V poslední době se objevují názory, že embargo na import ruské ropy a plynu je neúčinné, neboť ruský tlak na Ukrajinu nepolevuje. Proč je to omyl?

Ruská agrese vůči Ukrajině trvá již pět měsíců. Za tu dobu se leccos změnilo: mnohé státy, včetně České republiky, projevily až nečekanou míru solidarity. Některé státy, jako například Německo, v nové situaci stále hledají své místo. Celkově však lze říci, že se odpůrci ruské agrese zaměřují na správné cíle. Kromě dodávek zbraní na obranu Ukrajiny zejména na snížení energetických importů. To je naprosto správný záměr, neboť příjmy z exportu ropy a plynu představují významný zdroj ruského státního rozpočtu, a tedy financují válečný stroj agresora.

V poslední době se nicméně objevují názory, že embargo na import ruské ropy a plynu je neúčinné, neboť ruský tlak na Ukrajinu nepolevuje. Tento názor je však mylný. Problémem není neúčinnost sankcí, problémem je mimoběžnost časových os jejich účinnosti a ruské schopnosti útočit.

Mnoho evropských zemí spolu se Spojenými státy v řádu týdnů od začátku ruské agrese zmobilizovalo síly a začalo posílat vojenskou i finanční pomoc na Ukrajinu. Evropská unie, často kritizovaná pro svoji těžkopádnost a neakčnost, od ruského záboru separatistických území na východě Ukrajiny v předvečer války uvedla už šest sankčních balíků. Evropská komise se svou aktivitou během nastalé krize zjevně začala hlásit o silnější roli v zahraniční politice EU.

Významná část sankcí se zaměřuje na citlivé místo ruské ekonomiky, tedy export energetických komodit, zejména pak ropy a zemního plynu. Zatímco ale dopady sankcí se projevují s časovým odstupem, Ukrajina každým dnem bojuje životní bitvy a čelí nejistému výhledu dobudoucna. V případě sankcí a ukrajinského odporu čas neubíhá stejně.

Vyhlášené sankce versus jejich účinek

První časová osa je implementace sankcí neboli doba potřebná k výstavbě hrází ruským energetickým exportům. Dovoz ropy a plynu nelze zastavit ze dne na den. V případě ropy je situace o něco jednodušší, neboť tuto komoditu lze snadno skladovat a její přeprava není závislá na nehybné infrastruktuře. Lze tedy snadněji změnit dodavatele, a to jak suroviny, tak produktů. V případě plynu je potíž jednak právě v závislosti na fyzické infrastruktuře (tedy plynovodech) a ve skutečnosti, že některé sektory ekonomiky jen těžko mohou snížit svoji spotřebu, zejména vytápění.

Zjednodušeně řečeno, odstřižení od ruských dodávek, i v optimistickém scénáři, chce čas minimálně v řádu týdnů či měsíců (v případě ropy), případně měsíců až jednotek let (v případě plynu). Z tohoto pohledu lze pochopit výjimku z implementace ropného embarga, které si Česká republika a některé další země EU vyjednaly v šestém balíku protiruských sankcí. Pochopitelně lze namítat, že diverzifikace dodávek měla být vyřešena již dávno, ale to by byl jiný příběh.

Druhou časovou osu představuje doba, kterou sankce potřebují, aby se projevila jejich účinnost. Sankce zaměřené na export klíčových ruských komodit jsou zacílené správně, na to, aby jejich dopad ovlivnil ruskou ekonomiku, ale potřebují čas. V zemi ovládané autoritářským vedením, schopným jednodušeji přesměrovávat toky financí v ekonomice, a zejména při současných cenách energetických komodit, se tento efekt pravděpodobně projeví až s odstupem několika měsíců.

Zejména zmíněné relativně vysoké ceny ropy a plynu v současnosti fungují jako polštář, vyrovnávající výpadky některých odběratelů. Snížení objemu vývozu, které navíc díky novým odběratelům v Asii není tak dramatické, vyvažuje vyšší cena za barel.

Sankce zaměřené na export klíčových ruských komodit jsou zacílené správně, na to, aby jejich dopad ovlivnil ruskou ekonomiku, ale potřebují čas. Proto nesmíme Ukrajinu přestat podporovat v jejím obranném úsilí.

Sankce jako takové jsou tedy zaměřené dobře. V krátkodobém a střednědobém výhledu úspory a snížení spotřeby pomůže s dosažením klimatických cílů a energetickou tranzicí. S ohledem na související opatření (například tzv. zelená taxonomie) je pravděpodobné, že snížení spotřeby uhlovodíků a jejich náhrada bude v některých oblastech již trvalá. V tomto ohledu se zmiňuje kupříkladu vyšší využití tepelných čerpadel ve vytápění.

V dlouhodobém výhledu odstřižení od ruských dodávek vyrazí Rusku z ruky jeden z jeho nejvýznamnějších nátlakových nástrojů. Kromě samotného omezení dovozu ropy a plynu se sankce dlouhodobě zaměřují na omezení přístupu k technologiím, které Rusku chybí při dobývání hůře dostupných ložisek za polárním kruhem, případně při stavbě LNG terminálů.

Jestliže v minulých letech bylo možné v ruské exportní politice pozorovat především ekonomické zájmy, současný konflikt realitu jasně nasvítil a ukázal, že Kreml neváhá energetiku jako zbraň použít. Tato hrozba již nikdy nezmizí a eliminace závislosti na dodávkách z Ruské federace je tedy jednoznačným krokem ke zvýšení bezpečnosti.

Problém je tedy v nekompatibilitě zmíněných časových os a ve skutečnosti, že sankce neimplementujeme dostatečně rychle a důrazně. Naše odstřihávání od ruských energetických importů probíhá v řádech měsíců či jednotek let a je skvělou investicí zvyšující naši bezpečnost do budoucna.

Ukrajině ale mezitím ubíhá čas a takový časový horizont si nemůže dovolit. V době, kdy budeme moci problém se závislostí na ruském plynu a ropě prohlásit za vyřešený, může pro Ukrajinu být již pozdě. Naše nástroje nejsou špatně zvolené, jen účinkují v jiném časovém horizontu, než jaký je právě potřeba. I z toho důvodu nesmíme Ukrajinu přestat podporovat v jejím obranném úsilí.

---