Rusko každý den děsí Západ jadernými zbraněmi. Ačkoli jaderná elektrárna není považována za jadernou zbraň, v rukou Ruska se v podstatě o zbraň jedná. Je třeba zdůraznit, že jaderný reaktor rozhodně není atomová bomba. V případě bomby je doba uvolňování energie velice rychlá, naopak reaktor je „pomalé“ zařízení, takže za žádných okolností, ani při hypotetických scénářích, nemůže dojít k něčemu podobnému jako je výbuch atomové bomby. Záporožská jaderná elektrárna má unikátní konstrukci, která je odolná vůči vnějším vlivům, odolá zemětřesení o síle šesti stupňů Richterovy škály, tornádu a dokonce i havárii letadla. Není však navržena tak, aby odolala výbuchům těžkých zbraní. Podle ISW (Institute for the Study of War) ruská armáda využívá jadernou elektrárnu, aby posílila obavy Západu z jaderné katastrofy na Ukrajině. Cílem je odradit západní spojence od poskytnutí další vojenské podpory nutné pro protiofenzívu. Okupanti také využívají jadernou elektrárnu jako štít, aby zabránili ukrajinským útokům na zde umístěné ruské síly a zařízení.

Záporožská jaderná elektrárna (dále „JE“) je od začátku března 2022 obsazena ruskou armádou. Koncem července téhož roku bylo oznámeno, že ve strojovně prvního a druhého bloku Rusové umístili těžkou vojenskou techniku s municí a také zbraně a výbušniny. Existují důkazy, že okupanti skladují vybavení, zbraně a výbušniny také v dalších objektech včetně opravárenských a mechanických dílen a na střechách energetických bloků. V květnu 2023 SNRIU (State Nuclear Regulatory Inspectorate of Ukraine) oznámil, že Rusové umístili vojenské vybavení a výbušniny také do prostoru turbíny čtvrtého energetického bloku. Je evidentní, že Rusko tím hrubě porušuje jak mezinárodní právo, tak také normy a standardy jaderné bezpečnosti, včetně sedmi základních zásad IAEA (International Atomic Energy Agency, česky MAAE Mezinárodní agentura pro atomovu energii) týkajících se jaderné bezpečnosti a zabezpečení. Generální ředitel MAAE Rafael Grossi navštívil 15. června Záporožskou JE a po své návštěvě označil situaci za „extrémně nestabilní“. Následně šéf ukrajinské rozvědky Kyrylo Budanov poskytl podrobnosti o přípravách na vytvoření umělé radiační katastrofy. Dne 21. června MAAE oficiálně potvrdila, že elektrárna byla zaminována, a to včetně oblasti v blízkosti chladící nádrže a některých míst uvnitř elektrárny. A otázka chlazení elektrárny je jedním z klíčových problémů jejího provozu.

Druhá Fukušima nebo Černobyl?

Následující informace nemohou být zcela vyčerpávající ani úplné, ale v podmínkách, kdy každá zmínka o útoku na JE vyvolává hrůzu, považuji za správné pokusit se přinést relevantní informace založené na vědeckých publikacích věnovaných analýze těžkých havárií JE s reaktory VVER-1000, mezi něž patří i jaderná elektrárna v Záporoží.

V první řadě je třeba si uvědomit, že mezi havárií v Černobylu a případnou havárií v Záporoží by byly značné rozdíly. Je to dáno například tím, že v Černobylu byly použity reaktory jiného typu, ty v Záporoží jsou mnohem novější, bezpečnější a také menší. Samotný reaktor je navíc umístěn uprostřed betonového uzavřeného „válce“ vysokého přes 50 metrů, o průměru 45 metrů a tloušťce 1,2 metru. Úkolem této konstrukce je v případě odtlakování reaktoru, v němž cirkuluje voda, udržet veškerou radioaktivní páru a další látky uvnitř. To je samozřejmě podmíněno integritou samotné konstrukce.

Pokud však dojde k poruše chladicího systému reaktoru, bude situace poněkud odlišná. Konkrétně Rosatom, který v Rusku aktivně provozuje i reaktory VVER-1000, zveřejnil v roce 2018 vědecké modelování havárie Rostovské JE. Jedním ze scénářů bylo selhání chladícího systému v důsledku výpadku proudu v elektrárně. (Havárie však byla modelována na elektrárně v provozu, nikoliv na zařízení, které je v takzvané studené odstávce a nevyrábí energii, což je případ Záporoží.) Tato analýza je použitelná i v případě, kdy v chladicím systému prostě dojde voda, což je jedna z aktuálních obav. Voda z chladící nádrže záporožské elektrárny, která je oddělena od již zničené Kachovské přehrady, se přivádí do rozstřikovacích bazénů, které chladí šest odstavených reaktorů a sklad vyhořelého paliva. Hladina vody v nádrži je dosud stabilní a doplňuje se prostřednictvím drenážního systému elektrárny. Vše ale funguje jen tehdy, kdy je nádrž oddělena hrází. Jinými slovy, samotná nádrž je zranitelná, ale reaktory je třeba chladit bez ohledu na to, zda jsou v provozu, nebo ne.

Jak ukázala zmiňovaná modelace, při absenci chlazení v provozovaném bloku VVER-1000 se aktivní zóna reaktoru začne tavit přibližně za dvě hodiny, k odtlakování palivových článků dojde přibližně za 3 hodiny a přibližně za 5 hodin dojde k destrukci reaktorové nádoby a roztavení jaderného paliva, kovu a betonu. Pokud tato tavenina včas neztuhne a dosáhne hladiny podzemní vody, kontaminuje ji, což teoreticky může vést k výbuchu páry. (Podobné hrozbě čelili v Černobylu, proto byl pod reaktorem vyvrtán tunel a vytvořena další chlazená deska. Tato opatření naštěstí nebyla nutná, protože tavenina nepronikla do základů elektrárny.)

Kromě chlazení samotného reaktoru je voda nezbytná i k chlazení nádrže s vyhořelým palivem. Možný scénář takového typu havárie byl předmětem práce ukrajinských jaderných vědců již v roce 2012. Bazén vyhořelého paliva se nachází vedle reaktoru ve společném uzavřeném prostoru. Tento proces již nezávisí na tom, zda jsou energetické bloky v režimu tzv. studené odstávky, či nikoli. Při modelování byl zvažován scénář výpadku napájení chladícího systému. Podle něj dojde po 8 hodinách k poškození pláště palivových článků. Po 11 hodinách se voda z bazénu zcela odpaří a po 20 hodinách bude betonová podlaha bazénu spálena taveninou do hloubky 1,2 metru. Proces také bude doprovázen uvolňováním vodíku, který však bude pohlcen bezpečnostním systémem elektrárny, jenž není závislý na dodávce elektrické energie. Předpověď dalšího průchodu taveniny nebyla modelována, ale poskytuje přibližný obraz toho, co bude následovat.

Bez chlazení se jaderné reaktory mohou roztavit během deseti hodin až 14 dnů. Rusko by bylo schopno zvýšit napětí v elektrickém vedení v elektrárně, což by vedlo k havárii na spodní hranici tohoto časového rozmezí. Únik radioaktivity by kontaminoval nejen ovzduší a atmosféru, ale také vodu v níže položené řece Dněpr, Černé moře a následně Středozemní moře. Na druhou stranu bezpečnostní systém každého reaktoru se skládá ze tří nezávislých kanálů, z nichž každý je schopen nezávisle zajišťovat plnění projektových funkcí. Systém havarijní ochrany zajišťuje, aby byl reaktor během havárie uveden do bezpečného stavu a v tomto stavu udržován. Tento systém se aktivuje automaticky, a to i v případě přehřátí v důsledku odstavení oběhových čerpadel vnitřního chladicího okruhu.

Modely možných havárií také nezohledňovaly činnost personálu elektrárny. Od okamžiku zničení chladící nádrže do vyřazení chladícího systému uplyne určitá doba, až poté začnou probíhat procesy popsané ve výše uvedené analýze. Každopádně se bude jednat o hodiny až dny, což nám dává alespoň nějakou naději, že civilizovaný svět tento čas využije k aktivním krokům, k zajištění bezpečnostní zóny a k co nejrychlejšímu obnovení chladicího systému. V opačném případě bude objektivně vzato celý svět „hluboce znepokojen“ již globální havárií na všech šesti blocích největší evropské jaderné elektrárny. A je třeba si uvědomit, že jednání okupantů může být kromě vyhození chladicího jezírka do povětří mnohem nebezpečnější.

Je obtížné posoudit rizika teroristického útoku v záporožské elektrárně, ale není možné je odmítnout. MAAE dodává, že k potenciálním nebezpečím, kterým elektrárna čelí, patří také skutečnost, že JE zůstává závislá na jediném v současnosti provozovaném elektrickém vedení, které dodává vnější elektřinu potřebnou k chlazení reaktoru a dalším důležitým funkcím jaderné bezpečnosti. Před válkou byly v provozu na Ukrajině čtyři takové linky.

Ukrajina má s řešením podobných nehod zkušenosti. Na havárii v Černobylu však byly nasazeny síly z celého SSSR. Pokud dojde k havárii nyní, Ukrajina nemusí mít dostatek zdrojů, aby mohla adekvátně reagovat, a to jak v průběhu havárie tak i dlouho po ní.

Reakce zbytku světa a MAAE

MAAE je mezinárodní organizace, která má dělat vše pro to, aby byla jaderná energie využívána čistě k mírovým účelům. V tuto chvíli je jejím úkolem číslo jedna Záporoží. Předseda MAAE Rafael Mariano Grossi elektrárnu opakovaně navštívil, setkal se s Volodymyrem Zelenským, kýval hlavou na setkaní s Putinem a byl tradičně „velmi znepokojený“. Neměl by svět od organizace, jejíž rozpočet jen v roce 2022 činil více než 396 milionů eur, očekávat více? Je jasné, že se MAAE musí vyrovnat se situací, které dosud nečelila, ale zdá se, že během roku a půl bezprecedentní okupace JE na své práci nic nezměnila a nikam se neposunula. Nadále pracuje podle svých předválečných pravidel a podmínek jakoby se svět nezměnil. Je jasné, že pravidelná přítomnost expertů MAAE poněkud snižuje riziko teroristických akcí ze strany Rusů, ale zároveň neexistuje záruka, že je Rusové nějak neovlivňují. Dokud se Grossi objímá s Renatem Karchaou, poradcem generálního ředitele (zatím) nesankcionované organizace Rosenergoatom, nebezpečí nemizí, ale spíše roste (sankce bude součástí budoucího 12. balíčku sankcí EU proti Rusku).

V důsledku ruských provokativních akcí předložil americký Senát rezoluci, která navrhuje považovat akce Ruska, Běloruska „nebo jejich zmocněnců“ za útok na NATO, pokud jejich akce povedou k radioaktivnímu zamoření území spojenců. Podnětem k přijetí rezoluce však bylo ohlášené rozmístění taktických jaderných zbraní v Bělorusku, nikoliv situace v Záporoží. Je to poprvé od rozpadu SSSR, kdy Rusko přesunulo své jaderné zbraně za vlastní hranice. Senátor Blumenthal uvedl, že rezoluce vysílá Vladimiru Putinovi a jeho armádě vzkaz: budou zničeni, pokud budou představovat hrozbu pro nejbližší spojence NATO.

Teroristický útok na JE by podobně jako útok na přehradu Kachovka mohl přijít neočekávaně a během několika minut. Mohla by jej vyvolat například porážka ruských okupačních sil na levém břehu Dněpru – Rusko považuje vytvoření zóny jaderné katastrofy za preventivní opatření proti dalšímu postupu ukrajinských obranných sil, přičemž jako „preventivní opatření“ používá známou taktiku spálené země. Reakce mezinárodního společenství na zničení vodní přehrady Kachovka byla tak nevýrazná, že by mohla vyprovokovat další použití podobné „taktiky“ i v případě útoku na chladící nádrže. Svět v současné době nevěnuje situaci v JE dostatečnou pozornost, přičemž demilitarizace Záporožské jaderné elektrárny závisí pouze na MAAE a mezinárodním společenství, jejich činnosti a koneckonců také odvaze. Odpověď ve stylu žádná reakce, žádná akce může být impulsem pro další ruský bezohledný útok.

Závěrem shrňme, že opakování katastrofy podobné Černobylu je sice krajně nepravděpodobné, ale okupanti mají samozřejmě možnost způsobit nehodu, pokud budou chtít. V tuto chvíli je těžké s jistotou říci, co a kdy nebo zda vůbec se stane. Ale nedávný teroristický útok na vodní elektrárnu Kachovka je jasným důkazem, že neexistují žádné bezpečnostní záruky a ruští okupanti operující v prostředí JE jsou jednoznačně velkým nebezpečím. Když nic jiného ztíží jistě Ukrajině možnost uvést elektrárnu do chodu po osvobození těchto území, čímž ji připraví o značnou část energetické kapacity nebo dokonce o práceschopnost. Nebezpečí je reálné a přetrvávající, není vhodné jej přehánět, ale už vůbec ne podceňovat.

---

---