstatě nikdy neopouštějí funkce, nanejvýš je jednou za čas prostřídají. Jsou to lidé se silnými vazbami na média, podnikatelské prostředí a showbyznys. Nesou hlavní podíl viny na tom, že se americký politický systém zahltil zbytečnou byrokracií. A právě oni měli z Trumpa od počátku největší strach. Hanson jejich snahy svrhnout Trumpa popisuje v nejzajímavější kapitole knihy s názvem The Ancien Régime.

Jistá forma deep state existuje v podstatě vždy a všude – i v renesančních Benátkách nebo v byzantské Konstantinopoli. Hanson ji označuje jako „permanentní byrokracii“. Byrokraté intrikují a organizují převraty, které jsou v jejich ekonomickém a kariérním zájmu. Jsou imunní vůči politickým změnám. Jejich moc se dá omezit jen radikálním bojem s byrokracií a zjednodušením právního řádu. Tedy přesně tím, co avizoval a co provádí prezident Trump.

Nebezpečné propojení státu a médií

„Většina federálních odborů finančně přispívá demokratům, nikoliv republikánům. Podle The Hill v roce 2016 šlo 95 procent všech darů od federálních zaměstnanců Hillary Clintonové, patrně na základě premisy, že její agenda více regulací, daní a dávek znamená i více státních zaměstnanců, větší platy a celkovou podporu filozofie, že administrativní stát v americkém životě a kultuře hraje ústřední roli.“ Není třeba připomínat, že byrokraté jsou převážně progresivními internacionalisty.

Hanson na řadě nedávných případů dokládá aktivity deep state v současné Americe. Jsou to třeba snahy podkopat Trumpovu administrativu (např. komentář údajného anonymního státního úředníka v New York Times 5. září 2018 nebo kniha Fear od novináře Boba Woodwarda). Nebo také různé aféry a příběhy lidí, jako jsou Bruce Ohr, Christopher Steele, James Clapper, John Brennan nebo bývalý šéf FBI Andrew McCabe. V neposlední řadě Hanson rozepisuje vztahy mezi vysoce postavenými úředníky v Bílém domě (primárně z Obamovy éry) a jejich manželské i jiné vazby na novináře z prominentních médií (hlavně CNN, The Washington Post a Wall Street Journal). Je to vlastně škodlivé, téměř až incestní propojení státního aparátů a médií.

Sám Trump navzdory svému byznysu přímou součástí deep state nikdy nebyl, nicméně hned na začátku kampaně přiznal, že spousta z těchto lidí za ním v minulosti chodila žádat o peníze. Jeho zvolení se proto pro byrokratické funkcionáře stalo noční můrou. Trump začal propouštět, vlivní byrokraté začali přicházet o lidi i o peníze, a pokoušejí se o odpor.

Tragický hrdina mezi americkými prezidenty

Jak může být člověk, který uplácí pornografické herečky, se kterými v minulosti spal, v čele USA? Jak se takový hulvát může stát prezidentem, říkáte si? Podle Hansona to ale z historického hlediska není nic výjimečného. Trumpovy excesy jsou jen více vidět. Kromě už zmíněných snah novinářů a byrokratů je na vině éra sociálních sítí. S tím prý Trump už dopředu počítal, takže si v kampani nikdy nezkoušel hrát na někoho, kdo není. A díky své autenticitě uspěl.

Hanson popisuje méně známá exposé bývalých prezidentů: Woodrow Wilson trpěl depresemi a jeho celkově tristní zdravotní stav se roky dařilo tajit před veřejností. To stejné platilo pro Franklina D. Roosvelta. John F. Kennedy by byl dnes považován za sexuálního násilníka. Cizoložství holdoval i Lyndon Johnson, který byl navíc zkorumpovaný. Zatímco Trump se provinil nemravnými sexuálními excesy během své podnikatelské kariéry, Kennedy nebo Clinton se nebáli sexuálních avantýr přímo v Bílém domě. O podivném zbarvení Trumpovy kůže dnes víme mnohem více, než kdy budeme vědět o celkovém zdravotním stavu prezidenta Kennedyho, který byl vážně nemocný a závislý na steroidech.

Jinými slovy, ve srovnání s jinými prezidenty je na tom Trump se svými urážlivými tweety ještě dobře. Ba co víc, když si odmyslíte Trumpovy tweety a sledujete jen jeho oficiální projevy a výstupy, zjistíte, že je v mnoha ohledech mnohem důstojnějším prezidentem než Barack Obama.

Prostořeký Donald jako Drsný Harry

Jak to s Trumpem nakonec dopadne? Hanson nabízí srovnání s postavou Drsného Harryho ze stejnojmenného filmu. Harry není někdo, koho by sanfranciská policie chtěla mít ve svých řadách. Jeho metody jsou zastaralé, je vulgární, nedodržuje protokol. Ale přesto ho ve chvíli nejvyšší nouze povolají, protože je nejlepší ve svém oboru.

S Trumpem je to stejné. Trump je podle Hansona tragický hrdina, který se pravděpodobně nikdy nedočká všeobecného uznání. Je vulgární. Jeho vláda může poměrně snadno skončit už příští rok. Je to ale člověk se schopnostmi, které voliči dokážou ocenit: omezuje byrokracii, snižuje daně, posiluje armádu, snaží se vykalibrovat obchodní vztahy se spojenci i s geopolitickými nepřáteli. A proto si ho vybrali.

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter