V podstatě bez povšimnutí a hlubší reflexe prošla v půli listopadu českými médii zpráva, že Německo snížilo věkovou hranici pro výkon volebního práva na 16 let. Stalo se tak rozhodnutím Spolkového sněmu a jen pro volby do Evropského parlamentu (EP). Rozhodnutí, které ovlivní evropskou politiku – Německo totiž volí nejvíce europoslanců z celé EU – za rok a půl. Hlubší komentář bezesporu potřebuje. Je totiž navýsost problematické a pro budoucnost evropských voleb spíše škodlivé než pozitivní.

Pro kontext je potřeba začít tím, že Německo není jediným státem, který chce pro volby do EP použít jinou věkovou hranici než pro volby národní. Voliči od 16 let smí volit také v Rakousku a Maltě, od 17 let pak v Řecku. Snížení věkové hranice požaduje také EP, který se letos na jaře vyslovil pro zásadní reformu voleb, která by dosud rozličné národní systémy sjednotila – včetně jednotného věku pro výkon volebního práva, který by podle EP měly všechny státy stanovit právě na hranici 16 let.

Problematičnost výběrového snižování věkové hranice voličů

Snižování věkové hranice pro jeden typ voleb je špatný nápad hned z několika důvodů. Začněme tím nejobecnějším – vytržení politiky a voleb z kontextu fungování společnosti. Volby jsou proces, který zásadně ovlivňuje její směřování, a zapojením se do nich tak jedinec dostává právo a moc. S tím by ovšem měly souviset také povinnosti a odpovědnost. Diskutuje-li se tedy o snížení prahu pro výkon moci, mělo by se diskutovat také o snížení prahu pro odpovědnost – například tu trestní. To se ovšem neděje, což diskuzi (a v konečném důsledku také volby) degraduje. Neboli z voleb se dělá hra, pro kterou není třeba být stejně způsobilý jako pro jiné důležité úkony.

Za druhé, pokud se má vést diskuze o snížení věkové způsobilosti, měla by se týkat všech druhů voleb. Nedává smysl říct, že pro pochopení a kompetentní rozhodování o evropské politice stačí druhý ročník střední školy, kdežto pro národní volby je potřeba maturita. Spíše naopak – EU představuje komplexní a složitý systém, pro jehož odpovědné ovlivňování je potřeba mnohem více informací a větší angažovanost než v případě národních politických systémů. Ty jsou jednodušší, přímočařejší a v neposlední řadě občanům také bližší. Nedává tedy smysl, aby přístup k nim byl obtížnější, než v případě evropských.

Třetím faktorem je, že rozhodnutí o snížení věkové hranice není politicky neutrální. Řada výzkumů dokládá, že mladší generace zpravidla volí strany, jež podporují další prohlubování evropské integrace, zejména pak liberální a levostředové strany. Jinak řečeno, snížení věkové hranice pro volby do EP tak vytváří jiný typ elektorátu, než mají národní volby. Pokud by v budoucnu uspěla snaha EP o prosazení 16 let napříč EU, vedlo by to k dalšímu prohloubení rozdílů mezi výsledky národních voleb a těch evropských. Důsledkem by mohlo být zvětšení třenic mezi Radou EU, která se opírá o národní volby a elektorát, který se jich může účastnit, a EP, který by reprezentoval jiné segmenty společnosti. Je samozřejmě otázkou, jak by se stranám dařilo kohortu mezi 16 a 18 lety mobilizovat, vzhledem k tradičně nízké účasti by její zapojení ovlivnilo výsledky ne úplně marginálně. A to směrem, který by velmi pravděpodobně nekoreloval s výsledky, jež by generovaly národní volby.

Nedává smysl říct, že pro kompetentní rozhodování o evropské politice stačí druhý ročník střední školy, kdežto pro národní volby je potřeba maturita.

Konečně čtvrtou věcí je, že snahou snižovat věk pro volby do EP je EP a evropský volební proces vlastně poškozován. Pokud totiž EP něco dlouhodobě trápí, je to druhořadost evropských voleb – nízký zájem voličů, národní tematika, nezájem médií a celkový dojem, že hlasování je zbytečné a spíše než o EU pojednává o spokojenosti s národní politikou. Snížení věkové způsobilosti volit jen pro evropské volby ovšem tuto druhořadost jen podtrhává a prohlubuje. Není-li totiž doprovázeno snížením věkové hranice způsobilosti volit pro národní volby, zdůrazňuje, že v evropském hlasování skutečně až tak o nic zásadního nejde. Jinými slovy, děti si můžou hrát a nic nezkazí, protože národních voleb se mohou účastnit jen ti skutečně „dospělí“. Těžko říct, zda si tento možný efekt proponenti „omlazování“ voleb do EP uvědomují…

---