Už je to více než týden, co tento svět opustil poslední československý pilot RAF Emil Boček. Legendárnímu rodákovi z brněnských Tuřan bylo úctyhodných sto let.

Emil Boček se narodil roku 1923 v Brně, kde se také začal učit strojním zámečníkem. Ze studií jej nicméně vytrhl podpis Mnichovské dohody, následná bolestivá ztráta československého pohraničí a okupace v březnu roku 1939. Pro Knihovnu Václava Havla sdělil, že v momentě, kdy přes centrum města viděl projíždět transportéry a tanky, rozhodl se s o rok starším kamarádem Bořivojem Sedlákem odejít bojovat za vlast. Nezastavil ho ani nesouhlas jeho bratra ani fakt, že v té době ještě nebyl plnoletý. na Do boje proti nacistickému Německu se vydal v pouhých 16 letech pod záminkou lyžování v Jeseníkách.

Cesta do Británie rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Vydal se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Libanon do jižní Francie, kde se poprvé aktivně zapojil do válečných bojů pod hlavičkou československé zahraniční armády, a to jako vojín 9. roty Pěšího pluku 1. Zanedlouho byl pak evakuován do Británie, kde se přihlásil ještě v létě téhož roku do letectva. Po přijetí absolvoval kurz leteckých mechaniků, u kterých působil až do října 1942. Být „pouhým” mechanikem mu ale nestačilo, jak řekl v rozhovoru pro Českou televizi: „Bylo to naprd. Lítat, to bylo něco jiného“. Toto přání se mu splnilo po zhruba půlročním výcviku na stíhacího pilota v Kanadě, který trval do počátku roku 1944. Poté se vrátil zpět do Anglie, kde dokončil poslední etapu zácviku. Zlomovým se pro něj stal 28. říjen 1944, toho dne poprvé vzlétl jako jeden z vůbec nejmladších příslušníků 310. československé stíhací perutě. Zúčastnil se celkem 26 operačních letů a nalétal celkem 73 hodin. V srpnu 1945 spolu s ostatními piloty československých perutí přistál zpět v rodné zemi. V prosinci se navíc dočkal povýšení na rotmistra letectva v záloze.

Poválečná léta

V březnu 1946, i kvůli tomu, že byl příslušníkem nekomunistického odboje, na vlastní žádost armádu opustil a přešel do civilního zaměstnání. Vrátil se do rodného Brna a stal se automechanikem. Komunistické perzekuci se mu podařilo vyhnout. Do důchodu odešel v roce 1988, ale ni poté nelenil a účastnil se například vzpomínkových akcí organizovaných znovuobnovenou Československou obcí legionářskou. V roce 2016 se ve svých 93 letech ještě jednou proletěl ve dvoumístném letounu Spitfire IX, který během války pilotoval. Pilot mu dokonce propůjčil na chvíli ve vzduchu řízení.

Ocenění za zásluhy

Čestné politické a morální rehabilitace se dočkal po roce 1989. Více než zaslouženě byl jako západní voják povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Mezi dalšími ocenění se bezpochyby neztratí ani propůjčený Řád bílého lva vojenské skupiny III. třídy, který mu udělil tehdejší prezident Václav Klaus a následně i Řád bílého lva vojenské skupiny I. třídy, propůjčený roku 2019 Milošem Zemanem. 

Zármutek nad ztrátou národního hrdiny na svém Twitteru vyjádřil premiér Petr Fiala i prezident České republiky Petr Pavel. Britský velvyslanec Matt Field připomněl, jak mu před necelým měsícem předával gratulaci ke stým narozeninám od krále Karla III. O jeho smrti informovaly i mezinárodní zpravodajské servery.

---