Peníze, peníze, summity. EU bez překrucování, červenec 2018

31. srpna 2018, Redakce PB

Analytik evropské legislativy Ondřej Krutílek každý měsíc pročítá stovky unijních tiskovek, abyste to nemuseli dělat sami. Vše důležité pak skončí v jeho pravidelném EU Radaru. Pravý břeh se ptá na několik zajímavostí z červencového vydání.

Ondřej Krutílek

Evropská investiční banka schválila 83 „projektů“. Co se tím myslí? Znamenají projekty nějaké peníze pro Česko?

Bohužel ne. Málokdy se stane, že by český subjekt byl s to si „sáhnout“ na půjčky poskytované EIB. Přitom takových, které k tomu mají potenciál – jsou inovativní a drží v dobrém smyslu slova prst na tepu doby –, tady není málo. Předpokládá to ale zatnout zuby a popasovat s byrokracií. Do značné míry to chápu. Na druhou stranu, pokud možnost financování pro nějaký smysluplný projekt existuje, je nerozumné jí nevyužít. Protože se jí chopí jiní.

Vůbec to vypadá, že EU se v červenci hodně věnovala penězům. Evropský účetní dvůr prohlásil, že by rozpočet na roky 2021-2027 měl mít nějakou přidanou hodnotu, pak se někde objevila tiskovka, že by čerpání fondů mělo záviset na „dodržování zásad právního státu“. Chápu dobře, že je to obojí namířeno proti Varšavě?

To druhé určitě. A ještě proti Orbánově Maďarsku. Tady je zcela jasné, odkud vítr vane.

Pokud jde o takzvanou evropskou přidanou hodnotu, tak je tady s námi už dávno. Celá její „koncepce“ vychází z toho, že EU může rozdělovat relativně málo peněz a po brexitu to bude ještě méně (byť v absolutních číslech jde a půjde o ohromné sumy), takže z bruselské kasy by měly být financovány jen takové věci, které by jinak členské státy samy od sebe nepodpořily. To je na první pohled v pořádku, ale neplatí to absolutně. Například financování strukturální politiky zaměřené na snižování hospodářských rozdílů mezi členskými státy, respektive mezi jednotlivými regiony, musí odpovídat jejich prioritám, ne často nerealistickým požadavkům Bruselu. Nota bene když peníze, se kterými Brusel hospodaří, pocházejí v naprosté většině právě od členských států.

Unie v červenci stihla hned tři mezinárodní summity: EU-Japonsko, EU-Ukrajina a EU-Čína. Je to obvyklé? Vzešlo z toho něco důležitého?

Taková kadence rozhodně obvyklá není, zvláště ne v létě. A něco se skutečně dohodlo. Třeba summit EU-Japonsko přinesl dohodu o strategickém partnerství a dohodu o hospodářském partnerství. Čili o zóně volného obchodu. Dobrá práce, řekl bych. Snad nikdo nehodí vidle do ratifikace.

Ptal se Petr Dvořák.

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter