Premiér Petr Fiala před dvěma dny odletěl na jednání do subsaharské Afriky. Během týdenní cesty stihne navštívit Etiopii, Keňu, Nigérii, Ghanu a Pobřeží slonoviny, kde se setká s významnými představiteli těchto zemí. Na cestě jej bude zastupovat mj. početný podnikatelský doprovod včetně prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR Jana Rafaje.

Jaký je smysl této cesty? Předně je nutné říct, že Afrika je kontinentem s obrovským potenciálem. Subsaharská Afrika sice představuje nejchudší oblast na světě, to však na druhou stranu otevírá prostor pro různé rozvojové projekty a širší zapojení českých firem v oblastech, jako je energetika, zdravotnictví, bezpečnost nebo třeba vodohospodářství. Fiala tak navazuje na podobnou cestu, kterou se zástupci podnikatelů podnikl do Střední a jihovýchodní Asie v dubnu letošního roku. Logické je i současné zacílení na subsaharskou oblast – export do Afriky celkově představuje jen 1 % českého vývozu, zároveň 2/3 z něj směřují do Maroka, JAR a Egypta.

Program cesty je poměrně rozmanitý a nebudou jej tvořit pouze setkání s nejvyššími státními představiteli navštívených zemí. V Etiopii se delegace zúčastní obchodního fóra, kde budou představeny české firmy, budou zde prezentovány i rozvojové a humanitární projekty. V Nigérii, jejíž populace mimochodem prudce roste a kolem roku 2050 má mít stejný počet obyvatel jako Spojené státy, se bude jednat třeba o nerostných surovinách (ropa, zemní plyn).

Sám premiér okomentoval cestu následovně: „Moje vláda mění přístup k Africe. Je to světadíl s velkým potenciálem pro naše firmy. Chceme jim ještě více otevřít dveře na tamní trhy, proto tuto cestu absolvuji ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR. České firmy mají ve světě velmi dobrý zvuk a Afrika je důležitým partnerem pro Česko, ale i pro Evropskou unii.“

Cesta má ale i širší geopolitický význam. Řadu let se objevují informace a studie o rostoucím čínském vlivu v Africe. Totéž lze do jisté míry říct i o Rusku, vzpomeňme si na zapojení Prigožinových wagnerovců do konfliktů nejen ve Středoafrické republice a jejich vliv na destabilizaci regionu. Vliv Číny je však mnohem hlubší. Sponzoruje bezpečnostní složky v mnoha zemích, poskytuje půjčky pro hospodářský rozvoj a na druhou stranu drancuje tamní nerostné bohatství.

Podobné cesty pomáhají posílit nejen bilaterální vazby České republiky s jednotlivými zeměmi. Vylepšují pozici celé Evropské unie v regionu, o který se hraje geopolitická hra, v níž bohužel mnohdy taháme za kratší konec provazu. Česko má na to uspět v globální sféře a tato cesta je toho důkazem.

---