Výborně zvládnuté evropské předsednictví, skutečně dobrá práce některých našich europoslanců a jejich týmů, jednota v zahraniční politice, aktivita našich čelních představitelů, to a mnohé další z nás konečně učinilo respektovaný článek Evropské unie. Je to poprvé za dvacet let našeho členství, kdy je Česká republika skutečně rovnocenným partnerem, náš hlas je slyšet a my konečně jen nepřitakáváme, či tupě neblokujeme, ale prosazujeme to, co je ve prospěch naší země – návrat jádra mezi respektované zdroje energie, výrazná proměna emisní normy Euro 7 a záchrana automobilového průmyslu, abych jmenoval alespoň to nejdůležitější. Ale blíží se volby do Evropského parlamentu a existuje reálná hrozba, že o tuto pozici můžeme opět přijít. A v Bruselu budeme zase spíš jen do počtu a trochu k smíchu.

Jsme součástí nejbohatší pětiny států, členy nejsilnější obranné aliance a pevnou součástí západního světa – to je vynikající bilance, privilegium, ale i závazek. Jistě, není vše jen růžové, euroatlantické vazby prochází mnoha zkouškami, Západ se vyrovnává s nejednou krizí, leccos nás může rozčilovat nebo se nám nelíbit, ale podívejte se do minulosti – kdykoliv jsme začali pošilhávat opačným směrem, dopadli jsme katastrofálně. To už nesmíme nikdy zopakovat. Konečně jsme na správné straně a musíme tam za každou cenu i zůstat. Jinými slovy, pro Českou republiku neexistuje žádná jiná varianta, než je naše členství v Evropské unii, nemáme jinou možnost, než je pevné spojenectví s liberálními demokraciemi. Ti, kteří vykládají lidem pohádky, jak je možné a žádoucí žít jinak, prostě a jednoduše lžou. Jsou nebezpeční a ať už z hlouposti či zištnosti (většinou je pravda obojí) pracují na tom, aby stáhli naši zemi opět na scesti. 

Volby do Evropského parlamentu budou další z řady těch, které potvrdí či oslabí naše současné směřování. Nejde ale jen o volbu mezi Západem a Východem, mezi svobodou a demokracií na jedné straně a totalitou a nelidskostí na straně druhé. Jde také o to, zda si zvolíme sebevědomí, respekt a smysluplná pravidla, nebo nekompetentní přitakávání v Bruselu a pak rádoby silná slova doma. Ať už se nám to líbí, nebo ne, Evropská unie stále více mění naše životy, určuje pravidla, která jsou pro nás závazná, a my máme několik možností, jak s tím naložit. Buď je jen nadšeně svazácky přijmeme (a pak se budeme divit, co že to vlastně způsobilo), nebo budeme vše jen hloupě odmítat a kritizovat (a pak se rozčilovat, co nám ta Evropa „o nás bez nás“ zase zavedla), nebo budeme platnou a aktivní součástí všech rozhodování a budeme hledat a nacházet takové varianty, které České republice pomohou. Věřím, že většina z nás si bez váhání vybere třetí možnost. Koho ale tedy volit? 

Evropský parlament je rozjetý vlak. Není čas hledat vagon a místenku nebo si nadšeně fotit výhledy z okna. Není ani možné zmateně běhat po nástupišti tak dlouho, až vlak odjede. Europoslanec musí být na svém místě plně připraven už od první chvíle. Řada kandidátů už v Evropském parlamentu působila, je možné se podívat na jejich výsledky. Nebyli tam jen do počtu? Opravdu jejich práce měla reálný dopad na situaci u nás doma? Nejsou tací, kteří tam mají rozdělanou práci a bylo by moudré a dobré nechat je ji dokončit? Není tak těžké posoudit, kteří z europoslanců a jejich týmů skutečně kopou za české zájmy, kdo se jen veze a kdo se chce zalíbit těm, které považuje za mocné. 

V novém volebním cyklu čeká Evropskou unii mnoho skutečně zásadních rozhodnutí. Jejich zvládnutí či nezvládnutí má potenciál změnit naše životy opravdu radikálním způsobem. Připomeňme například migrační pakt, jehož výsledná podoba rozhodne, zda si zachováme volný pohyb po schengenském prostoru, nebo se natrvalo vrátí kontroly na vnitřních hranicích. Nebo pokračující Green Deal, který může evropské hospodářství buď vystřelit k novým výšinám, nebo naopak zlikvidovat a nechat napospas ekonomikám, které nás zavalí svým zbožím a technologiemi. Nebo evropské zemědělství, které může naše producenty motivovat k lepší péči o půdu, krajinu a biodiverzitu, nebo odsoudit k tupým zákazům a nízké konkurenceschopnosti. 

Evropská unie bez jakéhokoliv přehání nyní více než kdykoli dříve potřebuje skutečně kompetentní odborníky, lidi schopné přemýšlet mnoho tahů dopředu, ochotné hledat řešení a nacházet kompromisy. Není čas na líbivá prázdná gesta, na řešení pseudoproblémů, na ideologickou zaslepenost a neschopnost spolupráce.   

Věřím, že skutečně dobrá kandidátka pro tyto volby existuje. Vím, o čem mluvím, a za svým názorem si stojím. Správným rozhodnutím je kandidátka SPOLU, která představuje výrazné osobnosti schopné spolupráce a potlačení vlastního ega ve prospěch České republiky. To, že jsme v různých frakcích, není žádný podvod na voliče, jak se snaží prezentovat opozice, která se tohoto spojení oprávněně bojí. Frakce si nutně vzájemně nekonkurují, tak to v Evropském parlamentu nefunguje, naopak v různých frakcích si můžeme práci rozdělit a zajistit tak větší pokrytí jednotlivých návrhů, které budou na stole. Navíc jsme přesvědčeni, že nové volby přinesou výraznou změnu a frakce EPP a ECR budou ještě více spolupracovat (to se ostatně stále více odehrávalo i za aktuálního složení parlamentu). Rozhodnutím jít do voleb SPOLU prokazujeme politickou vyzrálost, která je pro úspěšná jednání v Bruselu bezpodmínečná. 

Kdo není schopen ustát složitá jednání a hledat kompromisy v podobě přijatelné pro všechny strany, ten tam bude zcela zbytečný. Myslete na to při vašem rozhodování, rozhodujete o svých životech a své budoucnosti. 

---