Společný list biskupů českých a moravských diecézí ke schvalování tzv. Istanbulské úmluvy, který se četl v kostelích dne 13. května, lze nazvat principiálním, věcně naprosto správným stanoviskem. Proč jej ale nazvat statečným?

Protože biskupové riskují osočení z toho, že odmítnutím úmluvy podporují de facto násilí na ženách, jakkoli se o něj distancovali. V levicovém mediálním diskursu nepanuje bohužel snaha o pečlivé rozlišování: v tomto případě o rozlišování jednotlivých násilných kauz (mohou se koneckonců týkat žen i mužů!) a systémovými zákony, nařízeními a vyhlášeními, které překračují rámec kriminálních činů a snaží se proklamovat a aplikovat genderovou ideologii, aktuálně nejvýraznější antropologické politikum ze všech.

Protože biskupové riskují, že budou označeni za zpátečnické, neboť neuznávají historicitu všech společenských dějů. Obvinění ze zpátečnictví, reakcionářství a nemodernosti je standardní proticírkevní politická zbraň, uplatňující se v českém prostředí přibližně 150 let, tedy nic nového. Kritikům biskupského listu by se pouze mohlo doporučit, aby zvážili, zda opravdu neexistují hodnoty, na něž se úplně nevztahuje marxistická nauka o historizaci, a tedy i proměnlivosti všeho. Křesťanská antropologie je přibližně o 1800 let starší než Marx a vyjadřuje určitou moudrost lidstva. Ta spočívá například v trvalém důrazu na odlišnost muže a ženy a současně rovnost v jejich důstojnosti. Pokud si někdo dá práci a přečte si diskutovanou úmluvu, zjistí, že je v podstatných rysech proti této starodávné nauce a že ani příliš neskrývá inspiraci kulturním marxismem, tedy naukou, že základním pilířem společnosti je moc a boj mezi třídami, v současnosti především mezi muži a ženami.

Protože biskupové riskují, že budou i v domácím rozděleném katolickém prostředí označeni jako příliš konzervativní a že budou pravděpodobně nařčeni, že rozdělují domácí církev a společnost. V tomto případě ale platí (jakkoli to může někoho popuzovat), že se sluší poslouchat více Boha než lidi s jejich překroucenými názory. Biskupové měli odvahu se podívat zpříma do očí nejen sekularizované společnosti, podléhajícím různým moderním „ismům“, ale také vlastní komunitě, z níž pravděpodobně zazní kritické hlasy.

---